Poznaň, jedno z nejstarších a největších měst Polska, má předlouhou a bohatou historii. A součástí té historie je i období, kdy v regionu probíhala velmi intenzivní německá kolonizace. Pozůstatkem této doby jsou dodnes volně v krajině i na vesnicích zastoupené „německé“ stodoly. Hospodářské stavby přináležející ke gruntům a hospodářským stavením, ovšem nebudované ze dřeva (jako ty naše), nebo ze dřeva s kamennou podezdívkou (jako v Polsku), ale celé z cihel. Tyhle stodoly jsou pak díky povaze stavebního materiálu předurčeny k dlouhověkosti. Dávno poté, co se jejich původní model využití přežil. Zhruba tak lze uvést poněkud neobvyklou zakázku, kterou v roce 2020 řešili architekti z Poznaně. Jejich klienti disponovali dvěma oddělenými pozemky. Jeden byl příhodně disponovaný, rozložený mezi louku, les a řídkou zástavbu vesnice. Druhý byl menší, a bydlet by na něm nechtěli. Navíc na něm stála stará „německá“ stodola. Ale zachovalá, v dobrém stavu. Proto se rozhodli, že by rádi zužitkovali zdarma se nabízející stavební materiál pálených cihel ze staré stodoly, a vytvořili z něj vnější obálku novostavby rodinného domu, na místě, které jim sedělo více. Na architektech pak bylo promyslet celé řešení, a dohlédnout na realizaci stavby rodinného domu, který svými proporcemi a materiálem stodolu víc než připomínal. Hříčka recyklace stavebních materiálů a praktická demonstrace udržitelnosti pochopitelně nebyla úplně bez komplikací, a rukama dozorujících architektů musela projít prakticky jedna každá cihla z demolice stodoly. Ne všechny bylo samozřejmě možné použít, ale zvonivost si jich uchovalo víc než dost. Množství vystačovalo na působivé opláštění, tvorbu fasády nového rodinného domu, s otevřenými štíty. S tím, že jedno čelo domu (o celkové rozloze užitné plochy 270 metrů čtevrečních) ústilo „slepě“ do ulice (obracelo se k příjezdové cestě a silniční čáře jen dveřmi a vjezdem do garáže), zatímco druhé směřovalo do prostorného dvora zelené zahrady. A tady mohla vzniknout četná vybrání a proluky široko-formátových oken, které činí obydlí nádherně prosluněné. „Dům jako stodola“ proto do přízemí sází kuchyni, jídelnu, obývací pokoj. Jsou velké a prostorné, protože mohou. Zvýšené stropy, sahající do 5 metrů, vytváří dojem haly, na níž se po stranách patra navazují obytné pokoje. Je to přehledné, vzdušné. Otevřené vzájemné komunikaci všech členů domácnosti. V patře je vložený box s provozně-hygienickým zázemím a šatnou. Je to podobně netradiční rys jako garáž, která je vlastně ve středu domu. Ale středová osa a její těžiště si tím zachovává stabilitu. Jako by nad garáží je pak dětský pokoj: to, že tu děti hlučí a dupou, nikoho neruší. Dispozice domu, který připomíná stodolu, jsou přitom ohromující. Jen to, že nabízí 23 metrů čtverečních pro jídelnu, 16 pro šatnu, 43 pro garáž a 25 metrů čtverečních pro kuchyň, dává celé realizaci velký náboj. A rozhodně ne jediný. Mírný přesah střechy směrem do dvora vytváří krytí pro polo-otevřenou terasu. Můžete se tu kochat okolní krajinou, anebo jen fasádou. Ta je díky starým cihlám naprosto fascinující, protože jí materiál nesoucí patinu let a staré řemeslné dovednosti dodává svérázný charakter. Nejlepší samozřejmě je, že i když je celý rodinný dům ve vesnici u Poznaně novostavbou, navíc vnitřně netradičně řešenou, vůči svému okolí vůbec nevystupuje rušivě. Vypadá jen jako další stodola. Objekt, který sem prostě zapadá. Materiály: Wrzeszcz ArchitekciFoto-kredit: Przemyslaw Turlej
