Z dvaapadesáti víkendů, které se do roka nabízí, jich čtvrtina leží v zimních měsících. A pokud máte k práci na stavbě čas vymezený sobotou a nedělí, nechcete pochopitelně o tu čtvrtinu přijít. Jenže některé stavební práce se dělat za mrazu vážně nevyplácí...
Úplnou klasikou je venkovní zdění obyčejnou maltou. To zkrátka za zimy a mrazu nefunguje a výsledky jsou podobné, jako kdyby švec spravoval podrážky přilepenou žvýkačkou. V lepším případě to jen nebude držet. V horším to bude mít trvalé následky. Jakmile poklesnou noční teploty pod pět stupňů v plusu, nemá to cenu.
V principu jde o to, že nízké teploty obecně zpomalují proces tuhnutí. Práce se tedy zpomalí na šnečí tempo, a to za stálého rizika nedostatečné pevnosti, trvanlivosti výsledku. Není to způsob, jak zužitkovat zimní čas, ale spíš, jak ho efektivně promarnit.
)
Těch komplikací, spojených se zděním obyčejnou maltou je samozřejmě ještě o trochu víc. Předně je tu riziko zamrznutí vody v maltě. Vzniklé ledové krystalky – voda zvětšuje při mrznutí objem přibližně o jedenáctinu – pak potrhají celou strukturu pojiva.
Je to jako kdybyste stavivo prokládali drolivým pískem. A samozřejmě, až dojde k oteplení, zůstane jen cosi děravé jako ementálský sýr. Taková malta nebude dobře držet ani do dalších let. Bude náchylná k narušení. Mrazem i vlhkostí. Je to prostě zbytečná škoda v práci, materiálu i výsledku.
Určité řešení mohou nabízet formáty zimní bez-vodné směsi malty. Ale ani ty nejsou zrovna výhrou. V případě, že by ve dnech po aplikaci, při zasychání, došlo k dalšímu poklesu teplot, nebudou fungovat dobře.
)
Nefungují lepidla ani beton
Za nedobrý nápad se během zimy a mrazu dá považovat i svařování plastových potrubí. Plast je totiž během nízkých teplot křehký. A tak nevytváří zrovna kvalitou oplývající spoje. I pouhá manipulace s kusovými plastovým potrubím za mrazu může vést ke vzniku prasklin, trhlin. A působit později škody.
Lepidla na obkladačky, silikonové tmely a další pojivové směsi na tom nejsou o nic lépe. K úplnému zatuhnutí totiž potřebují, aby se z nich odpařila buď voda, anebo lihová báze. A k tomu při teplotách nižších než deset stupňů v plusu nedojde.
Pokud tedy budete ve vymrzlém a větrem profukovaném interiéru klást dlaždice na stěnu, mohou se vám snadno do druhé dne svinout jako roleta. Stejně nerozumné je v zimě aplikovat venkovní nátěrové hmoty, penetrace a tmely.
)
A samozřejmě, je tu ještě beton. Ten má v zimě odpočívat a zrát, ale určitě by neměl být pokládán. Dochází totiž k narušení procesu hydratace; zvyšuje se riziko zamrznutí vody ve směsi (podobě jako u malty); dochází ke zvýšení poréznosti; snižuje se jeho pevnost a také narůstají problémy s přilnavostí betonové směsi k ocelové výztuži.
Řešit se to – alespoň teoreticky – dá přidáním přísad, které brání vymrzání vody a urychlují tuhnutí/hydrataci. Ale není to ideální. Jakmile poklesnou teploty pod sedm stupňů Celsia, pozbývá betonování smysl.
)
Se zateplením, vyhříváním, izolací je pořád betonování v zimě možné, ale za tu námahu to nestojí.
Čas zimy byste měli zužitkovat pro stavební práce, které skutečně dávají smysl.
Materiály: ČeskéStavby.cz, HorstConstruction.com
