Celý ten koncept zátěžových přikrývek je na papíru vlastně docela prostý. Jsou to prošívané deky naplněné polyetylenovými peletkami, nebo dřevěnými či skleněnými kuličkami. Takže jejich hmotnost může dosáhnout až ke 12 kilogramům. Narazíte ovšem na lehčí i těžší kousky, podle chuti, stejně jako na nepřeberné množství návodů k výrobě vlastních exemplářů.Pokud se necítíte na domáckou výrobu a necháte se zlákat konkrétní značkou, může vás jedna tříkilová zátěžová přikrývka velikosti osušky vyjít i na pět tisíc korun. A k čemu že to je dobré?Z popisků výrobků v reklamních katalozích vyčteme, že absolutně ke všemu. Ta váha deky navíc vás totiž příjemně zabalí, a dopřeje vám útulný pocit vyhřátého hnízdečka. Není to jen o pohodlí. Zachumlaní do zátěžové přikrývky máte pořád pocit, jako kdyby vás někdo objímal. Ten setrvalý tlak váhy na kůži údajně stimuluje produkci neurotransmiterů - melatoninu a serotoninu – což by mělo uklidňovat váš mozek. U běžného uživatele a průměrného spáče, je to záležitost pohodlí.Jenže to zrovna tak může být – říkají výrobci - i nástroj senzorické terapie. Třeba pro děti trpící autismem, ADHD nebo Aspergerovým syndromem. Anebo pro lidi, kteří trpí příznaky úzkosti, depresemi. Pro lidi, kteří se například léčí z nějakého zranění a pociťují chronickou bolest. A zátěžové deky také mohou posloužit těm, kteří mají problémy s poruchami spánku. To pole možných aplikací je opravdu široké. Když se řekne, že zátěžové deky mohou odpomoci i od prožitků stresu, měli bychom si nejspíš každý jednu pořídit. Marketing, stojící za zátěžovými dekami, je skutečně masivní. Což přirozeně vzbuzuje silnou nedůvěru v tenhle „zázračný“ produkt. Mají se tedy ta pochvalná tvrzení o co skutečně opřít, anebo je to jen další předražená bouda?Odpověď není jednoznačná. Přesněji tedy, odpovědí není kategorické ano/ne. Jestli jsou zátěžové přikrývky podraz anebo fantastická věc, se totiž zatím ještě pořádně neví. Chvála má totiž podobu série anekdotických prohlášení, které na solidní bázi zatím nikdo moc netestoval. Výzkum je zatím úzce zaměřený. A dílčí nezávislé studie momentálně spíš nenaznačují, že by zátěžové přikrývky skutečně mohly mírnit úzkosti neklidných spáčů.Testovalo se to v praxi na floridské univerzitě Saint Leo a ve švédském Karolinska Institutu, na pacientech psychiatrických léčeben. V obou případech nešlo o komerční klasiku zátěžových přikrývek (s kuličkami), ale přikrývky se zatěžující sítí všitou uvnitř. Tyto deky pak lehce zmírňovaly nespavost osob s duševním postižením. Jasný závěr z toho, že by deky nějak zvyšovaly jejich emoční stabilitu, ale neplynul. I v Británii realizovali dvě studie – s komerčními zátěžovými přikrývkami. Ta první, z roku 2008, nebyla schopna potvrdit nebo vyvrátit, jestli dětem s autismem přináší zklidnění. Přesněji, neprokázali, zda má pro děti větší přínos samotné ležení a odpočívání, anebo překrytí s vycpanou dekou. Děti se zklidnily, to ano, ale nebylo statisticky průkazné, proč vlastně. To na silný argument pro zátěžové přikrývky nevypadá.A druhá studie? Ta byla z roku 2013 a neprokázala, že by zátěžové deky pomáhaly dětem s autismem lépe spát. Další studie o zátěžových přikrývkách byla realizována na lékařské fakultě Denverské univerzity. Měla zjistit, zda pomáhají snižovat úzkost u pacientů s poruchou příjmu potravy. Výsledky stále ještě neprošly recenzním řízením, a moc nadějně to s nimi nevypadá. V roce 2014 byla publikována studie o „zklidnění“ dětí s ADHD. Deky v ní svou užitečnost potvrdily, ale jen v aplikaci spolu se zátěžovými vestami. Ne žádnou svěrací kazajkou, ale kuličkami zatíženou prošívanou vestou. V roce 2017 tu byla další studie o problémech spánku dětí s autismem. Zátěžové pokrývky v ní „fungovaly“, ale jen v doplnění s dalším terapeutickým cvičením, masážemi.Přikrývky si vedly nad očekávání dobře jako doplňková forma terapie při osteoartritidě, a vůbec špatně si nevedly ani ve studie o úlevě od chronické bolesti. Lidé, kteří pod nimi spali – byli po extrakci zubů moudrosti – užívali méně bolest tišících léků.A nakonec rok 2020 přinesl tři studie (opět ze Švédska, dvě, a jednu z Floridy), které se soustředily na zmírnění nespavosti, neklidu a zlepšení kvality spánku. Všechny byly vesměs velmi pozitivní, ale ani jedna nedodala statisticky průkazný výsledek. Realizovány byly jen na hrstce pacientů. Obecně ale hovořily pro to, že zátěžové přikrývky mohou pomoci při únavě, prospívají během denního spánku a zklidňují. Zátěžové přikrývky „něco“ nejspíš opravdu dovedou. Co přesně, to zatím s nějakou skálopevnou jistotou tvrdit nemůžeme.Vědecké důkazy pro to, že skutečně plošně a univerzálně fungují, k dispozici zkrátka nejsou. Neberte to prosím jako nějakou zásadní kritiku zátěžových přikrývek. Pokud vám pomáhají – lépe spát, ulevit od stresu anebo uspat dítě – klidně je používejte. Špatné určitě nebudou.Zatím ale prosím tolik nepodléhejte nadšení z volání marketingu, který vám slibuje zázraky. Pokud máte ozkoušeno a fungují na právě vás, je to bezva. Ale nemusí fungovat pro každého. A než si za tisíce koupit něco, co nemá jistý efekt a pomůže jen někomu – bude možná lepší si zátěžovou přikrývku vyrobit za zlomek ceny doma, než za ni utrácet. K tomu, komu a jak by vlastně zátěžové přikrývky mohly pomoci, se zkrátka váže spousta nejistot. Prozatím. Na druhé straně ale medicínští specialisté a zdravotníci mají jasno v tom, komu by zátěžové přikrývky určitě nepomohly. Pro kojence a děti do dvou let věku jsou rozhodně nevhodné. Zkrátka proto, že zvyšují riziko zadušení. Zrovna tak by je neměli používat lidé, kteří trpí spánkovou apnoe.Zátěžové deky nejsou vhodné ani pro osoby, jež mají potíže s dýcháním – typicky astmatici – a vyhnout jejich používání by se měli i ti, kteří trpí klaustrofobií. Tuhle fobii spojenou s úzkostí ze zavalení vám těžká deka neusnadní.Zdroj: Healthline.com, National Library of Medicine, NCBI.nlm.nih.gov, PennMedicine.org, PopSci.com
