Kolegova švagrová vytáhla z truhlíku jakési prapodivné patvary hmyzu a poslala nám fotografie v domnění, že jde o larvy lalokonosce. A ano, je to lalokonosec, ale ne larvy, nýbrž kukly. Kukla lalokonosce je totiž volná, s pohyblivými tělními přívěsky (čili základy pohybových orgánů, noh a tykadel), je žlutobílá, jakoby průsvitná a tvarem připomíná dospělého brouka. Lalokonosec je bohužel nepříjemný škůdce, jehož larvy způsobují vážné škody na koříncích rostlin, dospělci pro změnu páchají škody okusem listů a někdy i žírem celých rostlin. Braňte své rostliny, pokud na tyto škůdce narazíte.
Lalokonosec je zdánlivě roztomilý brouk s dlouhým nosíkem a tykadly. Ve skutečnosti však jde o nebezpečného nepřítele rododendronů, azalek, jahodníků a mnoha dalších rostlinných druhů. Vlastně si příliš nevybírá a rostliny okusuje rychle a nelítostně. Je proto nasnadě před ním své rostlinstvo bránit. Například ve Velké Británii odhadují škody způsobené ročně lalokonosci na okrasných rostlinách na cca 30 miliónů liber (cca 900 miliónů korun při aktuální kurzu).
)
Lalokonosec rýhovaný
Nejznámějším druhem, který u nás páchá největší škody, je lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus). Tento černohnědý brouk, kterého řadíme do čeledi nosatcovitých (Curculionidae), je velký 1 až 3 cm, na hlavě má dlouhý “nos” a na něm dvě zahnuté “anténky”, tedy tykadla. Na jeho vroubkovaném černém tělíčku najdeme žluté skvrnky. Dospělý lalokonosec se dožívá až tří let. Obvykle o něco menší než dospělci jsou tlusté, bělavé larvy lalokonosců. Každá larva má oranžově hnědou hlavu a tělo pokryté jemnými chloupky. Jsou dlouhé až 2 cm a jejich typickým znakem je stáčení tělíčka do tvaru písmene C (vlastně vypadají jako miniaturní podzemní rohlíčky). Dalšími u nás známými druhy lalokonosců jsou například lalokonosec libečkový (Otiorhynchus ligustici), lalokonosec vejčitý (Otiorhynchus ovatus), lalokonosec lesní (Otiorhynchus singularis) a lalokonosec černý (Otiorhynchus coecus).
)
)
Škody způsobované dospělci a larvami lalokonosců
Lalokonosci náruživě ožírají listy nejčastěji okrasných rostlin, především rododendronů, begonií, azalek, kamélií, ibišků, bramboříků a jahodníků. Bohužel nejsou vybíraví, vlastně v zahradě, na balkóně a terase spasou téměř vše, na co přijdou. Do listů rostlin vykusují velké díry, nebo způsobují kompletní žír, po kterém zbudou jen stonky bez listů, načež rostliny většinou uhynou. Larvy lalokonosců se pro změnu usazují v kořenovém systému rostlin a okusují kořínky, často se dokonce zavrtají až do dužnatého stonku rostliny těsně pod zemí.
Jak poznáme napadení rostlin lalokonoscem
Co se týká larev, napadení v podstatě nepoznáme jinak, než že hrábneme do země a larvu ulovíme. Pokud však jsou na rostlinách vyžrané velké díry v listech, jako by byly od slimáka, nikde však nejsou stopy slizu, byl to zřejmě lalokonosec. Samozřejmě však může jít i o jiné druhy škůdců. Napadené rostliny mají často žluté listy, i když nejsou přelévané, ani v přeschlém substrátu. Bohužel dospělé brouky přes den neuvidíme, ukrývají se poblíž rostlin a za potravou vylézají až v noci. Stačí ale vzít za tmy baterku a dosti velké brouky najdete poměrně rychle. Ještě sofotikovanější metodou je použití kusu obyčejného prkna, které položíte vedle napadených rostlin a polijete vodou. Za svítání, kdy se brouci stahují zpět z rostlin do úkrytů, využijí právě mokré prkno jako skrýš. Stačí v klidu posnídat, vypít kávu, dojít na zahradu, prkno převrátit a brouky zlikvidovat. Vlastně se dospělci lalokonosců chovají podobně jako slimáci (tedy pardon – především nejškodlivější plzák španělský (Arion vulgaris)), proto se může klidně stát, že pod prknem najdete oba druhy škůdců a možná i nějakého jiného jako bonus navíc.
)
Tři nejúčinnější metody likvidace lalokonosců
1. Ruční sběr
Rozhodně není nad ruční sběr brouků, při kterém si můžeme vypomoci právě třeba výše zmíněným prknem politým vodou. Jde o způsob nejekologičtější a rozhodně by vždy mělo jít o první a zásadní způsob, jak se s lalokonoscem vypořádat. Vyrazit také lze za tmy s baterkou a ještě si při tom užijete spoustu romantiky. Pro děti také skvělá noční bojovka. Ani nepotřebujete rukavice, tito brouci vás prostě nekousnou. Snížíte tak dospělou populaci na minimum, zabráníte kladení vajíček, přitom nepotřebujete žádnou investici a nezamořujete zahradu a v ní pěstované rostliny chemií.
)
2. Dravé hlístice
Opět ekologický způsob bez potřeby chemie, něco však již bude stát, ale lalokonosců se zbavíte zcela. Najdou si i ty, které jste vy sami přehlédli při ručním sběru. Dravé hlístice totiž likvidují larvy. Konkrétně jde o mikroskopické hlístice rodu Heterorhabditis, které se k rostlinám nasazují v podobě zálivky na jaře a na podzim. Tito Miniaturní “červíčci“ si najdou larvy lalokonosců pomocí čichu, přes trávicí ústrojí pronikají do útrob larev a ty do 48 hodin uhynou. V těle uhynulé larvy se hlístice dále samy rozmnožují.
)
Hlístice si koupíte pod obchodní značkou Nematop, přičemž v jednom balení je cca 5 milionů hlístic. A právě toto množství ochrání 10 m2 plochy. Balení s padesáti milióny hlístic pak ochrání 100 m2 pěstovaných rostlin. Přípravek stačí rozmíchat ve vodě a nalít do vlhkého substrátu při trvalých teplotách (i nočních) vyšších jak 12 °C. Hlístice vyhledají a zlikvidují všechny larvy lalokonosců. Proti dospělým broukům se pak prodává varianta Nematop Brouk-Free.
Pokud není zrovna na trhu Nematop dostupný, lze použít jako alternativu hlístice druhu Heterorhabditis downesi, které se prodávají pod názvem Nemamax. Kromě lalokonosců hubí také larvy a kukly listokazů, chroustů a klikorohů.
)
3. Insekticidy až na posledním místě
K chemii saháme až na posledním místě. Konkrétně lze použít insekticidy Mospilan a Karate. Jde o širokospektrální postřiky proti škodlivému hmyzu. Postřik se aplikuje přímo na rostliny, načež lalokonosce usmrtí při kontaktu, tedy při požeru. Bohužel však například na plodící jahodníky takový insekticid použít nemůžeme.
Zdroj: pasti.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, eagri.cz, agromanual.cz, nasezahrada.cz, cazv.cz
)
