Jak nesmiřitelný ekolog obrátil a už netvrdí, že je třeba vysadit 1,2 bilionu stromů

Thomas Ward Crowther byl jako profesor ekologie na ETH Zürich a spolupředseda poradního výboru pro Dekádu OSN pro obnovu ekosystémů označen Světovým ekonomickým fórem za mladého globálního lídra. A jeho tým Crowther Lab (mezioborová skupina vědců zkoumajících roli biodiverzity při regulaci zemského klimatu) byl celosvětově uznáván. Jenže Crowther po zhruba čtyřech letech obrátil o pověstných 180 stupňů. Proč? Především kvůli takzvanému greenwashingu ze strany velkých společností a politiků.

Dnes Thomas W. Crowther naopak tvrdí, že bezmyšlenkovité vysazování mladých stromků přírodě nepomáhá. Stalo se totiž populárním sportem nejen řady jednotlivců a ekologických hnutí, ale také velkých globálních firem, které nekontrolovatelnou výsadbou stromů zakrývají, co na přírodě skutečně páchají.

Určitě nebyla pro Thomase Crowthera změna kurzu snadná. Vždyť on sám byl označován za duchovního otce myšlenky, že čím více stromů, tím méně oxidů uhlíku v atmosféře. Dotáhl to dokonce až na hlavního vědeckého poradce kampaně Organizace spojených národů. A v roce 2019 se proslavil studií o tom, že na Zemi je dostatek místa pro vysazení dalšího 1,2 bilionu stromů, které mají potenciál absorbovat z atmosféry až dvě třetiny všech uhlíkových plynů, jež lidstvo vyprodukovalo od průmyslové revoluce spalováním fosilních zdrojů.

Crowther jako jeden z účastníků poslední klimatické konference v Dubaji doslova prosil ministry životního prostředí jednotlivých států, aby programy výsadby desítek až stovek milionů a miliard stromů přehodnotili. Došel totiž k závěru, že bezmyšlenkovitým vysazováním stromků vznikají obrovské plantáže mladých monokultur, které nemají pro ochranu životního prostředí a udržení biodiverzity žádný význam. Navíc platí, že potenciál mladých stromů zachycovat uhlík z okolního vzduchu pomocí fotosyntézy je značně přeceňován.

Co ale ke změně názorů a postojů Crowthera skutečně vedlo, byl fakt, že se jeho původní myšlenky zmocnila řada globálních firem a politiků, kteří veřejně slibují vykompenzovat svou uhlíkovou stopu výsadbou milionů stromků. Ve skutečnosti však svou produkci pro klima nežádoucích plynů nesnižují. A pokud vezmeme v úvahu, že Crowtherův koncept podpořil například i bývalý americký prezident Donald Trump (realitní magnát) a ropný gigant Shell, je třeba zavětřit. Zde určitě není něco v pořádku. Byznys se stromky se totiž nekontrolovatelně rozběhl a jak se zdá, nelze jej jen tak zastavit.

Ano, Crowther se vzdal svého takřka dogmatu i pod tlakem řady vědců, kteří varovali před nekontrolovanou výsadbou stromů a tvrdili, že schopnost mladých dřevin odsávat uhlík z atmosféry je omezená. Nyní Crowther tvrdí, že je třeba investovat do přírody sofistikovaněji. To znamená chránit stávající vzrostlé lesy a pralesy, podporovat původní domorodé kmeny, pomáhat farmářům v chudých částech světa a zajišťovat biodiverzitu. Navíc to udělal v době, kdy již i západní vlády zjistily, že je třeba z takzvaných klimatických slibů a závazků slevit.

Perličkou na dně je fakt, že Crowtherovo klimatické expozé v Dubaji ostatní účastníci příliš nepochopili, jak bylo publikováno v časopise Wired. Například ministryně životního prostředí hostitelské země Mariam Almheiriová v reakci na jeho příspěvek okamžitě zdůraznila, že Emiráty už z poloviny splnily závazek vysadit do konce dekády na pobřeží Perského zálivu sto milionů mangrovníků. Její slova vyzněla skutečně komicky, jelikož právě Spojené arabské emiráty zbohatly na těžbě a vývozu ropy. Naprosto nejabsurdnější pak byla skutečnost, že předsedajícím klimatické konference v Dubaji byl Sultán al-Džábir. Ten je totiž zároveň šéfem státní ropné společnosti Abu Dhabi National Oil Company (ADNOC).

Crowther dnes dokonce přiznává, že jeho iniciativa na výsadbu bilionu stromů nakonec poškodila kvůli greenwashingu důvěru mnoha lidí v další projekty obnovy přírody. A již vidí, že původní lesní porosty mají vyšší kapacitu pro pohlcování oxidů uhlíku než nově vysazované lesní plantáže. Faktem však také stále zůstává, že globální investice do další těžby ropy, zemního plynu a uhlí stále násobně převyšují investice do ochrany a obnovy přírody. A je to i logické, jelikož takzvaná hustá energie nemůže být jednoduše nahrazena tou řídkou (soláry či větrníky).

Oč jde? O takzvaný “železný zákon o hustotě výkonu“, který v základní podobě formuloval v roce 1978 na konferenci ve Stockholmu slavný fyzik a držitel Nobelovy ceny Pjotr Kapica. A později se přidal například profesor Coloradské univerzity Roger Pielke Jr., který prostřednictvím takzvaných “železných zákonů“ ukázal na nesmyslnost současného převládajícího způsobu klimatické politiky. A Pielkeho teorie dnes stále častěji citují odborníci po celém světě. Ukazují totiž “železné fyzikální zákony.“

Fosilní paliva byla přírodou (planetou) vyráběna desítky až stovky milionů let. A dnes představují uloženou sluneční energii ve vysoce koncentrované podobě, čili s vysokou hustotou výkonu. Platí tedy, že při využití relativně malého množství suroviny získané z relativně malé plochy získáváme ohromné množství využitelné energie. A na tom byla postavena celá průmyslová revoluce, z jejíchž výdobytků žijeme dosud.

Zdroj: Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, technickytydenik.cz, tydenikhrot.cz, flowee.cz, info.cz, Wired