Představte si něco jako zasedání, kde se pod jednou střechou setkávají dvě početné skupiny profesionálů. Jedni jsou mistři staveb – zedníci, stavitelé, architekti, inženýři. Ti druzí pak vědci a bádající technologové. A jsou tam od toho, aby vyslechli zadání, co za nový materiál že to mají objevit, aby to těm mistrům staveb šlo zase o něco lépe.Těch nápadů a požadavků by tam jistě zaznělo spoustu. Poptáván určitě bude materiál, který by posloužil jako skvělá tepelná izolace. „Musí to být lehké,“ volají stavitelé. „Aby to nezatížilo konstrukce a snadno se s tím manipulovalo.“ Tím to nekončí. Mělo by to být co nejvíc přizpůsobivé, verzatilní, proměnlivé. Zkrátka, aby se to dalo uzpůsobit nejrůznějším tvarům a dispozicím.Flexibilita a elastičnost takové izolace ale nesmí být kompromitována sníženou resiliencí. I když to bude stlačené, mělo by to mít schopnost nabýt svůj původní tvar poté, co tlak ustane. Inženýři prahnou po izolaci - stavebním materiálu - která by neizolovala jen teplo. Ale i hluk, coby vynikající akustická přepážka, absorbující zvukové vlny. A která by dobře fungovala současně i proti vodě, kterou by tak nějak odpuzovala. Vlastně, nemohlo by to fungovat tak, aby to byl materiál neprostupný pro kapaliny i plyny? Dalo by se zařídit, aby se na takové izolaci špatně vedlo plísním a aby vůbec nepodporovala růst hub, protože by měla přirozené antimikrobiální účinky? „Ano, to by bylo báječné,“ dodávají souhlasně stavitelé. „Pak bychom ji mohli klidně používat v interiérových i exteriérových aplikacích.“Prostě něco, co by nebylo jen výplní, ale mohlo by to být i přiznané, pohledové. Samozřejmě při zachování estetických kvalit. Na těm záleží i architektům. A protože jim jde i o požadavky klientů, žádají si navíc, aby to celé pokud možno bylo bez zbytečné chemie. Aby to bylo hypoalergenní. „Plně recyklovatelné, biologicky odbouratelné, zkrátka přírodní,“ dodávají. Protože to je dnes přeci v trendu. Pomýšlet se musí i na praktičnost, takže ta izolace by současně měla být dostatečně odolná – aby se příliš neopotřebovávala a vizuálně moc nestárla. Mělo by toho být pro všechny dost, žádná specialitka, aby se to dalo aplikovat v průmyslových měřítcích. Po celých vagónech. Ale zase pozor na udržitelnost, to je ošemetné.Nemělo by se u toho produkovat moc emisí, protože to by si zase někdo mohl stěžovat, že to škodí planetě. Úplně nejlepší by bylo, kdyby to uhlík do sebe nějak chytře pohlcovalo. „To by byla věc!“ říkají stavitelé. „A vůbec by nebylo špatné, kdyby taková izolace slušně odolávala plamenům.“ Až do té míry, že by mohla sama sloužit jako zpomalovač hoření.„Co vy na to?“ obrací se plénum mistrů staveb na vědce a technology. Ti jen, vystaveni baráži přání a požadavků na ideální super-izolaci se spoustou specifických schopností jen mlčí a krčí rameny.Ne proto, že by si nevěděli rady. Ale proto, že přesně taková izolace tu existuje už od pradávna, a všichni ji vlastně dobře znají. Jen si to zkrátka nedokážou propojit.Není tu co k objevování, protože tohle všechno dovede obyčejný korek.Tedy, soudě podle výčtu těch schopností spíš „neobyčejný“ korek. Ale jinak opravdu není nic extra, je to jen korkové kambium, vydělená vnější část borky, tedy kůry některých rostlin. S lehkými korkovými lištami experimentují i některé naše křoviny (například brslen evropský), ale v tom praktickém využití jednoznačně vede dub korkový a korkovník amurský. Korek je z hlediska svého složení konglomerát suberinu (přírodního polymeru, zajišťujícího pružnost), dřevnatého ligninu (zajišťujícího pevnost), spousty polysacharidů a ceroidů. A taky taninů, které mu dodávají barvu a řekněme nepoživatelnost pro většinu hmyzu. Vidíte, hned další schopnost, kterou jsme ještě neuvedli.Stejně jako jeho přírodní obnovitelnost, která garantuje jeho udržitelnost. On si totiž roste sám od sebe. A přirůstá znovu i poté, co jej z kmene těch hospodářsky zajímavých stromů odřežete. Zase znovu. Když máte udržovanou korkovou plantáž, máte v podstatě neomezené množství korku.Tady se ale musíme malinko zastavit. V současnosti je pěstován na úctyhodné rozloze 2,7 milionů hektarů plantáží, obrat průměrné roční sklizně činí okolo 340 000 tun. Světovou jedničkou v produkci jsou montados Portugalska, Španělska. A pak také Alžírsko a Maroko. Obecně ale produkce spíš klesá. Proč?Protože po staletí byl korek jedničkou v přírodních zátkách, a dnes už korkové zátky – které mohou přeluhovat své taniny do lahvového vína, případně se při otevírání vývrtkou štěpit a znehodnocovat tím nápoj – v trendu nejsou. A zatím to nezachraňují ani korkové dlaždice a dekorační podložky. Nástup, tedy spíše návrat korku, jako dokonalé stavební izolace, by to mohl změnit. A bylo by to, v rámci možností, pro přírodu a průmysl překvapivě dobře. To se moc často nestává, že by poptávka stavebního průmyslu po nějakém materiálu mohla prospět životnímu prostředí – většinou to je přesně naopak. V rozpáleném Středomoří, na jihoevropském i severoafrickém pobřeží, toho totiž moc neroste. Je tam sucho, horko, řádí tam požáry. A bude to nejspíš ještě horší.Korkové duby to snáší s klidem, ani ten oheň dospělé stromy nerozhodí (chrání se totiž krustou korku). Obří plantáže korkových dubů by mohly naplnit současně sny o ozeleněném Středozemním moři, pomoci proti globálnímu oteplování – a přitom dát stavitelství dokonalý materiál na stavební izolace.Stromy produkující korek jsou ideální nízkorozpočtová záležitost. Minimum péče, žádné postřiky, maximální odolnost, téměř žádné starosti. První sklizeň se provádí po deseti letech růstu, a pak se v cyklu dekády opakuje. Tam, kde pořádně nic neroste, by mohlo nízkonákladově růst něco, z čeho by všichni měli užitek. A taky docela slušný profit. Korek dokonale naplňuje to, co platí o skutečně udržitelných materiálech. Je přírodní, přirozeně se regeneruje. Při svém růstu „lapá“ atmosférický uhlík, a nabízí jednu z nejvíce přímých cest, když chcete dostat oxid uhličitý z atmosféry a zrovna ho v podobě produktu zužitkovat.Spotřeba korku podporuje vysazování stromů, které se – na rozdíl od konvenčního lesnického hospodaření – nekácí. Ale nechávají růst. Když chcete zelené plíce pro planetu, tohle je přesně ono. Korkové háje vyrábí kyslík, a budou to dělat i staletí. A přitom vás budou zásobovat osvědčeným materiálem.Rozhodně to není nějaká přežitá starožitnost, o využití korku v izolacích vesmírných stanic se stará i NASA, a je to jedničkový materiál i moderním automobilovém průmyslu. To víte, izolační schopnosti, přitom ta lehkost, příjemná textura… Z hlediska výroby má korek velmi „čistou“ bilanci. Ve fabrice se ze stromů odřezaná vnější kůra, vydělený korek, jen rozdrtí a stlačí při vysokých teplotách. Míza uvnitř korku se tím rozpíná, rozpouští a vytváří přírodní lepidlo, které vše spojuje. Po vychladnutí se to už jen může řezat na míru. Žádné další přísady, žádné odpady. Nic nepřijde nazmar. Fascinující.Z korku se nestane problém, ani když už je hotovým materiálem. Ono to dohromady nic moc neváží, takže převážet paletu korku je snazší (méně nákladné, méně emise produkující) než převážet paletu pálených tašek. A kam vlastně s tím, až je to hotové?To je právě to. Kromě všech těch kladů nabízí korek obří univerzálnost. Chcete střešní šindele? Vnější obkladový materiál na fasádu (odolnou, vodu odpuzující, oheň-brzdící), něco do interiéru? Novou podlahu, izolaci stěn, obložení kuchyňské linky anebo hřejivý materiál místo keramických dlaždic do koupelny? Tohle všechno je pořád korek.Je to paradox, že tenhle stavební materiál budoucnosti je s námi vlastně už hezkých pár tisíciletí. Ale možná i v tom je jeho síla. Často totiž přehlížíme ta nejlepší řešení, i když je máme před očima.Zdroj: NYTimes.com, ArchDaily.com, W2-10.com, Wikipedia.org, ElleDecoration.co.uk, Designbuild.com, Architizer.com
