Sdílet
 
Výpočetní technika, herní konzole

Jak na digitální fotografii V. díl

Datum vydání: 23.03.2006 | autor:
Fotografování, a zejména to digitální, se stalo doslova fenoménem. Snímky pořizují nejen profesionálové, první pokusy s fotoaparátem v ruce si odbývají i úplní začátečníci. Digitálním fotoaparátem tak můžeme udělat radost doslova každému.
Jak se zorientovat na dnešním trhu a co nejlépe vybrat ten nejvhodnější typ fotoaparátu, ale i jak začít fotit tak, abychom měli z našeho snažení radost, nám napoví seriál o digitální fotografii. Pátý díl nám prozradí, jak zúročit znalosti o fotoaparátech v praxi.
Jednou z nejdůležitějších podmínek pro získání kvalitního snímku je tak základní věc, jakou je správné držení fotoaparátu. Mnoho uživatelů si význam tohoto elementárního pravidla ani neuvědomuje, přitom jeho dodržováním předejdeme mnoha chybám, kterých se dopouštějí zejména začátečníci.

Jak tedy fotoaparát (a nejen ten digitální) správně uchopit? Většina přístrojů je konstruována pro praváky. S touto pravdou se bohužel musejí smířit i ti, kteří běžně píší levou rukou.
Fotoaparát tedy držíme pravou rukou, jejíž dlaň se stává i hlavním opěrným bodem. Ukazovák pravé ruky máme připravený na spoušti, dalšími třemi prsty pak fotoaparát tiskneme proti opěrnému bodu na naší ruce. Aparát pak opřeme ještě o dlaň levé ruky, která slouží jako stabilizátor. A nejdůležitější pravidlo: pozor na prsty, zejména před objektivem a bleskem.

Základní techniku uchopení fotoaparátu musíme natrénovat tak, abychom na ní při dalších záběrech již nemuseli myslet. Nutno ovšem podotknout, že moderní fotoaparáty nám tuto rutinu výrazně usnadňují díky skvělému tvarování – už na první dotyk nám tak padnou přímo do ruky.

Přestože obecně je slunce považováno za vydatného pomocníka fotografa, s jehož pomocí lze vykouzlit fantastické snímky, digitálním fotografům jsou sluneční paprsky někdy překážkou. CCD prvky digitálního fotoaparátu totiž nejsou přizpůsobivé tolik jako chemické materiály, jež hrají svou roli při vyvolávání klasických fotografií. Tak se může snadno stát, že vinou slunečního záření dojde ke zkreslení barev našeho snímku. Jednoduše řečeno, barvy objektu na snímku pořízeném ve stínu jsou přirozenější, než kdybychom stejnou věc fotografovali na slunci. Na druhou stranu – ani ve tmě se fotit nedá. Proto je rozumné volit v tomto případě kompromis. Chceme-li ale kouzlit i s digitálním fotoaparátem, lze poměrně efektní snímky pořídit jak na přímém slunci, tak téměř ve tmě za pomoci různých režimů fotoaparátu, o nichž jsme se zmínili v předcházejících dílech našeho seriálu.
Je ještě hodně triků a pravidel, které nám usnadní naše fotografické začátky. S těmi dalšími se ale seznámíme až příště.

Příkladem takového hraní si se slunečními paprsky při fotografování může být takzvaný snímek v protisvětle. V praxi to znamená, že využijeme slunce k většímu probarvení fotografovaného objektu. Takového efektu dosáhneme podexponováním snímku. Tento trik si můžeme dovolit u manuálních nebo poloautomatických digitálních fotoaparátů – jednoduše snížíme hodnotu expozice, čímž se za příznivých světelných podmínek snímek stává barevnější a plastičtější. Ještě více vynikne hra se světlem u detailních záběrů, kdy je předmět na fotografii vykreslen do nejmenších podrobností.

Neopakovatelné snímky se nám nabízejí také v zimní krajině. Příliš prostoru k improvizaci nám ovšem v tomto případě nedávají automatické digitální fotoaparáty, které si hodnotu expozice upravují bez našeho přičinění. Nadměrnou světlost snímku, podpořenou bělobou sněhu a září slunečních paprsků, proto kompenzují snížením expozice, čímž snímek získává nádech šedé barvy.

Umožňuje-li nám to naše technika, volíme v tomto případě raději přeexponování – hodnotu expozice tedy zvýšíme. To nám přinese jednak jasné vykreslení krajiny i se stínováním, budeme si moci prohlédnout také všechny detaily, které zimní příroda ukrývá. Nenechme se ovšem zimní pohádkou unést docela a po návratu z procházky hodnotu expozice zase vraťme do základního režimu.

Asi každý fotograf si chce vyzkoušet zachytit objekty zahalené do závoje tmy. Základem pro efektní noční fotografii je stativ – bez něj se do tmy ani vydávat nemusíme.

Předpokladem je rovněž kvalitní fotoaparát s výkonným bleskem. Režim citlivosti je dobré nastavit na nejvyšší hodnotu – to ovšem neplatí vždy. Zejména při fotografování statických objektů je lépe vycházet z vlastní zkušenosti a z konkrétní situace.

Nejlepší je zkrátka vyzkoušet si, při jaké hodnotě citlivosti dosáhneme snímků nejvyšší kvality. Od toho ostatně máme digitální fotoaparát – abychom zdarma pořídili mnoho fotografií a z nich pak vybrali ty nejlepší. Stejně tak si vyzkoušíme, o kolik je nutné snížit expozici snímku. Jednoduchých nočních efektů dosáhneme hlavně při focení zdrojů světla či nasvícených objektů – z takové fotografie je pak na první pohled jasné, že byla pořízená ve tmě.
Sdílení článku

Sdílejte na sociálních sítích

Vybíráme články

Ohodnoťte článek kliknutím:
Diskuze na téma "Jak na digitální fotografii V. díl"

Buďte první a napište komentář k  "Jak na digitální fotografii V. díl"

NAHLÁŠENÍ NEVHODNÉHO PŘÍSPĚVKU zavřít
Opravdu chcete nahlásit administrátorovi tento příspěvek jako nevhodný ? ANO NE