Použít lze plastové kanalizační KG trubky, HT trubky, ale třeba i plastové ventilační potrubí a okapní žlaby s koncovkami. Průměr trubek lze volit 10 až 20 cm, pro hydroponické pěstování stačí trubky menšího průměru, pokud chceme trubky využít jako samozavlažovací nádoby, potřebujeme průměr větší, protože do vyřezaných otvorů se musí vejít menší květináče se substrátem a sazenicemi. V takovém případě volíme trubky průměru až 20 cm. Dále potřebujeme vytvořit konstrukci, na kterou trubky uchytíme. Možností se nabízí řada, od zavěšení na zděný plot či stěnu až po samonosnou ocelovou konstrukci kotvenou do země. Ohromnou výhodou je, že můžeme trubky umístit ve více řadách nad sebou, čímž uspoříme oproti jahodovým záhonům opravdu spoustu místa. Důležité je vytvořit takovou konstrukci, která se dá snadno demontovat. Na podzim bude třeba trubky s příslušenstvím zase uskladnit, venku může zůstat pouze nosná konstrukce. Celoročně by bylo možné pěstovat rostliny v plastových trubkách pouze ve vytápěném skleníku. Navíc by bylo třeba přistoupit i k zimnímu přisvícení. Když si samozavlažovací nádobu rozeberete, zjistíte, že jejími hlavními součástmi je nádoba na zálivkovou vodu s rozpustným hnojivem a poté knoty. Pokud tedy v plastové trubce vyřežeme z jedné strany dostatečně velké otvory na malé plastové květináče, kterými protáhneme knoty, aby po vsazení květináče do otvoru v trubce knoty dosáhly do zásobárny vody s rozpustným hnojivem v nízké koncentraci, řešení je na světě. Skvělý a jednoduchý způsob pěstování pro každého, kdo si netroufne na hydroponii. Čili drahé samozavlažovací nádoby si nemusíme pořizovat, ale snadno si je vyrobíme. Hydroponie je skvělý způsob, jak vertikálně pěstovat nejen jahody, ale i zeleninu. Rostliny mají stálý přístup ke konkrétním živinám, nikdy nejsou stresovány jejich nedostatkem, a proto rostou rychleji a lépe. Hydroponicky pěstované plodiny mají vyšší obsah vitamínů a minerálních látek než rostliny pěstované v půdě a při dobré péči jsou rostliny velice vitální. Kořeny rostlin se přitom tolik nerozvětvují, protože nemusí hledat živiny v půdě. Pěstební médium je navíc sterilní, čímž je eliminován výskyt plevelů, půdních chorob a škůdců. Nemusíme proto používat pesticidy a plody jsou zcela čisté jak ve smyslu chemie, tak ve smyslu nečistot z půdy, bahna apod. Hydroponický systém pěstování také můžeme zcela zautomatizovat použitím automatiky s časovačem. Rostliny pak zaléváme (doplňujeme tekutinu) cca jednou až dvakrát za 14 dní a při každé zálivce dostanou i živiny. Pomocí vhodného substrátu je přitom maximálně snížen odpar vody a rostliny za větších veder nezasychají.Hydroponické nádoby, které budeme do otvorů v plastových trubkách vkládat, mají různě uspořádané otvory ve dně i na bocích, kterými prorůstají kořeny do živného roztoku. Jsou to vlastně jakési košíčky, jejichž obdoba se používá i při pěstování vodních rostlin v zahradních jezírkách.Pro upevnění kořenů v nádobách je důležitý sterilní substrát. Použít lze vermikulit, čedičovou vatu, štěrk, říční štěrk, keramzit, seramis, perlit, písek, ale i drcený polystyren. Substrát musí rostlinu dobře upevnit a přitom zabezpečit dobrý přístup kyslíku a vody ke kořenům. A pozor, kořeny nesmí být zcela ponořené v živném roztoku.K přípravě živného roztoku používáme zásadně hnojivo určené pro tento způsob pěstování. Optimální pH roztoku je 5-6 (použijeme pH testy, které se prodávají v akvaristice či jako doplňky k bazénové chemii). A pozor, živný roztok nesmí obsahovat příliš vysokou koncentraci živin, abychom rostliny naopak nepoškodili a produkce nebyla například plná dusičnanů. Vodu vždy doléváme podle ukazatele hladiny, který si jednoduše vytvoříme pomocí jednoho otvoru, do kterého nevložíme nádobu s rostlinou, ale kvůli odparu jej pouze shora zakrýváme. Živiny přidáváme každé 2 až 3 týdny. Výšku hladiny volíme podle délky kořenů, kdy partie kořenů okolo kořenového krčku musí být vždy nad vodou. Důvodem je nezbytný přísun kyslíku. Vodu je třeba občas vyměnit, kdy zároveň zkontrolujeme, zda kořeny nezahnívají. Vodu občas měníme i v případě, že plastovou trubku využíváme jako nádobu samozavlažovací. Je proto třeba umístit zdola na každou trubku nejlépe v její polovině odtokový ventil a novou tekutinu pak vždy shora doplníme kontrolním otvorem. Samozřejmě ale může být systém i plně automatizovaný, půjde však o dost dražší řešení. Navíc většina z nás nedokáže takový systém realizovat svépomocí. Plastové trubky s tekutinou musí být samozřejmě vodotěsné (veškeré jejich spoje), k čemuž při montáži použijeme lepidlo, které se ve vodě nerozpouští a nemůže ji tedy kontaminovat chemií. Nad sebou můžeme umístit několik řad trubek, ale tak, aby trubky s rostlinami nestínily řadě pod sebou. Navíc jsme limitováni výškou, abychom měli k rostlinám pohodlný přístup ze země. 4 až 5 řad nad sebou, kdy ta první je těsně nad zemí, jsou optimem. Nemá smysl sklízet jahody a pečovat o ně ze schůdků, plošiny či štaflí. Ideálním stanovištěm pro konstrukci s plastovými trubkami je například zděný plot či jiná zídka na severní hraně zahrady, pokud není toto místo směrem od jihu jakkoli stíněné. Sluncem vyhřívaná zídka nám navíc pomůže ještě zlepšit produkci. Jahody mají rády slunce a teplo, stejně jako vodu a dostatek živin.Zdroj: rostlinky.cz, garden-cs.desigusxpro.com, ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org
