Slovník nám říká, že slovo pangejt (dříve se užívalo spíše slovo panket pocházející z německého slova Bankett) představuje okraj silnice a krajnici. Přeneseně pak vnímáme i takzvanou škarpu, což je pro změnu příkop určený k odvádění vody vybudovaný podél cesty. A právě v pangejtu a na nepodmáčených okrajích škarp se vyskytují rostliny takzvaně rumištní čili ruderální. Obrazně bychom mohli říci pangejtové. Ruderální rostlinstvo je takové, které roste s oblibou na stanovištích, jež jsou výrazně ovlivněna lidskou činností a pak vlastně ponechána svému osudu, čili vlastnímu vývoji. Hovoříme o rumištích. Půdy rumišť jsou obvykle velmi chudé, na okrajích rumišť dokonce žádné, živin je zde minimum (nemusí to být však pravda, některá rumiště jsou na živiny bohatá) a vláha je rychle spláchnuta. Kam? Inu, do škarpy. Než jsem se začal tomuto tématu věnovat, inspirovaly mě nálezy informací o jetelotravních komunikačních směsích, které výrobci vesměs nazývají PANGEJT. Právě tyto směsi se prodávají jako vhodné k ozelenění okolí silnic, dálnic, železničních náspů, silničních ostrůvků a méně zatěžovaných pochozích cest. Ideální jsou i pro svažité plochy s měnícími se hydrologickými podmínkami. Oproti běžným travnatým směsím mají směsi jménem PANGEJT vyšší obsah jetelovin, což láká hmyz, ale také zlepšuje vlastnosti obrostlého povrchu, především jeho odolnost. Travin je v těchto směsích přibližně 90%, přičemž obvykle převažují nenáročné kostřavy doplněné jílkem a lipnicí, jetelovin je zde téměř 10% a kromě jetelů mezi nimi najdeme i štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia), tolici dětelovou (Medicago lupulina) a třeba i úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria). Z minimálního podílu bylin pak například řebříček obecný (Achillea millefolium). A to jsme již tam, kde jsme chtěli být. Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) - doslova detoxikační zázrak, jedna z nejléčivějších a přitom nejhojnějších bylin (plevelů) okolo nás. Podběl lékařský (Tussilago farfara) - rozkvétá i odkvétá jako jedna z prvních bylin a jde o učiněný zdravotní zázrak, však si pro svou oblibu také vysloužil mnoho jmen: lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytník, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška, babuše, syn před otcem a oko Kristovo. Dokonce latinské rodové jméno odkazuje k léčbě kašle (tussis), přičemž ago znamená odehnat. Odhání kašel, nachlazení. Čekanka obecná (Cichorium intybus) – nádherné blankytně modré květy čekanky najdeme v kdejaké kytici trhaných lučních květin. A ano, čekanka proniká z pangejtů až na louky a pole. Odedávna přitom byla květinou velice váženou, vědělo se o jejích účincích léčivých a šuškalo se dokonce i o účincích magických. V zahradách pak pěstujeme šlechtěné odrůdy čekanky jako listovou a kořenovou zeleninu. Obzvláště lidé s nemocnými játry a žloutenkou by měli u této bylinky zbystřit.Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) - v mírných dávkách léčí nejen lidské oči, silná dávka nás však může až oslepit. Rád si vybírá dokonce i pukliny ve starých stěnách a skaliscích. Prostě přežije doslova spartánské podmínky a jde tedy o rostlinu pionýrskou. Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) – rozkvetlé divizny každý s úctou obejde, a když vykvetou na vašem trávníku, při sekání porostu by je zároveň pokosil jen naprostý ignorant. A ano, nádherná květenství divizen nabízí i mnoho zdraví.Jitrocel větší (Plantago major) – kdo by jej neznal, vždyť stačí přiložit lístek na každou ránu a lépe se hojí. Pomáhá i jitrocelový čaj a nálev. Na kašel a průdušky je pro změnu vynikající jitrocelový sirup. I když jitrocel nijak nenadchne svou krásou, je to statečný silák. Penízek rolní (Thlaspi arvense) a kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) – dva nádherné exempláře symbolizující skromnost, nenáročnost, ale i mamon a lásku, až takové protiklady. Penízek si lidé trhali pro štěstí, aby se peněz dočkali (jeho listy jsou tvaru penízků s drobným srdcovitým vykrojením) a srdcovité lístečky kokošky, tak drobounké, jak by jen láska měla nenápadná být, jen tiše šeptají miluji tě. Přitom jde o léčivé a jedlé bylinky ukrývající mnoho prospěšných látek. Merlík bílý (Chenopodium album) – tato prachobyčejná bylinka s úporným kořenovým systémem hledajícím vláhu by nás nasytila, pokud by nastal hladomor. Patří mezi jedlé rostliny, z jeho mladých listů lze připravovat saláty a semena lze semlít na mouku.Lopuch větší (Arctium lappa) – tato mohutná bylina, kterou rádi řadíme mezi bodláky, je uznávanou léčivkou i pokrmem a pochutinou. Používají se mladé výhonky, řapíky a kořeny, nikdy však listy, protože jsou příliš hořké. Zvláštní delikatesou je dřeň s jemnou oříškovou chutí. Lopuchový čaj pomáhá s akné a různými kožními neduhy, je močopudný a léčí ledviny. Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) a pelyněk pravý (Artemisia absinthium) - významnější obsah léčivých látek má pelyněk pravý. Běžně se používá při přípravách hořkých nápojů a pozor, při příliš vysoké koncentraci způsobuje poruchy čidel i vědomí, žaludeční křeče a dávení. Užívá se při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách, menstruačních bolestech a proti hlístům. Tato droga zvyšuje sekreci zažívacích šťáv a tlumí křeče. Základními bylinkami alkoholického nápoje zvaného Absint jsou pelyněk pravý, anýz a fenykl. Tajně se šušká, že pelyněk je i halucinogenní. Mák vlčí (Papaver rhoeas) – kromě toho, že je tato nádherně a křehce kvetoucí bylinka symbolem válečných veteránů, má mnoho dalších lidových jmen: například ohníček, červánčí, maková panenka, pleskánek, pukavec, kohoutek a divoký mák. Korunní lístky máku vlčího se již odedávna využívaly při léčbě plicních chorob a jako uspávací prostředek.Kostival lékařský (Symphytum officinale) - kdo si kdy zlámal nějaký ten úd, moc dobře ví, že kostivalová mast je učiněným zázrakem. Jde o jednu z nejstarších léčivek používaných na obklady a k výrobě mastí. Již jen jméno kostival hovoří za vše. Rmen rolní (Anthemis arvensis) a heřmánek pravý (Matricaria chamomilla, synonymum Matricaria recutita) – tyto dva druhy si laik snadno zamění, nic se však nemůže stát. Tedy až na to, že účinků léčivého heřmánku rmen nedosahuje. Rmen je vnímán jako pěkně kvetoucí, ale tak trochu zapáchající plevel, heřmánek je opakem ošklivého káčátka. Ve všech směrech. Hluchavka bílá (Lamium album) a hluchavka pitulník, reps. pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) – opět významná léčivá bylina versus dekorativní plevel. Uznávanou léčivkou je v tomto případě hluchavka bílá. Lipnice roční (Poa annua) – ano, mezi rumištní druhy patří i traviny. A vůbec ne ledajaké, vždyť bez nich by nebylo ani současných vyšlechtěných druhů obilovin. Lipnice roční je jen drobným zástupcem těchto jednoděložných rostlin. Lilek černý (Solanum nigrum) a durman obecný (Datura stramonium) – i mezi rumištními bylinami jsou druhy jedovaté a dokonce prudce jedovaté. Tak pozor! I když, prudká jedovatost durmanu je diskutabilní, ne nadarmo se mu totiž přezdívá andělským troubením. Halucinace jako vyšitá. Lilek však zabíjí zaručeně. Samozřejmě je druhů rostlin, kterým se daří právě i na rumištích, opravdu mnoho. A patří mezi ně také nesmrtelné plevele, jež najdeme doslova všude. Zajímavé je, že čím častější je výskyt konkrétního rostlinného druhu, tím významnější je pro člověka komplexní léčivkou. Zřejmě se nám stále snaží příroda (Bůh) něco významného naznačit a my to stále nechápeme. Přitom sami rosteme jako to divoké kvítí podél cest. Mnohé vyrůstá dokonce přímo i z asfaltu. Když nás kdysi na vysoké škole vodil profesor botaniky po ulicích a požadoval po nás poznat podle mladých rostlinek deroucích se ze skulin v asfaltu, o jaký jde druh, považovali jsme ho za magora a psychopata. Dnes na něj spíše pohlížím jako na “nástroj boží“, který se nás snažil praštit kusem prehistorie do čela. On totiž právě i ten asfalt má kromě “šutráků“ významnou biologickou složku. Ropa je živého původu.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, botany.cz, botanika.wendys.cz
