Co se stavebním odpadem?

Pravda, mohli bychom tak vytvářet nové kopce a hory, to je však více úvaha patřící do kresleného humoru nějakého ekologického časopisu. Nyní je ale možné nakládat se stavebním odpadem daleko šetrněji. Princip recyklace stavební suti spočívá v jednoduché úpravě, při které se změní její fyzikální vlastnosti a poté je opět využita ve stavební výrobě. S recyklací stavebního odpadu jsme se u nás začali setkávat od devadesátých let minulého století.

Stavební odpad je tříděn a poté drcen tak, aby jej bylo možné využít k další stavební výrobě (výrobě produktů pro stavebnictví). Nahrazuje tak přírodní zdroje, čímž je odpad nejen odstraněn, ale snižuje se také potřeba těžby přírodních surovin,omezujeme vyčerpávání lomů a pískoven a také otevírání nových. Zároveň jsou i sníženy náklady na novou stavební výrobu. Stavební odpad pořídí výrobci za minimální cenu oproti přírodním materiálům. Často stavebník naopak zaplatí minimální částku za to, aby se suti zbavil. Náklady na její recyklaci jsou pak oproti nové těžbě často minimální. A snižuje se i cena produktů vyrobených částečně či zcela z recyklátů.

Co je stavební a demoliční odpad?

Odpad je každá movitá věc, které se zbavujeme, nebo máme úmysl či povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů (dle zák. č. 185/2001 Sb.). A právě ta část stavebního odpadu, která je využitelná při recyklaci, se nazývá „druhotnou surovinou.“ Slovy zákona je druhotná surovina „materiál získaný z odpadu, který je způsobilý k dalšímu hospodářskému nebo jinému využití, zůstává přitom odpadem až do dalšího zpracování.“

Do roku 2012 se mělo v ČR dále využívat cca 75% vzniklých stavebních odpadů, cíl však byl překročen už v roce 2005 hodnotou 85%. Zároveň je snižován vznik nebezpečných odpadů (například azbestu či dehtu) a roste právě využívání recyklátů ve stavebním průmyslu.

Členění stavebního a demoličního odpadu do podskupin

Toto členění je harmonizací „Katalogu odpadů ČR“ s „Evropským katalogem odpadů,“ kdy je stavební a demoliční odpad zařazen jako samostatná skupina 17 00 00, která je dál členěna:

• 17 01 00 - beton, cihla, hrubá a jemná keramika a výrobky ze sádry a azbestu
• 17 02 00 - dřevo, sklo, plasty
• 17 03 00 - asfalt, dehet, výrobky z dehtu
• 17 04 00 - kovy a slitiny kovů
• 17 05 00 - zemina vytěžená
• 17 06 00 - izolační materiály
• 17 07 00 - směsný stavební a demoliční odpad

Kromě výše uvedených druhů stavebního a demoličního odpadu se setkáme s vápenopískovými materiály, maltou, lehkými drobnými deskami, železobetonem, pískem, smolou, barvami a lepidly, ale i kaučukovými produkty a jinými.

Neškodný stavební odpad (suť)

Většina stavebních a demoličních odpadů není pro své okolí nebezpečná, jelikož neobsahuje škodlivé a toxické látky. Samozřejmě až na výjimky (např. azbest, některé barvy a laky, …). Problémem je však ohromný objem stavebních odpadů, proto právě bylo nutné redukovat jeho množství mířící na skládky. K recyklaci stavebních odpadů vedla ekologická opatření, nedostatek místa na skládkách a také vyšší ceny kameniva. Recyklace stavebního odpadu byla zároveň podpořena vhodnou cenovou a daňovou politikou, které recykláty zvýhodňují před prvotně těženými surovinami.

Stavební odpad jde nejprve na skládky stavebního odpadu a z nich do třídiče, kde je rozlišován vzhledem ke svému předpokládanému uplatnění při recyklaci a svému druhu. Je nutné vyloučit nebezpečný odpad, především pak ten s obsahem azbestu a dehtu. Betonové materiály a drobné kamenivo jsou pak tříděné do užších frakcí. Velká část recyklované stavební suti je jen omezeně využitelná a používá se hlavně jako zásypový materiál, protože obsahuje příliš velké množství jemných prachových částic, ale i nežádoucích cizorodých látek – drobných částí papíru, plastů, dřeva či lepenek (například betonový recyklát je plnivem v živičných směsích). Běžně se proto využívají i separátory nežádoucích příměsí jako součásti recyklačních linek. Potom lze recyklát použít jako přísadu například do betonů, malt či živic. Složení stavební suti je závislé na typu, stáří i provedení stavby.

Využití stavebního odpadu

Cílem recyklace stavebního odpadu je vznik plnohodnotných a konkurenceschopných produktů. Například betonová drť bez chemického znečištění se používá v betonech, které se svými mechanickými vlastnostmi blíží běžnému betonu. Zatímco cihelná drť je vhodná do směsí s menšími nároky na pevnost. Cihly a zlomková drť se nejčastěji používají jako zásypový a násypový materiál. Na druhou stranu vytvoříme z cihel vysoce kvalitní cihlovou drť – antuku, která se používá k povrchovým úpravám například tenisových kurtů. Stavební a betonářská ocel je oddělena jako šrot a míří do slévárny. Cca 50% stavebního odpadu představují inertní materiály (písek, kamenivo, zemina, zbytky betonu, cihel, střešních tašek), cca 33% spalitelné materiály (dřevo, lepenka, papír) a zbylý podíl plasty a další materiály. V úpravnách se kromě ručního třídění používají především drtiče. Opad, který nelze drtit a využít pak do stavebních hmot, je selektován a dopraven ke své recyklaci jinam (např. plast, papír, sklo, …). Převažující složkou stavebních odpadů je však hlušina (ornice, méně kvalitní zemina a další výkopové materiály) – část je využita přímo na stavbě a přebytek je nutné odvézt a využít k jiným stavebním účelům.

Standardní velikostní frakce při recyklaci stavební suti: podsítné jemného síta (0 až 8 mm), podsítné hrubého síta (8 až 32 mm), nadsítné hrubého síta (32 až 63 mm nebo 32 až 80 mm).

Jak se stavebního odpadu zbavíme?

Velmi jednoduše. V případě většího množství stavebního odpadu přizveme firmu, která jej naloží a odveze k roztřídění a recyklaci (stavební suť) či uskladnění na jiné místo (hlušina). U menšího množství při drobných rekonstrukcích je vhodné odpad svépomocí roztřídit, stavební suť dopravit na nejbližší skládku stavebního odpadu a ostatní odpad dopravit do nejbližšího sběrného dvora, případně využít nejbližší kontejnery na tříděný odpad.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com