Jak přežít v bytě s kuřákem?

Překvapivě to zase až tak komplikované není: částečně totiž postačí upravit režim fungování domácnosti, stanovit „povolené“ zóny, učinit jistá organizační a technická opatření, a tam kde je to zapotřebí, decentně vylepšit interiér přirozenými lapači zápachu. Proč? Kouř, jak všichni tuší, neprospívá nejen zdraví kuřáka, ale i jeho okolí. Zplodiny, které vznikají spalováním cigaretového i dýmkové tabáku, jsou toxické a rakovinotvorné. Méně se už ví o tom, že o mnoho „zdravější“ nejsou ani výpary z vaporizérů a různých elektrických cigaret. A je učiněnou tragédií (nebo začátkem budoucího tragického dramatu) když se kouří v blízkosti malých či dospívajících dětí. Tuto katastrofickou možnost proto raději nerozvíjejme, a počítejme s úpravou bytu pro potřeby soužití dospělých osob s kuřáckými zálibami. A ty se jistě dokáží ve vzájemné shodě po nějaké době domluvit.

Nakreslete kuřáckou mapu!

Předně je dobré regulovat počet míst, kde je kouření i nadále povoleno. Pokud tedy opravdu není možné, aby se kouření zamezilo zcela. Alternativou může být balkón, pokud si tedy sousedi nezakládají na čerstvém povětří a pravidelném větrání. V takovém případě je pak vhodné v rámci dispozic domu či bytu zvolit jednu odlehlejší a přitom dobře větratelnou místnost. Nabízí se například elegantní vize kuřácké „pracovny“ nebo intenzivně odvětrávané kuchyně. Zejména druhý uvedený příklad se může zdát do krajnosti scestný, ale není tomu tak. Kuchyně je totiž nejen díky pravidelnému tepelnému zpracování rozmanité potravy z hlediska kvality ovzduší tím nejtoxičtějším místem prakticky v každém bytě.

Takže volba „již zamořeného prostoru“, který je nutné pravidelně větrat, se nejeví tak nereálná. Kuchyně navíc „vyhovují“ ještě v jednom podstatném bodě: většinou jsou alespoň zčásti vybaveny hygienizovanými povrchy: omyvatelnými dlaždicemi, linem, kovovým tělesem nerezového dřezu či odkapávače. Jde je tedy relativně snadno omýt, a přitom nepohlcují pachy. Alespoň ne tak jako polstrovaný nábytek, koberce, knihy a závěsy v obývacím pokoji, šatně či ložnici. Navíc se v kuchyni obvykle vyskytujeme jen „nárazově“, a netrávíme v ní celý den. U volby povrchů a materiálů se ale ještě na moment zastavíme.

Správný výběr materiálů

Obraz barvy stěny venkovského lokálu čtvrté cenové kategorie si jistě představit dokážete, stejně tak i intenzivní pachový vjem z takových míst. A právě toho se vhodnou skladbou povrchových materiálů můžete částečně vyvarovat. Pokud jde o klasické sedací soupravy a křesla, zapomeňte na navždy textil. Toho se zápach intenzivně drží. Bezkonkurenční, leč dražší variantou, je tedy kůže. Dále je vhodné opustit model textilních či klasicky papírových tapet. I ty se barevně a čichově v kuřáckém prostředí rychle přetvařují. Střední cestu pak představují omyvatelné, resp. vodě-odolné tapety. Nezapomínejte je ale pravidelně (2-3x měsíčně) otírat, aby i nadále plnily svou funkci. 
Udržovat kuřácké bydlení v režimu minimálního zápachu také znamená dát definitivně sbohem záplavě přehozů, deček a předložek, stejně jako koberců s hustým vlasem. A pochopitelně, zápach nejčastěji ulpívá na záclonách a závěsech. Pokud tedy můžete, nahraďte i je zavčasu žaluziemi nebo roletovým systémem. V případě, že se bez záclon neobejdete, vsaďte na syntetické materiály. Jejich estetická hodnota a příjemnost dotyku není právě nejvyšší, ale přesto je v kuřáckém bytě doceníte.

Rada nad zlato: Větrejte

Podstatným rysem bezpečného soužití ale rozhodně zůstává pravidelné a časté větrání. To v zásadě „řeší“ jednu část dýmavého problému. Se zbytkovým zápachem si pak můžete například poradit s pomocí obyčejné čajové svíčky. Není v tom žádná černá magie: i malý otevřený plamen totiž dokáže spálit některé aromatické uhlovodíky, které cigaretový kouř ve vydatné porci obsahuje. Pokud větráme a současně tím likvidujeme podstatu zápachu, neměli bychom zapomínat na přidružené zdroje zápachu. Jeho epicentrem je bezpochyby popelník, který by měl ideálně „číhat“ jen za oknem, a nikoliv v místnosti. Pokud je toto zařízení součástí interiéru, měl by být určitě uzavíratelný.
Vzpomínáte na studentská léta? Nápad s PETlahví nebo uzavíratelnou zavařovačkou, částečně naplněnou vodou (coby příručním popelníkem) má rozhodně něco do sebe. Voda totiž podstatnou část zápachu z nedopalků váže. Vzduch (dá-li se to tak vůbec říct) obohacený o složky zplodin, je velmi suchý. A i prostý pobyt v dříve zakouřené a větrané místnosti může způsobovat bolesti hlavy, obtíže dýchání, těkavost a ospalost. Částečně tomu můžete zamezit dalšími přirozenými lapači.

Přirozené lapače zápachu

Například nenápadnou vodní fontánkou s protékající vodou, nebo poněkud nákladnější variantou průtočné vodní stěny. Obojí totiž osvěžuje a zvlhčuje vzduch, a přitom i lapá molekuly zápachu. Skromnější variantou, kterou bychom ale raději nedoporučovali, je systém „vonných pastí“. Jedná se o malé nádobky s rozpuštěnou aromatickou látkou. Může se jednat o eukalyptový olej v aromatické lampě, stejně jako mističku s octovou vodou. V tomto případě se však spíš snažíte přebít jeden intenzivní zápach jiným.

Čistější, a pro estetiku obývaného místa bezpochyby vhodnější možností, je instalace „pachy pohlcujících květin“. Jako ideální čistička ovzduší se jeví pokojová rostlina tenura, neboli tchýnin jazyk (Sansivieria trifasciata). Zplodiny z cigaretového kouře ze vzduchu odstraní břečťan (Hedera helix). Nevadí jí ani nižší teploty, nebo menší přísun slunečných paprsků. Svou práci odvede i pralesní lopatkovec (Spathiphyllum sp.). A kuřáckým domácnostem svědčí i dracény aglaonémy (Aglaonema modestum), potosovce (Epipremnum sp.) gerbery (Gerbera sp.) a chryzantémy (Chrysanthemum sp.).

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com