Správná adresa je základ. Ale jaká je ta správná? Američané jsou posedlí číslováním ulic v blocích, takže vůbec nejčastějším názvem ulice je tu První, a za ní sestupně Druhá, Třetí.. nuda, co? I když nejnižší číslo v názvu označuje historicky ulice nejstarší, zřídkakdy dnes nabízí i rezidenční zázemí a většinou obsahují jen oficiální zastoupení úřadů, administrativy a obchodů. Obytné čtvrti je třeba ve Státech hledat spíš na ulicích „se stromovými názvy“ – Oak, Maple, Pine street. S tím, že ani ty nepatří k vyhledávaným. Zástavba je tu zhusta památkově chráněná a poněkud nemoderní. Preferovaná „dobrá“ adresa v USA začíná názvem Lake nebo View. Tedy nejspíš místem u jezera nebo s výhledem na město ze zalesněných kopců. Ani Britové to s originalitou moc nepřehání. Z 2 323 627 přítomných názvů ulic tu bezkonkurenčně vede High street. Tedy něco jako „Hlavní ulice“. Následovaná Station a Main Street. K bydlení populární adresa tu přitom vůbec nemá slovo street v názvu. Vyhledávaná je spíše lane, tedy cosi jako pěšina, pruh. Kdysi dříve snad na zeleném okraji vesnic a měst. Mill Lane, Mlynářská ulička, si tedy stojí dobře. Britové jsou zrovna tak hákliví na spojení terrace (terasy) a courts (dvory). Spojují si je se stísněnými selskými nebo chudinskými čtvrtěmi minulosti. Jakmile se ale v názvu ulice objeví něco „královského“ (Prince King, Queen), jde i cena nemovitostí na adrese utěšeně vzhůru. Jedničkou jsou ulice, jež se jmenují po Alžbětě. Takže adresa Elizabeth Lane je ta naprosto nej. Nejčastější názvy ulic v Česku také jedou podle zažitého plánu. Na první příčce je Zahradní, kterou mají opravdu snad všude. Následuje Krátká, Nádražní, Školní, Polní, Luční. Z velikánů minulosti se v žebříčku nejfrekventovanějších názvů umístila i ulice Komenského a Husova. Snad pro jejich nestárnoucí lidské kvality, s nimiž se sovětští generálové (svého času rovněž velmi populární v názvech ulic) nemohou srovnávat. Česká praxe vedení pojmenování se malinko dá přirovnat k USA, protože i našim nově vznikajícím předměstím vévodí pojmenování Lipové, Jasanové a Třešňové ulice, byť tam často na plně vzrostlý strom nenarazíte. Typově „dobré“ adresy lze v Čechách dohledat u názvů jako V Podzámčí, Vinohrady nebo Na výsluní. V Česku na názvu ulice zase tolik nesejde, ale ve Státech může „ta správná“ adresa udělat 50 % ceny nemovitosti, a v Británii dokonce 75 %. S tím už se vyplatí dopředu trochu počítat. Doma i v zahraničí si pak o něco lépe stojí nemovitosti, jež mají své specifické pojmenování. Vlastní jméno, jež je činí originální. Nemusí to být zrovna Tančící dům, Tugenhadt nebo Strakova akademie, ale třeba jen Eggertova vila. A už jde cena nahoru, protože se do stavby promítá minulost majitele, kus historie nebo osoba architekta. V Luhačovicích, kde řada staveb vychází ze secesně-modernistického funkcionalismu projektů Dušana Jurkoviče, by o tom mohli vyprávět. Jeho vybraný styl se propsal do podoby celého města. Ne každý má ale takové štěstí, a proto je třeba se spokojit s málem. Na pověrčivost se moc nehraje, ale těch nešťastných třináctek na domech moc k vidění není. Pro někoho to může být překážka, negativum, žádající si drobné snížení ceny. Pozitivní, byť ne zrovna extrémní posun v ceně, můžete u nemovitosti zaznamenat, pokud na své fasádě nese ceduli s názvem ulice. Činí dům výraznější, nepřehlédnutelnější. A nějaké to půl-procento pak udělá plaketa nebo památná deska, upomínající na slavného rodáka nebo významnou událost. Která se může pojit s celou ulicí či čtvrtí, a nikoliv s konkrétním domem. Čehož lze chytře využít. Pokud si například na dům necháte osadit cedulku za pár stovek, s heslovitým odkazem na existenci Járu Cimrmana, můžete tím zvýšit cenu obydlí klidně o 50 000,- korun. To už za malý vtípek stojí. S cenou mohou všemi směry mávat i faktory prostředí, přičemž jedničkou je dnes zeleň. Lokálně se může situace lišit, ale obecně vzrostlé stromy, přehnaně nezastiňující objekt (nehrozící pádem větví, neprorůstající dráty elektrického vedení), cenu domu zvyšují. Skoro o 15 %. Drobné odchylky jsou v druzích stromů, kde se ukazují nejrůznější odchylky v preferencích. Druhy domácí – dub, lípa, vrba - si stojí dobře. Někomu ale může vadit spadané listí. Jehličnany zdaleka takové popularity nedosahují, ale pořád si stojí lépe, než monotónní výsadba hradby nepůvodních druhů. Může se to zdát jako maličkost, ale rozdíl mezi tisem (v podstatě plevelný keř okrasné výsadby) a tisovcem (majestátní a ojedinělou dřevinou) v předzahrádce udělá na ceně i 5 %.V zahraničí nerozlišují ani tak druhy původní a cizokrajné, jako okrasné a invazivní. Takže pokud se vám na zahradu dobývá křídlatka japonská, může hodnota celé nemovitosti silně poklesnout. O tom, co udělá tragédie nebo legenda o přítomnosti duchů s cenou nemovitosti, už asi víte. Mnohem větší starosti ale mohou přinášet lidé živí. Sousedé. Stačí se jen rozhlédnout, co je z vašeho balkonu nebo zahrady vidět za plotem, a odtušíte. Příliš výstřední obyvatelé vedlejšího domu, kteří třeba zrovna v nedělním dopoledni v opalovacích slipech válí se sekačkou na trávníku (záměrně nezmiňujeme, v jakém ročním období) mohou mít doslova katastrofální dopad na hodnotu vaší nemovitosti. Lidé docení u domu blízkost školy a školky, obchodu, zajištěnou obslužnost. Nevadí jim autobusová zastávka, ale autobusové nádraží nebo železniční stanici už rádi nevidí. Problém může působit i protihluková stěna, lemující pozemek. Ve skutečnosti pak představuje taková bariéra větší problém pro hodnotu pozemku, než kdyby tam nebyla (a hlukem pak reálně snižovala kvalitu bydlení). Mít to kousek do hospůdky nebo restaurace rovněž potěší, ale nikdo nechce sousedit s hlučnou krčmou plnou opilců, nebo pravidelných víkendových svateb. Dá se také říct, že potenciální kupci hledí na to, aby byli součástí dění, ale zase ne úplně v jeho středu. Takže obydlí ve městě, kde se koná významný filmový festival, pravidelný charitativní maraton nebo mezinárodní soutěž divadelních souborů, vítají. Ale určitě nechtějí bydlet s výhledem na červený koberec nebo divadelní jeviště. Chtějí „být u toho“, ale ne příliš. A co se ještě počítá? V trendu je samozřejmě ekologie, udržitelnost. Takže dům ohodnocený sympatickým štítkem energetické náročnosti stavby si může dost polepšit. Na druhé straně, za úplně oblíbené se nedají považovat eko-vychytávky, jako například solární panely. Důvodem je jejich životnost, která se dá počítat v optimistických 20 letech. Lidé, kteří energetické nezávislosti fandí, by si je klidně na dům nechali nainstalovat. Ale chtějí tak učinit sami, a mít je „čerstvé“. Střecha domu se solárními panely je překážkou každé rozsáhlejší rekonstrukci, komplikace se specifickým druhem odpadu. Potenciální kupci se vyhýbají i domům v blízkosti solárních a větrných elektráren, které nikterak nečmoudí.Závěrečným nezjevným faktorem, který se může do ceny nemovitosti promítnout, je demografická skladba okolí. Platí, že „čím víc, tím víc“. Čtvrť plná maminek venčících ratolesti v kočárcích bude přitahovat další okočárkované maminky a mladé páry v očekávání. Staromládeneckou garsonku tu ale udáte jen s velkým vypětím. Podobně se pak mladým nechce do „tiché a poklidné“ zástavby, plné důchodců. Tenhle trend není v Česku úplně patrný, protože nouze o jakékoliv dostupné bydlení je tu příslovečná. V cizině má ale věková skladba okolí velkou váhu.
