Sdílet
 

Jak vybrat "neopadavé" dřeviny pro živé ploty

Datum vydání: 24.02.2014 | autor:

Teprve až živé ploty vysoké alespoň 1,5 metru vytvoří skutečnou zelenou bariéru. Ovšem příliš vysoké živé ploty zastiňují zahradu či její část. Nižší živé ploty jsou vhodné k lemování chodníků a pěšin, jako obruba záhonů (do 50 cm), k dělení pozemků a vytváření přírodních architektonických prvků na nich. Ale rozdělení běžné zahrady nejlépe zajistí malé skupinky keřů s výškou do jednoho metru. Do nízkých živých plotů, které drží rovné linie, se hodí třeba zakrslý zimostráz a nebo stálezelený dřišťál. Rozvolněné linie zase vytvoří třeba levandule. 

Zerav Zerav
Zerav

U nás oblíbené „neopadavé“ dřeviny pro živé ploty

Zeravy

Pro živé ploty jsou u nás některé dřeviny vyloženě v oblibě, například jehličnaté túje - zerav západní (Thuja occidentalis), ovšem vhodné jsou pro tento účel jen některé kultivary, třeba Thuja occidentalis Smaragd. Zeravy sice řadíme mezi jehličnany a jsou neopadavé, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Nerostou příliš rychle (za rok 20 cm) a proto je nemusíme často upravovat. Dorůstají však po čase značné výšky a hodně obrůstají, proto vysazujeme pouze 2 sazenice na 1 metr. Mnohem rychleji roste Thuja occidentalis Brabant, ale je také náročnější na péči. Sazenice tújí se vysazují do živých plotů o velikosti cca 40–60 cm. Pořídit si ale můžeme dvouleté sazenice vypěstované ze semen. Dopěstujeme je na záhonu, kdy vysadíme cca 100 ks na 1 m2, nejlépe do stínu. Pravidelně zaléváme a plejeme, od jara je můžeme přihnojovat hnojivy pro jehličnany, ovšem až několik týdnů po přesazení, kdy už jsou dobře prokořeněné. Po roce můžeme sazenice vysadit na trvalé stanoviště, nejlépe na jaře nebo začátkem podzimu. Takto lze srazit cenu sazenic i na 1000 korun za 100 kusů, jinak jsou dostatečně vysoké sazenice pro živé ploty poměrně drahé. Zahradníci ovšem tvrdí, že mnoho stálezelených keřů nás chrání před nechtěnými pohledy kolemjdoucích přinejmenším stejně a přitom mnohem vkusněji.
Cypřišek Lawsonův Cypřišek Lawsonův
Cypřišek Lawsonův

Cypřišky

Pokud chcete živý plot hodně rychle, je vhodný cypřišek (Chamaecyparis) Leylandův, který povyroste za 1 rok o metr. Je ale náročný na řez, vyžaduje intenzivní zastříhávání, jinak bude doslova průhledný. Rychlý růst je vyvážen řídkým vzhledem, což nevypadá dobře.

Pro vyšší stříhané živé ploty jsou nejvhodnější odrůdy cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis lawsoniana). Tyto prošlechtěné odrůdy mají šupiny v barevné škále od žluté přes zelenou až po modrošedou. Cypřišky dobře prospívají na chráněných stanovištích s vlhkým vzduchem a čerstvou, mírně vlhkou půdou. Mladé rostlinky jsou choulostivější, ovšem ty starší už dobře snášejí sucho. Odrůdy cypřišků rozdílně reagují na působení slunečních paprsků. Kultivary s modrými jehlicemi, např. 'Alumii' nebo 'Columnaris', rozvinou svou modrošedou krásu jen na plném slunci. Žluté odrůdy, např. 'Golden Wonder' nebo 'Star Dust', sice také potřebují slunce, protože ve stínu zelenají, ale v poloze s celodenním plným sluncem dochází k popálení šupinatých větviček. Konečky větví odrůdy 'Naberi' jsou v létě sírově žluté a v zimě mléčně bílé.
Cypřišky mají malé kulovité šišky, semena v šiškách vyzobávají ptáci.

Plané cypřišky jsou vysoké až 15 m, jejich odrůdy jsou vhodné prom živé ploty o výšce 1 - 3 m. Cypřišky stříháme jen jednou v roce, koncem června a nesmíme stříhat hluboko do starého dřeva. Vysazujeme do čerstvé až vlhké půdy, písčité až hlinité. Jsou vhodné na slunné až polostinné stanoviště, mají rády vyšší vzdušnou vlhkost a ochranu před suchým větrem. Sázíme 3 - 4 rostliny na metr, doporučená výška sazenice je 60 - 80 cm. 
Zimostráz Zimostráz
Zimostráz

Zimostráz

Pro svůj honosný a elegantní vzhled je zase oblíben zimostráz (Buxus). Jeho pomalejší růst snižuje nároky na péči, zimostráz je navíc mrazuvzdorný. Nejoblíbenější je u nás zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla). Zimostrázy milují polostín a dostatečnou závlahu, přímé sluneční záření zesvětluje listy a ty dokonce až hnědnou. Zimostrázy trpí kroucením listům způsobovaným škůdci (mšicemi, puklicemi a jinými), proto je v květnu a červnu chemicky ošetřujeme, napadené části přitom ostříháme a spálíme. Zimostráz dorůstá výšky až 10 metrů. Listy má podlouhle vejčité, dlouhé asi 2 cm a široké 1 cm, krátce zašpičatělé a na zimu neopadávají. Svrchu jsou listy lesklé, tmavozelené, na rubu žlutozelené. Květy mají drobné, světle zelené, jednodomé a různopohlavné. Květy rostou v paždí listů. Zimostráz kvete v březnu až dubnu. Plodem je třírohá tobolka dozrávající v říjnu až listopadu. Rostlina obsahuje alkaloid buxin, který způsobuje po požití otravu zvířat i lidí.

V živých plotech vytváří stromkovité, 2 až 3 m vysoké a bohatě rozvětvené keře s drobnými, 1,5 až 3 cm dlouhými vejčitými, kožovitými a tmavozelenými, lesklými listy. Rostlina páchne a je háklivá na psí moč. Buxus se používá pro volně rostoucí živé ploty i pro tvarované různé výšky. K osazování stěn až do 1,5 m výšky se hodí zvlášť forma B. semp. arborescens L., k vysazování nízkých obrub třeba i jen 15 cm vysokých záhonových B. sem p. suffruticosa KIRCHN. Zimostráz snáší dobře i velmi hluboký řez, býval zvlášť oblíbený v barokních a biedermeierových zahradách, sestřihovaný do nejrůznějších tvarů (koulí, kuželů, válců, hranolů, kuželek, jehlanců a dokonce i zvířat).

Žluté dřevo zimostrázu je nejhustější z evropských stromů a používá se na dřevoryty a k výrobě hudebních nástrojů.
Hlohyně Hlohyně
Hlohyně

Hlohyně

Hlohyně (Pyracantha) je typická barevnými (třeba červenými) bobulkami (hlohyně šarlatová - Pyracantha mohave). Hlohyně jsou trnité keře, což zvyšuje jejich neprostupnost, hlohyním se dokonce vyhnou i kočky. Hlohyně dorůstají výšky až 3 metry. Jsou to stálezelené keře z rodu jabloňovitých (Malaceae). Kvetou v květnu a červnu drobnými bílými květy seskupenými do bohatého květenství chocholíků. Malvičky bývají 5-6 mm velké, obsahují pět semen a na keři zůstávají dlouho do zimy, v podstatě tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Kromě živých plotů lze hlohyně i vyvazovat na konstrukcích zdí a v podobě zelených stěn. Dobře snáší řez, proto je často vedena po stěnách budov. Hlohyni se daří na slunci i ve stínu a dobře snáší i sucho. Hlohyně je prostě nenáročná, daří se jí skoro všude, přesto upřednostňuje těžší, živné, hlinité až hlinito-jílovité půdy. Nesnáší ale teplotní změny a mladé a nepříliš dobře zakořeněné rostliny (v tuhých zimách i starší exempláře) mohou v zimě namrznout. Hlubokým řezem na jaře odstraňujeme namrzlé části až do živého dřeva a je velká pravděpodobnost, že rostlina zcela zregeneruje. Hlubší řez provádíme od období, kdy již nehrozí pozdní jarní mrazíky až do poloviny léta.
Ptačí zob Ptačí zob
Ptačí zob

Ptačí zob

Ptačí zob (Lingustum vulgare Atrovirens) je oblíben jako neopadavý keř a je nabízen s listy zlatými, zelenými a nebo panašovanými. Velmi vhodné je kombinovat různé olistění. Je to hustý, pomalu rostoucí keř patřící do čeledi olivníkovitých (Oleaceae). Jako jediný z rodu ptačí zob (Ligustrum) je rozšířen v Evropě. Dorůstá do výšky 2 - 3 metry. 

Pokud chceme zlatavé odstíny listů, je třeba umístit tyto keře na slunné místo, jinak bude olistění „jen“ zelené. Živé ploty z ptačího zobu dorostou až tří metrů a vysazujeme 3 až 4 sazenice na jeden metr. Keře stříháme dvakrát ročně - poprvé na přelomu března a dubna a podruhé v srpnu. A pozor, při střihu později než v srpnu mohou vyrašené výhonky v zimě zmrznout. Už podle jména lze usuzovat, že plody ptačího zobu přilákají ptáky a zahrada tak ožije. A to přesto, že mají plody svíravě trpkou chuť. Pro ptactvo nejsou bobule ptačího zobu jedovaté.

Ptačí zob obecný rozkvétá drobnými čtyřčetnými květy uspořádanými ve vzpřímených vrcholových latách. Květenství dorůstá do délky okolo 6 cm, kalich je zvonkovitý a nevýrazně zoubkovaný, koruna je nálevkovitě rozložitá a její průměr může být až 6 mm. Korunní lístky mají zelenobílou až bílou barvu se zelenými cípy na špičkách. Vonné laty kvetou v květnu až červenci. Plodem je až 8 mm velká, téměř kulovitá nebo vejčitá, lesklá černá bobule s fialovohnědými semeny. Bobule dozrávají na konci léta v srpnu a září. Ve všech částech rostliny, ale nejvíce právě v plodu, se objevují blíže nespecifikované glykosidy, ovšem nejsou příliš toxické, případná otrava se projevuje zvracením a průjmem. 

Ptačímu zobu se nejlépe daří na živných vápenatých půdách. Je to rostlina poměrně nenáročná a mrazuvzdorná. Nejlépe se jí daří na slunci a v polostínu.
Jalovec Jalovec
Jalovec

Jalovec

Jalovec (Juniperus) je u nás běžnou divoce rostoucí dřevinou (na štěrkovitých, písčitých a kamenitých stráních), ovšem v živém plotu dovede vytvořit neproniknutelnou stěnu. Při přesazování se ale špatně ujímá, proto je pro tento účel využíván jen zřídka. Lépe roste vysazen v malých exemplářích, kvůli pomalému růstu trvá vývoj živého plotu velmi dlouho. Pokud se pro něj rozhodneme, přesazujeme zásadně odrůdy pěstované ve školkách, jejich růst je rychlejší. Ale pozor – sazenice jsou drahé. Jalovec navíc promrzá na jižní straně. Ideální je rozsochatá odrůda čínského jalovce (Juniperus chinensis pfitzeriana) – dorůstá dvou metrů a plot bude široký 2,5 až 3 m, proto vyžaduje dostatek místa na velkém pozemku. A pozor – jalovce nelze přísně tvarovat.  
Mahonie Mahonie
Mahonie

Mahonie

Mahonie (Mahonia aquifolium) pochází ze severní Ameriky, dorůstá výšky 1,5 až 2 m a průměru 1 až 1,5 m. Bohatě se větví, má lesklé tmavozelené lichozpeřené listy, mírně vykrajované a na okrajích ostře pichlavé. Brzy na jaře bohatě kvete, žluté kvítky jsou sestavené ve složených klasech. Plody má v září černomodré. Za prudkých holomrazů a při větrném počasí mohou být listy spálené, ovšem regenerační schopnosti mahónie jsou neskutečné. Na dobrém stanovišti a za příznivého počasí vždy znovu obrůstá. Mahónii snadno zmladíme hlubokým řezem, normální řez se jinak omezuje pouze na zkrácení příliš bujných výhonů, což platí pro všechny velkolisté keře. Mahónie jsou ideální jako přechod mezi přísně tvarovaným živým plotem a plotem volně rostoucím. Nejčastěji bývají 1 m vysoké a 70 až 80 cm široké, ovšem rozměry se mohou velmi lišit – od výšky 80 cm a šířky 60 cm až po výšku 1,5 m a šířku 120 až 160 cm.
Tis obecný Tis obecný
Tis obecný

Tis obecný

Tis obecný (Taxus baccata L.) má tvrdé a pružné dřevo (dříve se z něj vyráběly luky), dnes je u nás v přírodě jen na omezených lokalitách. Rostlina je celá jedovatá s výjimkou červeného plodního míšku, který uzavírá semeno. Tis může dorůst výšky až 20 m, ale roste pomalu. Množí se řízkováním a vytváří rozsochaté keře. Jeho jehlice jsou měkké a tmavozelené, při rašení na jaře světlejší. Pro živé ploty se nejlépe hodí odrostlé semenáče, které jsou poměrně drahé. Tis můžeme nechat volně růst a nebo nepravidelně sestřihovat – tvarovat. Pro tvarování je ještě vhodnější než Buxus. Jinak není tis příliš náročný, hodí se na slunné místo i do stínu, nesnese ale příliš suché stanoviště a vysušující větry, stejně jako mrazové kotliny. Vyžaduje v půdě dostatek vápna. Velmi snadno zmlazuje, i když byl poškozen mrazem nebo suchem, protože raší i z adventivních pupenů. Stačí hluboký řez a vlhké počasí a nebo častější zálivka a rány se brzy zahojí. Pomohou mu i vlhčené rohože a hadry, čímž omezíme výpar a zajistíme vzdušnou vláhu. Tis sestřihujeme na živé ploty vysoké 1,5 až 4 m od poloviny června do konce srpna. 
Bobkovišeň Bobkovišeň
Bobkovišeň

Bobkovišeň

Bobkovišeň (Prunus) je stále zelený neopadavý keř, který pochází z Asie a jižní Evropy. Má výraznou sytě zelenu barvu a je jedovatá, proto se nehodí třeba kolem dětských hřišť. Vyžaduje dostatečně humózní půdu s přídavkem kompostu a s mírně zásaditou reakcí. Je vhodná k silnici, protože dobře odolává znečištění exhalacemi. Bobkovišeň musíme chránit před ostrým zimním sluncem výhodnou výsadbou či přistíněním. Vyžaduje vydatnou zálivku na konci podzimu a během bezmrazých zimních dnů. A jelikož má podobné nároky na místo jako rododendrony, vysazujeme ji společně s nimi, ale i s azalkami a cesmínami. Pro živé ploty u nás využíváme druhy Prunus Schipkaensis nebo Prunus Caucasica. Sázíme asi 2-3 rostliny na metr, obvykle sazenice pořídíme kontejnerované a výsadba je proto možná téměř celoročně. Bobkovišeň je citlivá na prosychání a promrzání.
Smrk obecný Smrk obecný
Smrk obecný

Smrk obecný

Smrk obecný (Picea excelsa) je náš domácí strom statného růstu rostoucí hlavně ve vyšších polohách. Vytváří husté, uzavřené a temně zelené koruny. Při volném vývoji dorůstá 30 až 50 m výšky a 10 až 12 m průměru, ovšem tvarováním vytvoříme ze smrků stěny vysoké až 5 m, ale i nižší živé ploty. Obzvláště v oborách, remízech a podél tratí. Zdola ale tyto živé ploty často vyholují (někdy mohou být lysé až do poloviny výšky), což je ale způsobeno zejména nesprávným sestřihem a nebo suchem. Smrkové živé ploty musí být u země širší než na vrcholu (na každý 1 m výšky o 5 až 8 cm) a živý plot nesmí být nikdy nižší jak metr. Vyžaduje mnoho závlahy a vzdušné vlhkosti, proto se tyto živé ploty hodí do horských a podhorských vlhkých krajin. Hodí se jen do velkých zahrad, sestřihujeme je po vyzrání jarních letorostů (koncem června a začátkem července) nebo koncem zimy před rašením. Zakrslé a pomalu rostoucí odrůdy (jsou uvedeny v jednotlivých tvarech živých plotů) se většinou formují jen ve školkách, na místě vysazené již nikoli. Z těchto odrůd jsou živé ploty poměrně drahé.
Borovice Borovice
Borovice

Borovice

Živý plot z borovice je vzácností, jelikož většina druhů borovic nesnáší řez. Některé druhy keřovitých borovic a klečí je ale možné pravidelným zaštipováním jarních výhonů tvarovat, čímž dosáhneme kompaktního tvaru a malého vzrůstu. Borovice roste velmi pomalu a zabere hodně místa na šířku (1,5 metru a více). 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.shutterstock.com
Sdílení článku

Sdílejte na sociálních sítích

Vybíráme články

Ohodnoťte článek kliknutím:
Hlasovali: 2 uživatelé
Diskuze na téma "Jak vybrat "neopadavé" dřeviny pro živé ploty"

Buďte první a napište komentář k  "Jak vybrat "neopadavé" dřeviny pro živé ploty"

NAHLÁŠENÍ NEVHODNÉHO PŘÍSPĚVKU zavřít
Opravdu chcete nahlásit administrátorovi tento příspěvek jako nevhodný ? ANO NE