Rekuperace je zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu a jeho následné předání čerstvému chladnému vzduchu, který je tak do interiéru přiváděn již předehřátý. Ovšem s rekuperací jsou spojené mnohé mýty a nepravdy. Jaké to jsou?
Z čeho se rekuperační systém skládá?
Systémy řízeného (nuceného) větrání s rekuperací tepla se skládají z rekuperační jednotky a vzduchotechnických potrubních rozvodů. Tyto rozvody mají různé parametry v závislosti na potřebném množství vyměňovaného vzduchu, čemuž odpovídá i samotný výkon rekuperační jednotky. Potrubím je obytný prostor vybaven do takové míry, aby byla zajištěna dostatečná distribuce čerstvého vzduchu a zároveň byl spolehlivě odváděn vzduch odpadní. Větší nároky přitom nají kuchyně, koupelny a toalety. Čili s klasickou ventilací či klimatizací se v domech vybavených rekuperačním systémem nesetkáme.Od podzimu do jara je v rekuperační jednotce chladný venkovní vzduch přihříván pomocí teplosměnné plochy teplem získaným z odpadního vzduchu. Díky tomu dosáhneme zásadních úspor energií potřebných k vytápění budovy. V létě však funguje rekuperační jednotka opačně – nahrazuje tedy běžné jednotky klimatizační.
1. Mýtus: zemní výměník je zbytečný
Naopak zemní výměník (ZVT) zajistí ještě vyšší úspory energií, jelikož jde o potrubí zakopané v nezámrzné hloubce (alespoň 120 cm, běžně ale až 2m). Průměr ZVT je opět přizpůsoben množství vyměňovaného vzduchu. Kouzlo ZVT tkví v tom, že je potrubí umístěné v prostředí, kde jsou po celý rok jen minimální teplotní rozdíly (od 5 do 15 °C). A právě toto relativně stálé prostředí pomáhá v zimě přihřívání čerstvého vzduchu ještě před vstupem do rekuperační jednotky a v létě naopak jeho ochlazování. Využití nemá ZVT pouze na jaře a na podzim. Je však důležité kvalitní navržení a provedení ZVT, jinak se uvnitř hromadí kondenzát. Důležitá je též kvalitní filtrace vzduchu. Buďto musí dodavatel provést ZVT naprosto kvalitně a nebo je lepší do něj vůbec neinvestovat, už jen proto, že se může tato investice vyšplhat až do 50.000 korun.
Rekuperační jednotka s ventilačními rozvody
2. Rekuperací pouze uspoříme na vytápění
Úspory za vytápění jsou v tomto případě sice na 1. místě, ovšem není pravda, že rekuperace nemá další přednosti. Díky filtraci vzduchu eliminujeme v interiéru alergeny a navíc „stále“ udržujeme v interiéru stabilní klima. Obzvláště v pasivních domech, pro které jsou rekuperační jednotky především určeny. Navíc tradiční větrání většinou provádíme nedostatečně, ať už z jakéhokoli důvodu, čili kvalita vzduchu je hned po energetických úsporách bonusem číslo 2. Souvisí s tím i udržování stálé, optimální vlhkosti vzduchu v interiéru.3. Rekuperace nám úplně stejně pomůže v jakémkoli domě
Ani to není pravda. Skutečně nejefektivnější využití mají rekuperační jednotky v energeticky soběstačných domech pasivních. U nízkoenergetických domů, kde nejsou náklady na vytápění vysoké, pokud rozumně větráme, jde pouze o příjemný bonus, kdy se ale investice do rekuperace bude vracet velmi pomalu. Ve starších domech s vysokými náklady na vytápění však má rekuperace významný efekt, ovšem vybavit takový dům rekuperací je velmi nákladné. A návratnost je nulová v případě, že máme k dispozici levný zdroj tepla. Například palivové dřevo získané samotěžbou z vlastního lesa.4. Existuje jen jeden druh rekuperačních jednotek, lišících se pouze výkonem
Kdepak – vyrábějí se rekuperační jednotky pasivní a aktivní. Pasivní rekuperace nevyžaduje žádné další zařízení, v rekuperační jednotce pouze dochází k výměně tepla, zatímco aktivní rekuperace využívá jako zdroj tepla pro vytápění i ohřev užitkové vody tepelné čerpadlo fungující jako obrácená chladnička. Nejúčinnější rekuperační jednotky přitom dovedou dosáhnout více jak 80% zpětného zisku tepla.A kolik bude pořízení a provoz rekuperačního systému stát?
Pro běžný rodinný dům nepořídíme rekuperační jednotku s rozvody za méně jak cca 100.000 korun, s výjimkou základní verze nízkého výkonu (cca 60.000 korun). Ovšem zemní registr si vyžádá dalších 30.000 až 50.000 korun, čili pro klasický dvoupodlažní dům počítejte s částkou okolo 200.000 korun. Hovoříme samozřejmě o aktivních systémech rekuperace. Jinak jsou nabízené i rekuperační jednotky pro jedinou místnost a bez složitých rozvodů, které začínají již na tisícikorunách, účinnost je však diskutabilní – záleží na výrobci a výkonu.Provozní náklady lze určit jen obtížně, záleží na výkonu větracího systému, zdroji elektřiny (můžeme využít i fotovoltaiku), intenzitě odtahů a četnosti jejich spouštění. Ovšem celoročně se náklady mohou pohybovat od 1.200 do 4.500 korun, pokud je rekuperace vybavena úspornými EC ventilátory. Nesmíme však také zapomenout na pravidelnou technologickou údržbu systému, která sice není běžně náročná a drahá (především jde o výměnu filtračních textilií každé tři měsíce a čištění potrubí jednou za 3 roky). Pokud údržbu nezanedbáme, vydrží nám rekuperační systém minimálně 15 až 20 let. A právě na tuto dobu můžeme rozpočítat pořizovací náklady. Při ceněn celého systému ve výši 200.000 korun a provozu 20 let je to 10.000 korun ročně + roční provozní náklady. Řekněme tedy 15.000 korun ročně, což je nejvýše okolo cca 1.200 korun měsíčně. A jelikož jde v případě běžného dvoupodlažního pasivního domu po většinu roku o jedinou investici do vytápění a chlazení, jde o velice zajímavé číslo. Ovšem pořízení rekuperace a její provoz bývají i o dost levnější.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
