Je to příběh starý jako internet sám. A dost možná ještě starší, protože lidská touha si usnadnit trochu práci je věčná. Celý ten nápad doslova pramení z představy, že nutně existuje nějaká substance, zázračně podporující růst a vitalitu rostlin. Tak proč by jí nemohla být zrovna minerálka, potažmo sycená perlivá voda, že?
Hned na začátku je třeba přiznat, že když vám tu a tam minerálka anebo perlivá voda do květináče žíznivé pokojovky ukápne, žádné neštěstí nenastane. Tedy, bude-li to opravdu jen občas. Když jde o vláhu, spokojí se rostliny s ledasčím a nekoukají, jestli je to kyselka z hanáckých vrchů anebo jakostní kojenecká voda z karlovarského pramene.
Ovšem pravidelná zálivka by se vám mohla nejen prodražit, ale také podlomit kondici vámi pěstované vegetace.
)
Úvaha je přímočaře prostá: minerálky jsou zdravé, doporučované lékaři. Proto se za nimi taky jezdí do lázní. A jakmile jsou jednou v něčem prospěšné člověku, jistě budou pomáhat i jinde, ne? A protože rostliny potřebují ke svému zdravému růstu živiny - určité minerály - jeví se minerální voda k zálivce naprosto smysluplnou odpovědí.
Jenže jak už to tak s přímočaře prostými úvahami bývá, i tahle naráží na strop reality.
Minerálky jsou různé
Když už nic jiného, minerálky se od sebe dost liší. Svým složením, koncentrací, pH. Na trhu jsou dostupné vody slabě i silně mineralizované. Uhličité, sirné, jodidové, se zvýšeným obsahem křemičitých solí nebo fluoridů. Silně alkalické i silně kyselé. A zdaleka ne každá z nich je odpovědí na to, co si rostlinky troufnou žádat.
Častěji narazíte na takové minerální vody, které krásky v květináči zahubí spolehlivěji než postřik proti plevelům.
)
Kolik váží průměrná pokojovka? To asi záleží kus od kusu, ale pokud se nebavíme o metrovém fíkusu, víc jak půl kilogramu to asi nebude. Takové velmi obecně stačí asi 1,5 gramu hořčíku (v poměru na kilo váhy vegetativních částí) ročně. Pokud ji zalijete litrem vše prohánějící silně mineralizované Šaratice, dodáte jí najednou desetinásobek její celoroční poptávky. Mnohem víc, než kolik je schopna vstřebat. Rostliny jsou schopny přijímat minerály jen v určité koncentraci, a po velmi skromných dávkách.
Výsledkem takového nepovedeného experimentu nebude jen květináč zapáchající jako krápníková jeskyně anebo toalety na nádraží, ale především mineralizace půdy. To je ostatně problém všech minerálek. Minerální voda může naopak zablokovat prostup živin z půdy k rostlině. Může půdu zasolit. A zcela určitě může změnit její pH. Zvlášť když rostlinu, žádající si zásadité pH půdy, zalijete kyselou minerální vodou.
O nic z toho pokojovky vážně nestojí, ubližuje jim to.
Když tu a tam rozlijete po návštěvě nedopité zbytky minerálky do květináčů, katastrofa nenastane. To by ještě mohlo být docela zpestření. Ale určitě se nevyplatí – finančně ani vzhledem k rostlinám – dělat z toho zaručené pravidlo péče. Vůči zvýšenému přísunu minerálů budou pokojovky v lepším případě úplně netečné, anebo – což je pravděpodobnější - je to začne hubit.
)
Zkratka sodovkou neplatí
I nechytré nápady mohou být vždy ještě o něco horší. A proto se také v hlubinách internetu setkáme s rozpravami o tom, že pro „výživnou zálivku“ nemusíte utrácet za minerálku. A že si klidně vystačíte s obyčejnou sycenou vodou, sodou.
Vtip je v tom, že bublinková voda hnaná přes bombičku už neobsahuje žádné z těch potenciálně užitečných minerálů. Není to, ani teoreticky, náhražka hnojiva nebo rostlinné výživy. Je to jen voda nasycená oxidem uhličitým, který okyseluje půdu.
Ať jenom nekritizujeme: taková voda, obohacená o CO2, za určitých podmínek (a jen u určitých druhů rostlin) může trochu „pomoci“.
Může totiž urychlit vstřebávání živin z půdy. Není to ale tak, že se po jedné zálivce sodovkou zázračně zazelená a naroste o půl metru. Jen si rychleji – s prominutím – vyžere zásoby vápníku, hořčíku a zinku – které má v květináči a měly jí stačit na celý rok.
Takhle asi pomoc nevypadá, protože zálivka sodovkou paradoxně urychluje její vyhladovění.
)
Nápady na zalévání pokojovek minerálkou anebo sodovkou z internetových rádců opakovaně vykukují. A tam, kde se nestydí uvádět zdroj, často citují studii realizovanou v roce 2002 na univerzitě v coloradském Boulderu. Dvě badatelky - Lindsay Danzellová a Jessica Greenbergová - ten experiment skutečně provedly. Jenže běžel jen deset dní. A byly za něj také po zásluze nominovány na satirickou cenu Improbable Research, tedy Nepravděpodobného výzkumu.
Solidních výzkumů, které se tímto tématem zabývaly, existuje víc. Ale dlouhodobé benefity pro rostliny nepotvrdil žádný z nich. Úsměvně působí i to, že se občas obhájci zalévání minerálkou odkazují i na projekt amerických středoškolaček, které zkoušely rostliny zalévat vším možným – zeleným čajem, limonádou, kokosovým mlékem, horskou vodou z Fidži. Ani ony ovšem nedoložily žádný prokazatelný benefit. Většina pokusně trápených pokojovek jim uhynula.
Co z toho tedy plyne?
Že nejspíš neexistuje žádný zázračný lektvar, který by snadno a pohotově – tedy bez práce - nahradil poctivou péči a průběžnou starost o domácí rostlinstvo. Určitě takovým lektvarem nejsou minerálky, nebo sodovky.
Jednorázově sice dovedou neuškodit (až prospět!), ale v případě dlouhodobé zálivky prakticky jen škodí.
To, co chutná a pomáhá lidem, zkrátka nechutná a nepomáhá pokojovým rostlinám.
Zdroj: Improbable.com, FrontiersInPlantScience, static1.com, TheCropJournal, GreenGardenHacks.com, Hunker.com, LoveThatLeaf.co.nz, cs.wikipedia.org
