Slovem plovoucí je vyjádřen fakt, že podlaha neleží přímo těsně na podkladu a není k němu napevno přibita, přišroubována či přilepena. Díky tomu má dobré zvukově izolační vlastnosti. Její montáž je rychlá. Fixaci zajistí lišty po obvodu. Vybrat si můžete mezi plovoucími podlahami laminátovými a dřevěnými, jednotlivé díly jsou do sebe fixované na pero a držku. Existuje celá řada patentovaných zámků, které se používají. A kdo má radši dřevo a je ochoten podlaze poskytnout náročnější údržbu, sáhne právě po dřevěné plovoucí podlaze.

Masivní dřevěné podlahy vynikají dlouhou životností, i když jim musíme věnovat více péče při údržbě než jiným hladkým povrchům (moření, lakování, voskování, olejování). Jako o jediných z podlah o těch masivních dřevěných platí, že je lze renovovat. Jejich povrch můžeme několikrát zbrousit a zcela tak odstraníme jakékoli mechanické poškození, které můžeme u ostatních typů podlah maximálně zamaskovat kobercem či kusem nábytku. Pokládka dřevěných masivních podlah se provádí na stejném principu jako u podlah plovoucích. Můžete ale také zvolit připevnění k pokladu nejlépe lepením. Nadměrné použití hřebíků by mohlo způsobit vyšší přenos hluku, vrzání a po nějaké době se tyto kovové spoje uvolňují.

Parkety jsou opět masivní dřevěný materiál. Platí o nich tedy totéž jako o výše uvedených. Skládají se ale z malých dílců a tak máme při pokládání či renovaci hodně práce s kytováním a následným přebrušováním spár. Celkově trvá pokládka parket déle než u prken či desek. Zato však lze z parketových dílců skládat mnoho nádherných vzorů, díky kterým má podlaha zcela specifický a reprezentativní vzhled. Velmi rozšířené jsou dílce zvané vlysy, opatřené po stranách perem a drážkou. Díky nim po sobě vlysy vertikálně nekloužou a nevrzají. Horizontálnímu pohybu zase brání tmel ve spárách. 

Podlaha z exotických dřevin plní rovným dílem funkci užitnou a dekorativní. Vyjadřuje luxus. Mnohé druhy exotických dřev rostou v extrémních klimatických podmínkách a tomu odpovídá i jejich odolnost, ale také bohužel jejich cena. Hitem poslední doby je rychlerostoucí bambus, což je vlastně druh trávy. Oblíbený je také palisandr nebo teak a další. Známé jsou desítky dalších hojně užívaných druhů exotických dřevin (jatoba, meranti, merbau, kempas, wenge, tauri, doussie, iroko, ořech americký, ořech africký, dub černý, dub asijský, webe, zebrano, hevea, gombeira, eben, mahagon, koa, platan, olivovník, ipe a jiné).

Laminátové plovoucí podlahy jsou levnější verzí plovoucích podlah oproti těm dřevěným. Svým vzhledem je však silně připomínají. Jedna jejich vrstva je tvořena papírovou hmotou rozličných vzorů a jejich tvrdý povrch je odolnější proti škrábancům. Když už ale nějak utrpí, nelze jej na rozdíl od dřeva zbrousit. Laminátové plovoucí podlahy jsou vyráběné v mnoha dekorech, nejčastěji však v dekoru imitace dřeva. Snadná je i údržba těchto podlah s výjimkou potřísnění agresivními chemikáliemi. Můžeme je na sucho i na mokro vytřít, s použitím běžného saponátu i bez.

Linoleum je o vděčný a odolný materiál, prodávaný v pásech i dílcích. Důkazem jeho odolnosti je, že obstojí i ve frekventovaných komerčních prostorách. Do bytu volíme obvykle takovou podlahu, která zaujme zajímavým povrchem či dekorem nebo imituje dřevo, korek, kámen či keramickou dlažbu. Linoleum je oproti PVC odlišné nejen svým přírodním původem, ale i vyšší pružností a uvádí se i větší odolnost. Vyšší je také jeho cena. Linoleum se vyrábí mísením lněného oleje, pryskyřice, vápence, dřevité moučky a přírodních pigmentů. V další fázi výroby, která je šetrná k životnímu prostředí, je směs pod vysokým tlakem lisována na jutovou textilii. Nejznámějším obchodním názvem linolea je Marmoleum^®.

Korkové podlahy jsou považované za luxusní svým vzhledem i cenou. Navíc je o nich známa schopnost snižovat kročejový hluk, proto jsou vhodné do vyšších pater domů, obzvláště pak v panelových bytových domech. Tato jejich schopnost je srovnatelná s linoleem, jsou však ještě pružnější a chůze po nich bosou nohou měkká. Vysoká cena korkových podlah je mimo jiné dána tím, že na vytvoření dostatečné vrstvy korku na kmeni korkového dubu je nutné čekat několik let. Vysokou cenu se ovšem vzhledem k vynikajícím estetickým, tepelně a hlukově izolačním vlastnostem vyplatí uhradit. Chůze po tomto přirozeně pružném materiálu je dokonce zdravá pro naši páteř. Korkové podlahy se prodávají v dílcích různých formátů, často čtvercových a mohou být přilepené i plovoucí - záleží na tloušťce materiálu. Povrch korkových podlah je nutné chránit vrstvou laku.

Keramická dlažba je považována za téměř nezničitelnou. Ohrozí ji pouze pád těžkého předmětu z výšky. Proto se při koupi doporučuje pořizovat malou rezervu, která je však nutná i na prořez při pokládce. Poškození dlaždice lze snadno vyřešit její výměnou. Keramická dlažba hraje prim v chodbách, koupelnách a před kuchyňskými linkami. Vhodná je však i na balkóny a lodžie, do zimních zahrad a na terasy. Keramická dlažba je chladná, což mnozí řeší podlahovým vytápěním. Optický chladný dojem lze zase redukovat výběrem veselejšího teplého odstínu dlaždic. 

Za velmi příjemné uživatelé označují podlahové vytápění v koupelnách pod dlažbu, kde díky němu nemusí po koupeli šlapat na jejich chladný povrch. Nejrozšířenější je podlahové topení teplovodní. Ušetří nám i časté stírání vlhkosti, protože se z takové podlahy rychle odpaří. Lze jej ale položit i pod parkety a pod plovoucí podlahu dřevěnou i laminátovou. U vrstvených dřevěných podlah berte v úvahu, že mocnost nad 15 mm už příliš brání prostupu tepla. Vhodná je tedy pouze jednovrstvá podlaha, která však není dostatečně tvarově stabilní, když se prostor pod ní příliš zahřeje. Subjektivně člověk hodnotí teplou podlahu jako příjemnou pouze do 27 ^oC, vyšších teplot se tedy podlahovým vytápěním nedosahuje, pro vyhřátí interiéru to však stačí. Kromě teplovodního je dalším řešením podlahové vytápění elektrické v podobě topných kabelů či rohoží.

U alergiků nebo majitelů chlupatých domácích mazlíčků asi nad hladkými podlahami koberce v praktičnosti nezvítězí. Pro ostatní však platí, že velmi zútulní interiér a s kvalitním moderním vysavačem se i snadno udržují. Jednou za čas ale musíme koberec vyčistit také na mokro. Speciální přístroj na to určený lze vypůjčit, nebo si službu můžete objednat na klíč. Ty nejlepší vysavače koberec zároveň dezinfikují.

Materiál koberců je umělý nebo přírodní (například vlna). Životnost koberce není při velkém zatížení tak dlouhá, jako u ostatních typů podlahových krytin. Jinou krytinu ale také nemůžete tak snadno a rychle odvézt na skládku a prakticky okamžitě nahradit novou, nebo se s ní přestěhovat. Někdo vnímá kratší životnost jako výhodu, protože i ten nejhezčí vzor se po čase okouká. Na druhou stranu však ručně tkané orientální koberce vydrží i staletí.

Z koberců si vybere opravdu každý. Orientální vzory mají třeba koberce dovážené z Turecka, ručně i strojově tkané. Vyhlášené jsou koberce perské, ale i ručně tkané koberce z východnějších částí Asie. Ručně tkaný koberec si Evropan doveze za nejrozumnější cenu například z Maroka. Naopak, ty nejdražší a historicky cenné koberce se draží na aukcích. Nástěnnou variantou ručně tkaných koberců jsou gobelíny.

Rekonstrukci (renovaci) dřevěné podlahy lze opakovat několikrát (dle tloušťky podlahy) a povrch poté vypadá doslova jako nový, je však nutné jej upravit - ošetřit. Vše narušené a špinavé se odstraní broušením (rotační či pásová bruska + papírové kotouče či válce s abrazivem) a odpad z něj lze navíc využít na výrobu levného tmelu do spár. Po vyspárování a očištění se podlaha opakovaně lakuje, voskuje či olejuje. Lakem podlaha získá krásný svěží vzhled a mnohaletou ochranu vůči vnějším vlivům. Horší už je to s voskem, který je náchylný na jakékoli potřísnění, podobně s olejem. Jejich výhodou je však snadná opětovná aplikace na poškozené místo a podlaha takzvaně dýchá, což oceníte obzvláště v prostorách s vyšší vlhkostí podkladu. Dřevěné podlahy musíte po renovaci šetrně čistit a chránit před vlhkostí.

Jednoduchou, nikoli však rychlou opravu představuje u betonových a litých podlah použití výplně. Její hlavní složkou je cement nebo epoxidový materiál plněný kamenivem. Běžnou zátěž však podlaha znovu snese až po dlouhém důkladném vytuhnutí kdy dochází uvnitř hmoty k chemické reakci. Rychlejší opravu lze provést s použitím takzvané plastmalty, ta je však citelně dražší. Stěrkováním pak lze vyrovnat podlahy s mírnými nerovnostmi. Samonivelační stěrka se po vylití na plochu podlahy sama vyrovná - je velmi řídká. A nám odpadá pracné roztírání a přeměřování vodováhou. Předpokladem je čistý, suchý a odmaštěný povrch s opravenými většími dírami a trhlinami (možná tloušťka stěrkového materiálu je omezena). Ne vždy si však se stěrkovými materiály vystačíme. Mnohdy je nutné sáhnout k radikální rekonstrukci - vybourání původního betonu, opětovnému provedení hydroizolace a následně položení nové cementové či lité (anhydritové) podlahy. 

Nejméně náročné jsou na údržbu dlažby, které stačí setřít vlhkým mopem. Stejné je to u linolea a PVC. Lepší je ale na linoleum použít i ochranný vosk. Jeho rozleštěná vrstva totiž omezuje ulpívání špíny na povrchu. Špínu stírejte šetrně bez chemikálií nebo lino spíše jen zametejte. Pak nesetřete voskovou ochranou vrstvu a její obnovování bude postačující jen jednou za několik týdnů. U dřeva velmi škodí nejen chemické prostředky, ale i čistá voda. Používejte ji tedy co nejúsporněji. I na dřevěné podlahy existuje mnoho ochranných přípravků, které povrch také naleští a osvěží.

U venkovních podlah nejvíc záleží na mechanické odolnosti a odolnosti vůči povětrnostním podmínkám. Dekory je dobré volit decentní, aby splývaly s okolím včetně zeleně a nepůsobily kýčovitě. Pastelové barvy sem určitě nepatří.