Blok P. Bytový dům, ve kterém bydlel každý stý občan jisté země

Začneme pochopitelně v Praze 8 - Bohnicích. Tam totiž stojí náš „národní“ kolos. Obří panelový dům, který má na délku 330 metrů. Vchodů do tohoto českého gigantu vede osmnáct, a uvnitř se nachází 612 bytových jednotek.

Počet obyvatel? Nepracujeme s úplně nejpřesnějšími čísly, ale je to něco mezi 1300 a 1500 lidmi. Dost na to, že když tu plánují výroční schůzi Společenství vlastníků jednotek (SVJ), nemohou se sejít jen tak na chodbě u kolárny nebo na chodníku, ale musí si pronajmout sál v kulturáku.

Obří dům, jehož počet obyvatel dorovnává počet obyvatel průměrné středočeské obce, nás právem ohromuje. Zelenohorská je kolos. Ale zase až takový zázrak to vlastně není. Když se totiž podíváme na to, jak velký podíl Česka tu vlastně žije, narazíme jen na drobné promile.

V paneláku v Zelenohorské ulici žije přibližně 0,013 % populace České republiky. Což nezní ani trochu extrémně, když to porovnáme s někdejším Blokem P. Až do roku 2012 (než jej zdemolovali) byl největší obytnou budovou v Grónsku.

Tenhle „panelák“ vystavěli v grónském hlavním městě Nuuku v průběhu dvouleté stavební etapy. Podnět k výstavbě vzešel z dánského parlamentu a zafinancován byl z programu Folketing. Programu, který si kladl za cíl dát lidem z Grónska slušné a moderní bydlení. Protože to jejich dosavadní bydlení bylo shledáváno (z Dánska) nezdravým, nemoderním a nákladným.

Je ale třeba dodat, že za výsledné dílo – panelák nazvaný Blok P – Gróňané dánskému parlamentu zrovna nepoděkovali.

Nechtěli ho, a sami na svém životním stylu a dosavadním způsobu bydlení nic závadného neshledávali. Naopak se jim nepozdával obří depresivní panelák, který se jim měl stát novým domovem. Velikost a půdorys bytů byly totiž zcela nevhodné pro to, co by Inuité od bydlení očekávali. Například jim velmi úzké dveře – tedy dveře podle evropských stavebních norem - ztěžovaly nebo rovnou znemožňovaly vstup do bytu a výstup ven v silném oblečení do chladného počasí.

Úplně u nich propadly běžné policové skříně evropského stylu. Byly totiž příliš malé pro uložení rybářského náčiní. Toto náčiní se pak ukládalo na balkony, blokovalo požární východy a vytvářelo – dle evropských norem – značné bezpečnostní riziko. Jak popisují dánské zdroje, Inuité se k celému Bloku P chovali dost macešsky. Jednou z nejčastějších příčin závad a nutných oprav byla sražená rybí krev, která spolu se šupinami ucpávala odtoky v umyvadlech, vanách a sprchách. Obyvatelé domu je totiž rutinně používali k porcování úlovků.

Navázaly na to nejrůznější stavební úpravy, ale nikdy to nebylo úplně ono. Blok P se stal „domem poslední volby“, do kterého se místní stěhovali jen tehdy, kdy jedinou další alternativou bylo bezdomovectví. A to v Grónsku skutečně moc často nebývalo.

Depresivní spojité sídliště, vinoucí se východo-západním směrem kolem Nuuku, si zkrátka popularitu mas nezískalo.

Proto také bylo v roce 2010 schváleno rozhodnutí o jeho demolici, která byla o dvě léta později zdárně dokončena.

Z historie se tak ztratila stavba, která nikoho z obyvatel netěšila. Zmizel tím ale ještě jeden fenomén. V době své existence a plného zasídlení se Blok P mohl pyšnit skutečně unikátním rekordem.

Byl domem, který ve svých panelových zdech poskytoval bydlení jednomu procentu obyvatel celého Grónska. Žilo tu přibližně 320 lidí, což skutečně rámuje jedno procento z 32 000 rodilých Gróňanů.

Je to fascinující paradox. Česko je 27,5 krát rozlohou menší než celé Grónsko. A přesto se jedno procento všech grónských občanů hravě vešlo pod střechu jednoho domu! 
Blok P, nějakých 200 metrů dlouhý a pět pater vysoký panelák, by ve srovnání s naším giganticky dlouhým panelákem ze Zelenohorské ulice neobstál. A přece, kdybyste chtěli do jednoho českého paneláku vměstnat jedno procento české populace, musel by to být dům s kapacitou Liberce nebo Olomouce.

Zdroj: nordegio.se, atlasobscura.com, wikipedia.org