Co je sauna? Sauna je slovo pocházející z finštiny. Vlastně jde o původní označení jámy v zemi či sněhu (díry). Později byl tento výraz převzat pro dřevěnou stavbu (u nás běžně vestavbu v jiném objektu), která byla z části či zcela zapuštěna do země. Dnes jde v severských končinách nejčastěji o dřevěný srub, který je postavený na zemi. Sauna je tedy dnes stavbou s technickým zázemím, kde je vytvořeno a udržováno ojedinělé fyzikální prostředí. Saunováním pak nazýváme svou relaxaci v sauně – cílevědomou činnost vedoucí k zdravotní prevenci a relaxaci. Sauna a saunování byly nejprve považovány za módní trend, praxe a lékařské výzkumy však ukázaly, že jde o preventivní léčebnou metodu, která utužuje náš fyzický stav i psychiku (fyzické i psychické zdraví). Přednosti a zdravotní důsledky saunování Saunování odstraní únavu (fyzickou i psychickou), zmírní bolest a uvolní vás, sníží stres a získáte příjemný pocit – jste odpočinutí. Otužujete přitom své tělo, zvýšíte obranyschonost (prevence před chorobami), otevřou se póry vaší pokožky, prokrvíte dýchací cesty a z těla odcházejí společně s potem veškeré škodlivé látky. Navíc posílíte a zlepšíte krevní oběh (srdce a cévy) a oddálíte možné revmatické potíže. Sauna dokonce napomáhá i při poruchách spánku. Hlavní rozdíly nejznámějších typů saun Sauna švédská a finská V suché švédské sauně vyhřejí saunová kamna vzduch na 80 až 110 oC, nevýhodou je však vysoká zátěž našeho organismu a obtížné dýchání. V sauně vlhké finské je dosaženo teploty 70 až 80 oC a v peci jsou navíc uložené kameny, které můžeme polévat vodou. Zvýšíme tak vzdušnou vlhkost o 25 až 30%. Přitom zde dosahujeme celkové vlhkosti cca 80%. Finská sauna je vlastně nejoblíbenější, jelikož využívá principu náhrady vyšší teploty vyšší vlhkostí, díky které se do našeho organismu snáz a rychleji absorbuje teplo. Kromě pece s kameny můžeme použít i pec s parním generátorem a ideální je zde použít ventilaci, která zajistí cirkulaci vzduchu. Stejné teploty a vlhkosti tak dosáhneme rovnoměrně v celém prostoru sauny. Sauna parní V parní sauně zase využijeme vzduchu vyhřátého na maximálně 60 oC, o 100 procentní vlhkosti. Dovolit si ji tedy mohou i lidé se zdravotními problémy. Tato parní lázeň je původně známa jako lázeň turecká a často ji najdeme na veřejných plovárnách. Parní sauna však patří k nejdražším. Její nejluxusnější, ale i nejčastější variantou je izolovaná místnost obložená keramickými obklady a vybavená parním generátorem, případně jeho automatickým čištěním či automatickou dezinfekcí prostoru. Možnými doplňky jsou i dávkovač esencí a zařízení na úpravu vody. Infrasauna V infrasauně (infrakabině) do našeho organismu proniká záření z infrazářičů. Pokud se tedy v klasické sauně necítíte dobře, můžete se saunovat i bez intenzivních pocitů extrémního horka či vlhkosti. Infrasauna pro jednoho či dva lidi se navíc vejde i do menšího bytu. Dokonce je možné zkombinovat všechny základní typy sauny v jediné kabině. Pro tento typ sauny se vžil výraz saunárium. Zajímavé jsou i náklady na provoz infrasauny, předehřátí trvá 5 až 10 minut a 30 minut provozu stojí cca 3 koruny, zatímco klasickou saunu předehříváme 30 až 90 minut a jen její předehřátí stojí kolem 40 korun. Materiály pro klasické sauny Ve všech typech saun (kromě parní) jsou izolované stěny (minerální či skelná vata) obložené dřevem. Pro vnitřní obložení sauny se používá ideálně vysušené, kvalitní dřevo (u nás nejčastěji lípa, jasan, osika či olše). K výrobě saunových lavic a dalšího vnitřního vybavení je u nás ideální lípa, případně můžeme sáhnout i po topolu (v sauně však poměrně rychle zšedne). Platí pravidlo, že v sauně nesmíme použít jiné materiály než přírodní. Dřevo přitom nesmíme jakkoli chemicky upravovat na jeho povrchu, při vysokých teplotách a vlhkosti by se chemikálie uvolňovaly a sauna by nás namísto preventivního léčebného účinku postupně trávila. Povolen je pouze včelí vosk či parafínový olej, které sníží nasákavost vnitřního vybavení sauny a prodlouží tak její životnost. Nejběžnější postup saunování Do sauny nechoďte najezení či posíleni alkoholem nebo jinými drogami. Jídlu a popíjení alkoholu se vyhněte i při samotném saunování, místo piva raději pijte vodu. Ještě než do sauny vejdete, sejměte všechny šperky a hodinky – vyhnete se možným popáleninám. Poté je dobré tělo ohřát a zároveň mu dát základní hygienu. Ideální je sprcha teplou až horkou vodou. Poté se musíte důkladně osušit, suchá kůže se vám zpotí mnohem rychleji a vy tak můžete v sauně pobývat kratší dobu. Ideální je saunování v dvou až třech 10 až 15 minut dlouhých cyklech, kdy tělo ihned po vystoupení ze sauny zchladíte ledovou či vlažnou vodou (záleží na individualitě), případně sněhem či mrazivým vzduchem. Před dalším vstupem do sauny je ideální odpočívat cca 30 minut na lůžku (hovoříme o tzv. tepidáriu). Během tohoto odpočinku je dobré pít minerální vodu, případně ředěnou ovocnou šťávu (džus). Nezapomeňte, že při pocení z těla neodcházejí jen škodliviny, ale i důležité minerály a další stopové prvky. Během saunování však pijte jen decentně, tělo pořádně doplňte tekutinami až při posledním odpočinku, kdy se už do sauny nebudete vracet. Saunování pro děti a starší osoby Dětem můžeme dopřát pouze krátké a intenzivní saunování. Teploty by přitom neměly přesáhnout 80 oC, běžné je saunování dětí i při mnohem nižších teplotách. Platí tedy pravidlo, že děti do sauny pustíme ještě předtím, než se dostatečně vyhřeje pro potřeby dospělých. Dítě v sauně necháme alespoň tři minuty, ne však déle jak 10 minut, důležité je přitom dítěti dostatečně naslouchat. Pokud se mu v sauně už nelíbí, pusťte je ven. Jakmile začne být dítě neklidné, musí ze sauny ven. Děti po sauně ochlazujeme vodou pomalu, ta přitom nesmí být vyloženě ledová. Dětský organismus nesnese stejnou zátěž jako dospělý. Nakonec dítě zabalíme třeba do osušky, děti totiž rychleji prochladnou. Postup u dětí opakujeme dvakrát až třikrát, k ničemu je však nenutíme. Negativní zážitek ze saunování v dětství může přerůst v odpor i v dospělosti. Správné a citlivé saunování však může dětem naopak pomoci při odstranění stresu ze školy, nebo poruch spánku. Stejná pravidla jako u dětí platí i pro starší osoby. Navíc je vždy dobré navštívit lékaře a poradit se, zda konkrétní dítě či kmet do sauny vlastně vůbec smějí a za jakých podmínek. Obvodní lékař zná zdravotní potíže a rizika každé osoby a jeho doporučení by mělo být „svaté.“
