Motýli neupřednostňují ty nejkrásnější květiny v zahradě, jako my lidé, ale právě ty, které mají nejšťavnatější nektar. Mnohé z těchto rostlin přitom ani nejsou na první pohled příliš zajímavé oproti jiným kráskám. Zaručenou sázkou na jistotu je v zahradě alespoň kout s lučními květinami. Divili byste se, ale motýli preferují také kopřivy a hluchavky, bodláky a jetele, kam kladou vajíčka, načež se právě tyto rostliny stanou potravou pro housenky motýlů. Později se zde vylíhne další generace motýlů a ta se rozletí do krajiny i po naší zahradě. Jinak lze říci, že dospělce láká mnoho druhů květin, jak letniček, tak trvalek, bylin i keřů, ale i stromů. Již na jaře to začíná kočičkami, cibulovinami a petrklíči, poté šeříkem, bezem a violami a nakonec se zahrada rozkvete celá. Z vytrvalých rostlin motýli preferují především komuli Davidovu (lidově motýlí keř), hvězdnice (lze vedle sebe vysázet kultivary s různou dobou květu), vytrvalé popínavé rostliny (lichořeřišnici, plamének, růže a hrachory), plaménky a růže, z letniček divizny, aksamitníky, krásenky, jiřiny a jiné. Sázkou na jistotu jsou také bylinky, například mateřídouška, meduňka, levandule, heřmánek, rozmarýn a další. Dokonce i skalničky jako kvetoucí netřesky a rozchodníky jsou pro motýly neodolatelné. A pokud chcete v zahradě motýly, nezapomeňte ani na zdroje vody, jelikož i hmyz musí pít. Jestliže však máte v zahradě pítka pro ptáky, zcela postačí. Jinak je vhodné alespoň malé jezírko, fontánka a jiný vodní zdroj. Je také vhodné nechávat na kamenech a zídkách misky s vodou, nakonec jí nepohrdnou i jiní živočichové. Z vody nechte vyčnívat kamínky, nechat zde plavat kousky dřeva a podobně. Usnadní to motýlům přístup k vodě.Komule DavidovaMotýlí keř patří do čeledi 'Krtičníkovité.' Na jaře se obalí tmavě zelenými listy a jeho vonná a nápadná květenství se objeví v červenci. Květy tvoří až 50 cm dlouhé klasy, které takřka okamžitě přilákají hejna motýlů, a my se jimi můžeme v zahradě kochat stejně jako květy samotnými. Ty zůstanou na keři až do září. Motýlí keř si můžeme pořídit v podobě mnoha různobarevných kultivarů (např. růžová Pink Delight, sametově modrá Empire Blue, fialová Orchid Beauty, bílá White Cloud). Komule Davidova (Buddleia Davidii) je světlomilný keř, zpravidla se vstřícnými listy a čtyřčetnými květy v bohatých květenstvích. V České republice je jako okrasný keř pěstována v četných kultivarech. Stanoviště volíme na přímém slunci, což nakonec vyhovuje i motýlům, nejen samotnému keři. Stanoviště by však také mělo být chráněné, aby keř v zimě nesužovaly mrazivé větry. Komule má ráda humózní, propustnou půdu, dorůstá do výšky 2,5 až 3 metry a je poměrně rozložitá, proto okolo sebe potřebuje alespoň 1,5 metru místa. Navíc tak v zahradě vynikne jako solitér. Motýlí keř dobře snáší radikálnější jarní řez, který zlepší násadu květů. Můžeme však řez provést též po odkvětu, čili v září, pouze ostřiháme uschlá květenství spolu s proschlými konci větviček. Motýlí keř vždy kvete na letorostech, tedy na nových, mladých výhonech, které vyrostly na jaře.Komule Davidova pochází z Číny a v Evropě se vyskytuje pouze okolo sta let (do Evropy přivezena v roce 1890, do Čech v roce 1911, do Průhonic). Rod komule (Buddleja) však zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Asie, Afriky i Ameriky a Tichomoří. Většina druhů je stálezelená, pouze některé druhy jsou opadavé a snášejí klima mírného pásu (právě komule Davidova). V některých zemích Evropy se tento druh spontánně šíří přírodou, byť zde není původní (Německo, Rakousko). Vonné květy komulí jsou opylovány různým hmyzem, ovšem právě motýli vedou z lidksého hlediska opticky, jsou na komulích nejkrásnější. Plodem komule je přehrádkosečná tobolka, která puká dvěma chlopněmi, výjimečně bobule (např. B. Madagascariensis). Semena v tobolách jsou drobná a často křídlatá. Semena jsou často šířena větrem.Jednotlivé kultivary se odlišují především barvou a strukturou květenství, ale i celkovým vzrůstem (existují i trpasličí kultivary) a zabarvením listů. Křížením se žlutě kvetoucím druhem Buddleja globosa byl získán kříženec komule Weyerova (Buddleja x weyeriana), vyznačující se žlutými až oranžovými květenstvími, která jsou ve spodní části kulovitá. Řidčeji je pěstována komule střídavolistá. Ve sbírkách botanických zahrad se lze setkat i s jinými druhy, jako je komule sněhobílá (Buddleja nivea), komule japonská (Buddleja japonica) aj. Byť jsme uvedli, že komule mají rády humózní půdy, nejsou na kvalitě půdy příliš závislé, důležitější je pro ně maximum slunečního záření a teplo. V zimě komule často promrzne až k zemi, na jaře však opět silně obrazí. Komule rozmnožujeme především zelenými řízky. Ty můžeme odebírat od března do srpna ze slabších větévek (některé druhy lze množit i dřevnatými řízky odebíranými na podzim před příchodem mrazů, skladují se v chladu a na jaře zasadí do substrátu). Komuli lze též roubovat a štěpovat v lednu na kořeny (do rozštěpu). Můžeme ji však množit i semeny. Je to vhodné hlavně u čistých druhů, protože kultivary často nedávají svými semeny jednotné potomstvo. Semena vyséváme v březnu až dubnu nejlépe do pařeniště (pod sklo).Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, dumazahrada.cz, shutterstock.com
