Zkušení skalničkáři dionýsie moc dobře znají. Vlastně se v těchto půvabně kvetoucích rostlinách, jejichž květy zcela obalí téměř mechové polštářky, ze kterých vyrůstají, snoubí vše, co je pro atraktivní skalničky typické. Skalničkáři doslova hovoří o atraktivních bocháncích obalených květy, pod kterými se droboučké listové růžice téměř ztrácejí. A proč se dionýsiím vyhýbají začátečníci? Jsou náročné na pěstování!
V zahradnictvích běžně narazíte na balení semínek s označením ostrožka stračka, jde ale o zmýlenou. Tedy zmýlenou obchodně a záměrně. Ano, ostruhy má jak stračka, tak ostrožka, jde ale o odlišné rody.
Chůze po měkké, zelené trávě je tak příjemná! Obzvláště naboso. Bohužel ale vzhledem k suchým letním měsícům, které poslední roky zažíváme, tak naše tráva na zahradě většinou nevypadá.
To je nějaký vřes, řekne většina lidí na většinu rostlin, které se podobají u nás tradičnímu růžově kvetoucímu vřesu s drobnými kvítky. Jenže často nejde o vřesy, ale vřesovce. Jak je od sebe rozeznat?
Do půdy musí v září jen cibulky některých druhů, jiné vysazujeme v říjnu a některé až v listopadu. Od září vysazujeme cibulky sněženek, bledulí, krokusů, narcisů, tulipánů, modřenců, hyacintů, prostě všech jarních cibulovin.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Morisie dvoučlánková roste na Kostarice a v Sardinii, kde tvoří kobercové porosty výšky 5 až 10 centimetrů. Najdeme ji na chudých, propustných a suchých půdách slunných stanovišť. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako skalničku, kterou je třeba na zimu zakrývat sklem, často vymrzá.
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
V zásadě jsou možné obě varianty, běžné jsou trávníky včetně bylinných směsí pod polokmeny a vysokokmeny, ale také okrasná výsadba. Vždy ale záleží na tom, zda konkrétní dřevina koření hluboko nebo mělce. Pod mělce kořenícími stromy se půda běžně kultivuje, plečkuje, okopává a také hnojí.
Naklepaná, nabroušená, ostrá. Se správně nastaveným kosištěm, s ostřím nemířícím ani příliš do země, ani moc nad ní. Seřízená tak, aby vám padla do ruky a nemuseli jste se u ní hrbit. To je to první. Pak záleží na situaci v místě: ideální je, když je tráva k posečení trochu vlhká. Ne vyloženě mokrá po dešti, to je těžká, ale spíš svlažená ranní rosou. A pak? Pak už jen sečete.
Založení jedlého trávníku je poměrně jednoduché, stačí holá plocha a výsev luční směsi obsahující výhradně bylinky, které lze konzumovat. Ideálně nižší luční směs, kterou lze i sešlapat a kosit trochu častěji. Ano, k pojmu jedlý trávník patří i slovo kosení.
Že se skalničky pěstují na skalkách už tak nějak vyplývá z jejich pojmenování. Co když je ale osadíme někam jinam? Malá změna přinese velký efekt.
O náčiní, které je takzvaně „na baterky“ jsme dlouhou dobu neměli valné mínění. Jenže časy se mění. Fandové burácejících motorů možná nebudou souhlasit, ale akumulátorové sekačky už dnes ztělesňují větší řádku uživatelských výhod, než jen tichý chod. Už neplatí, že by svým výkonem a záběrem neobstály v konkurenci benzinových strojů. Takže pokud nemáte v plánu kosit rovnou pastvinu, může být i aku-sekačka opravdu tím lepším řešením.
První sekání koncem dubna nebo začátkem května, respektive tehdy, kdy už má trávník alespoň decimetr výšky. Pažit pak zkracovat o třetinu výšky, a jestli jde o čerstvý trávník, tak raději nastoupit do práce s kosou, než sekačkou. Tím totiž zabráníte tomu, aby docházelo k vytrhávání mladých rostlinek i s kořínky.
Trh je různými typy sekaček přehlcen, vybrat si lze podle značky, pohonu, výkonu, způsobu sekání trávníků. A poslední roky se prosadily právě i sekačky robotické. Pomocník a nebo zlo?
Více plánování a chystání na počátku, a méně práce později, nebo byste to raději měli naopak? Zhruba takový je ten nejpodstatnější rozdíl mezi extenzivní a intenzivní střešní zahradou. Co tu sadit?
Nahradit trávník na zahradě květnatou loukou je mnohostranně dobrý nápad. Získáte mile estetický a autentický prvek stálých barev, navíc v tradiční druhové sestavě. Získáte pozornost opylovačů, kteří prospějí i dalším květinám a záhonkům. Ušetříte na benzínu v sekačce, vodu ve studni na zálivce.
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
Když se na jaře pustíte do péče o trávník, jeho probouzení a nastartování do nové sezóny, nebude zprvu nejenže vypadat špatně, sotva sleze sníh (tedy pokud vůbec nějaký byl), ale po vašem prvním zásahu bude vypadat dokonce katastrofálně. Je to však cena za to, aby byl zdravý a pěkně rostl. A nebojte se, rychle své vynucené jizvy zacelí. Vlastně jsou to jizvy budoucí krásy.
Ještě i dnes se najdou lidé, kteří nedají na srp, kosu a třeba také mačetu dopustit. Staromilci a nebo naopak současní ekologové. Práce s těmito nástroji je vůči rostlinám šetrná a dokonce prospívá našemu zdraví. Jak bezpečně pracovat právě se srpem a jak o něj pečovat.