Složení dřeva Dřevo se skládá z celulózy (40 až 50 %), ligninu (20 až 30 %), hemicelulózy (20 až 30 %) a doprovodných složek. Mezi další organické látky dřeva patří v celkovém množství 1 až 3% (u tropických dřevin až 15%) terpeny, tuky, vosky, pektiny, třísloviny (jen u listnatých dřevin), steroly a pryskyřice. Anorganické látky jsou ve dřevě obsažené v množství 0,1 až 0,5 % (u tropických dřevin až 5 %) a po spálení dřeva představují popel. Voda je ve dřevě obsažena v různém množství, závisí na ročním období a konkrétním stupni vyschnutí již zpracovávaného dřeva. Stavba dřeva Stavbu dřeva rozlišujeme podle měřítka jeho zkoumání. Za makroskopickou strukturu dřeva považujeme vše, co pozorujeme pouhým okem, nebo pomocí pouhého zvětšovacího skla (lupy). Za mikroskopickou strukturu dřeva považujeme vše na úrovni buněk a tedy viditelné pouze mikroskopem. Submikroskopická stavba dřeva pak zahrnuje veškeré odlišnosti ve stavbě buněčné stěny a také chemické složení. Dělení dřeva Dřevo rozdělujeme na dřevo jehličnatých dřevin (smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska, jalovec, tis a další) a dřevo listnatých dřevin. To má buď kruhovitě pórovitou stavbu (dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník), polokruhovitě pórovitou stavbu (ořešák, třešeň, švestka) a roztroušeně pórovitou stavbu (buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň). Dřevo tvrdé a měkké Každé dřevo má svá specifika, která zásadně ovlivňují jeho možné použití. Tvrdé dřevo získáváme zásadně z listnatých stromů a nepoužívá se pro běžné stavební práce. Měkké dřevo je zase takové, které se snáz opracovává a většinou pochází z jehličnanů. Až na výjimky však měkká dřeva podléhají hnilobě, je ale možné je dostatečně ošetřit jak impregnací, tak povrchovým nátěrem. Co s vytěženým dřevem? Vytěžené dřevo rovnou dělíme do několika skupin. To dřevo, které nemůžeme využít sofistikovaněji, má až do 70% hniloby, je různě znehodnocené pokřivením, jde o různé odřezky a je vůbec nevhodné k dalšímu zpracování, odsoudíme ke spálení. Jde tedy o dřevo palivové. Výhřevnost palivového dřeva je průměrně 50% a to bez ohledu na tvrdost materiálu. Naplníme-li kotel tvrdým dřevem, bude hořet déle, srovnáme-li však měrné jednotky různých materiálů, je výhřevnost shodná. Ostatní dřeva, která lze dál zpracovávat, ovšem do paliv nezařazujeme. Což však na druhou stranu neznamená, že takový materiál nemůžeme po ukončení jeho životnosti opět spálit. Vyrobit lze z kvalitního dřeva cokoli, záleží jen na jeho druhu, od běžného stavebního řeziva, až třeba po materiál určený k výrobě lodí či houslí. Druhy řeziva Podle druhu vytěžených dřevin dělíme řezivo na jehličnaté a listnaté, listnaté pak ještě dál, na tvrdé a měkké. Zásadní je také rozlišování řeziva podle tvarů a rozměrů jeho průřezů. Pro deskové řezivo platí, že šířka musí být minimálně dvojnásobkem tloušťky. Patří sem prkna (o tloušťce max. 40 mm), fošny (o tloušťce větší jak 40 mm), krajinová prkna (tlustá max. 25 mm a po celé délce musí mít levou plochu alespoň dotčenou pilou) a krajiny (o tloušťce max. 25 mm). Hraněné řezivo má v příčném průřezu většinou pravý úhel. Patří sem hranoly (příčný průřez větší jak 100 cm2), hranolky (příčný průřez 25 až 100 cm2), latě (příčný průřez 10 až 25 cm2), lišty (příčný průřez menší jak 10 cm2). Polohraněné řezivo má dvě plochy rovnoběžné a oblé boky. Jsou to trámy (tlustší jak 100 mm) a polštáře (tlusté max. 100 mm). Podle způsobu zpracování pak může být řezivo omítané (jeho boky tvoří s plochou úhel 90o), neomítané, kapované (jeho čelo tvoří s plochou úhel 90o) či nekapované. Řezivo na stavbě Pokud stavíte či rekonstruujete rodinný dům, bez stavebního řeziva se neobejdete. Řezivo je přitom dnes cenově velmi dostupným materiálem a v posledních letech šla jeho cena značně dolů. Dnes sice narostla cena kulatiny, ale cena řeziva se stále drží velmi nízko. Řídí se přitom z 80% cenou vstupních materiálů. Už od fáze hrubé stavby využíváme řezivo pro základové bednění, nejvíc ho ale nakonec najdeme v krovu, který je ze dřeva (s výjimkou moderních spojovacích materiálů) složen výhradně. Dřevo však najdeme i v interiéru, na povrchu teras, ohraničení záhonů a jinde. Standardně se pro výrobu řeziva využívají domácí jehličnaté dřeviny: smrk, borovice, jedle a modřín. Nejčastěji se přitom setkáme s řezivem smrkovým, což je dokonce jakýsi aktuální trend. Smrk je velmi rychle rostoucí a tedy obnovitelnou dřevinou a jelikož je velmi měkký, je rychlé i jeho zpracování. S měkkostí tohoto materiálu se navíc váže i jeho hustota a tedy hmotnost. Velmi snadno se do smrku i zatloukají hřeby a jiné spojovací prvky. Některé řezivo se ale vyrábí i ze dřeva borového, která má o něco lepší vlastnosti jak smrk a dokonce i nižší cenu. Rozdíl v kvalitě je však mezi smrkem a borovicí tak malý, že je lze zařadit do stejné kvalitativní kategorie. Skladování řeziva Pro skladování řeziva neplatí žádné obzvlášť složité podmínky. Dřevo neztrácí na kvalitě, sice jakožto přírodní materiál pracuje, mění svůj tvar i rozměr, bobtná i sesychá a ohýbá se, je však možné je uskladnit venku pod jakoukoli stříškou. Pouze platí pravidlo, že první vrstvu musíme uložit na kolmo položené hranoly a na místo, kde se při větších dešťových či sněhových srážkách nepředpokládá vznik dočasného bahniště či jezera. Slunce či mráz už kvalitu dřeva na rozdíl od vody tolik nemění.
