Letos bylo dokonce problematické s výjimkou druhého květnového týdne udržet ve skleníku bez újmy sazenice choulostivé zeleniny čekající na pozdější přesazení na zahradu. Kdo je mohl mít ve vytápěné zimní zahradě či vytápěném skleníku, nebo alespoň v bytě na okenních parapetech, měl vyhráno. V opačném případě bylo třeba na noc sazenice zakrývat netkanou textilií a třeba okurkám ještě pro jistotu udělat ve skleníku minipařeniště z průsvitné fólie. Kdo má však čas pořád běhat sem a tam, skleník zavřít, když zrovna zajde slunce a zase otevřít, aby se pro změnu příliš nezahříval a velký výkyv teplot choulostivým sazenicím neškodil? Pěstování ve skleníku je ale svým způsobem kumšt i v případě rostlin statných, již plodících, nejen na samém začátku jejich vegetačního cyklu. I výsadba sazenic zeleniny ze skleníku na venkovní záhony má svá pravidla. Několik dní před výsadbou na venkovní stanoviště je třeba nechávat skleník otevřený celý den, ale i přes noc, prostě nonstop, pokud nejsou v noci a k ránu venkovní teploty příliš nízké (další důvod, proč přesazovat až po ledových mužích). Sazenice si tak postupně zvyknou na nižší teploty a venku se jim bude dobře dařit už od prvního dne. Zároveň je třeba intenzivnější světlo, proto již rostliny nepřistiňujeme, pokud jsme to dělali a omezíme též zálivku. A toto pravidlo neplatí jen pro sazenice zeleniny, ale i pro předpěstovávané bylinky a letničky.Zásadní je také stav půdy ve skleníku. Pokud budete bez její přípravy pěstovat roky stejné druhy rostlin na stejném místě, úroda bude nevalná a bude se zvyšovat pravděpodobnost onemocnění „slabších“ rostlin. Obzvláště rychle rostoucí plodová zelenina má vysoké nároky na výživu. Základem je vždy kompost, ten prostě musíme do skleníku přidat v hojné míře každý rok, nebo alespoň zakoupit pytle univerzálního (je nejlevnější, 50 litrů stojí cca 70 korun) zahradního substrátu. Humózní hmota je prostě nezbytným základem! Pokud jsme na podzim nehnojili chlévskou mrvou, zapravíme v předjaří do půdy například rychle se rozkládající koňský hnůj. Mnozí chovatelé koní vám jej rádi i dají, této hmoty mají nadbytek. Až před výsevem a výsadbou pak přidáváme kompost nebo zahradnický substrát. Během růstu pak zeleninu i přesto pravidelně přihnojujeme, zcela však postačí Kristalon „start“ a později „plod a květ.“ Hnojiv je ale nabízena dlouhá řada, stačí si vybrat a vyzkoušet, ovšem s rozumem. Vždy je lepší hnojit méně a častěji, než jednorázově přehnojovat. Neprospěje to rostlinám ani nám samým při konzumaci výpěstků. Dalším nezbytným pravidlem je vyrovnaná zálivka. Zemina ve skleníku by prostě měla být stále vlhká, ale nikdy ne přemokřená. Naopak vyschlá zemina (když skleník po zimě poprvé otevřeme, připomíná prach) vyhovuje pouze hluboko kořenící vinné révě a některým bylinkám (třeba měsíčku, vlaštovičníku, mátě, …). Je až neuvěřitelné, že z naprosto suché zeminy vyhánějí svěže zelené lístky na podzim vysemeněného měsíčku, vždy mě to udiví. Vždyť je to doslova poušť. Apropó – důkladné prolití zeminy ve skleníku je tím prvním, co v předjaří uděláme, a že nikdy nestačí jen několik kropáčů. Voda v půdě doslova „zasyčí.“ Již obhospodařovaný skleník s vysázenými a vysetými rostlinami zaléváme za normálního počasí jednou denně, nejlépe ráno a nebo k večeru – nikdy ne v poledne. Za velkých veder pak kropíme ráno i večer, pokud nám to samozřejmě čas dovolí. Ovšem je pravdou, že večerní zálivka zvyšuje nebezpečí výskytu chorob, protože rostliny zůstanou přes noc mokré, nestačí vyschnout. Proto je ideální závlaha „podmokem,“ čili kapénková, kdy rostliny nepřijdou s vodou do styku jinak než svými kořeny. Určitě se vyhneme ledové vodě z vodovodního řádu či studny, zaléváme pouze vodou z nádrže, která má mnohem vyšší teplotu. Prostě si vedle skleníku postavte tisíci litrovou nádrž a pokud do ní nemůžete vodu svádět okapem, pravidelně ji doplňujte například hadicí napojenou na vodovodní řád či lépe a úsporněji na čerpadlo ve studni. Nejprve skleník zalijte, poté nádrž doplňte a nechte vodu 24 hodin ohřívat na sluníčku a teplém vzduchu. Ideální je samozřejmě měkká voda dešťová, pokud však máte měděné okapy či dokonce i měděnou střechu, nechte si na ni zajít chuť, jelikož oxidy mědi jsou jedovaté! Dalším zásadním pravidlem je větrání. Skleník otvíráme za teplého počasí již v pozdnějších ranních hodinách, pokud je po ránu něčím přistíněn, pak dopoledne. Prostě sledujeme slunce, jakmile se do skleníku začne opírat a teplota vzduchu je již vyšší, otvíráme a to pořádně! Za největších veder dokonce ani nestačí 2 či 4 otevřená okna a dveře. Na to myslete již při pořizování skleníku, čím více otevíravých ploch, tím lépe! A za stejných podmínek, za jakých skleník otevíráme, jej zase k večeru zavíráme. Za chladných a deštivých dní je ale třeba nechat skleník zavřený a kvůli vysoké vlhkosti vzduchu zmírnit zálivku! Dále je důležité stínění za vysokých teplot, jelikož již při teplotách vyšších jak 30 oC většina rostlin zastavuje ve skleníku svůj růst. Někdo natírá skla vápnem, ovšem pak je ve skleníku stín stále. Prodávají se také speciální stínící nátěry na sklo, avšak vhodnějším způsobem je mobilní stínění rostlin. A aby se rostliny nezapařovaly, jednoduše přehodíme netkanou textilii či jinou textilii, která propouští světlo jen částečně, přes celý skleník. Použít také lze stínící clony v podobě třeba rákosové rohože a opět z vnější strany skleníku. Dalším nezbytným bodem úspěšného pěstování rostlin ve skleníku je výběr odrůd. „Polní odrůdy“ do skleníku opravdu nepatří! Ty z něj pěkně vykažte na venkovní záhon! Nejvýnosnější odrůdy (hybridy) určené pro skleníky jsou označované F1. A pozor, lepší je koupit každý rok kvalitní osivo či sazenice, než se pokoušet o výsev semen loňské, kvalitní úrody. Ta by totiž tentokrát byla velice nevyrovnaná. A co s pařeništěm poté, co naplnilo svůj účel? Prostě sejmeme shora zasklení a až do podzimu pařeniště využijeme jako záhon! Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
