Čím spojovat dřevěné konstrukce? Zobrazit fotky zobrazit 11 fotek

O poznání jednodušší se jeví řešení spojů u ostatních konstrukčních materiálů – ocelové i betonové prvky je možné a technologicky nenáročné spojit do monolitů. U dřeva se přitom za monolitické spojení považuje pouze jeho lepení, které je však omezeno technologicky i konstrukčně (spoj vzniklý lepením je nepoddajný). Efektivním východiskem jsou tedy různé druhy spojovacích prostředků. Neustálý výzkum a vývoj přináší i nová netradiční konstrukční řešení v této oblasti. Na popularitě proto získávají různé typy spojení pomocí ocelových prvků.

Jaké spoje v dřevěných konstrukcích používáme?

Při navrhování spojů dřevěných konstrukcí je velmi důležitým kritériem jejich poddajnost. Právě na jejím základě rozlišujeme dva základní druhy spojů – nepoddajné lepené spoje a poddajné spoje. Mezi druhé jmenované patří spoje tesařské a spoje pomocí spojovacích prostředků. Tesařské vazby byly až donedávna nejběžnější. Postupně se od nich však upouští a jsou nahrazovány kovovými spojovacími prvky, a to především kvůli pracnosti a značnému oslabování průřezu u tradičních tesařských spojů. Kovové spojovací prvky naproti tomu umožňují zachovat charakter spoje a jeho zhotovení je přitom jednodušší.

Hlavní skupinu kovových spojovacích prostředků tvoří kolíkové spojovací prvky, jako jsou hřebíky, sponky, šrouby a svorníky, vruty a kolíky. Druhou skupinou spojovacích prvků jsou povrchové spojovací prostředky, mezi které patří vkládané a zalisované hmoždinky a styčníkové desky s prolisovanými hroty.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Mechanické spojovací prostředky kolíkového typu

1. Hřebíky
Pro svou jednoduchost a dostupnost jsou právě hřebíky nejčastějším spojovacím prvkem. Hřebíky najdeme v mnoha různých velikostech, tvarech i materiálech. Podle způsobu namáhání je dělíme na namáhané ve smyku a namáhané na vytažení. Pro hřebíky namáhané ve smyku je specifické, že zabraňují vzájemnému posunutí spojovaných dřevěných prvků. Hřebíky se zarážejí přímo na vlákna, platí přitom, že v nosném spojení musí být nejméně čtyři hřebíky.

Významným pokrokem pro hřebíkové spoje bylo zavedení pneumatických hřebíkovačů – ty přinesly rychlejší zarážení hřebíků (o délce až 10 cm) do dřevěných prvků a výrazné ušetření času a výrobních nebo montážních nákladů. Rozmístění hřebíků se vždy určuje podle příslušné normy.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
2. Šrouby, svorníky a kolíky
Šrouby mají většinou čtvercovou, nebo šestihrannou hlavu s maticí a průměr 12 až 30 mm. Vyrábějí se zpravidla z obyčejné oceli. Před jejich osazením je nutné předvrtat otvory do dřevěných prvků vrtákem o 1 mm větším, než je průměr zvolených šroubů. Jejich použití je typické pro spojování prvků s většími tloušťkami či jako doplňkový spojovací prvek u tesařských spojů a spojů pomocí kovových a dřevěných záchytek.

K dalším poddajným spojům, kde se deformace pohybuje kolem jednoho až dvou milimetrů, patří svorníky. Ty jsou na jednom konci zakončeny pevnou hlavou a na druhém konci závitem pro matici, nebo jsou vyrobeny ze závitových tyčí, na něž se z obou stran umisťuje matice. Mezi matici a dřevo se vkládá podložka. Vzhledem k deformaci dřeva se musí matice po jeho seschnutí dotáhnout.

Spoje, které se nedeformují, jsou naopak vytvářené kolíky. Jde o ocelové tyče kruhového průřezu, jež se těsně zarážejí do předvrtaných otvorů. Stejně jako u hřebíků se rozmístění a počet použitých šroubů, svorníků či kolíků stanovuje podle příslušné normy.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
3. Vruty
Běžné rozměry se u vrutů pohybují mezi 6 a 20 mm v případě průměru a 25 až 300 mm u délky. Stejně jako svorníky či šrouby mají vruty podložky, které jsou navíc totožné. Hlavní význam použití vrutů namáhaných na vytažení spočívá v jejich větší únosnosti ve srovnání s hladkými hřebíky. Pro rozmístění vrutů je nutné dodržet stejné zásady jako pro hřebíky s předvrtanými otvory.

Povrchové spojovací prostředky

1. Styčníkové desky s prolisovanými hroty
Tento typ spojovacích prostředků se používá především pro lehké dřevěné příhradové vazníky - nejmenší tloušťka jednotlivých dřevěných prvků však musí být 35 mm. Styčníkové desky s prolisovanými hroty se vyrábějí z pozinkovaných ocelových plechů s tloušťkou 0,9 až 2,5 mm. K výrobě spojů je však nutné mít k dispozici ve výrobním závodě speciální zařízení.
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky
2. Kovové záchytky
Kovové záchytky jsou typ spojovacího prvku patřícího do skupiny kovových kroužků (prstenců). Ty se vkládají do předem vyfrézovaných otvorů v obou připojovaných částech. Hloubka frézování se v každé části rovná polovině tloušťky kroužku. Středem kroužku pak prochází svorník, jehož funkcí je zajistit spoj proti otevření a vypadnutí kroužku z lůžka.

S výběrem těch správných spojovacích prvků pro dřevěné konstrukce se neváhejte obrátit na odborníky firmy ARSSY export - import. Z jejich širokého sortimentu si jistě vyberete.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky
Foto: ARSSY export - import, tesařské spojovací prvky