Není důvod v zimě nekompostovat. Pořád je to ten nejlepší a nejúspornější způsob, jak se zbavovat biologicky rozložitelného odpadu. Jen se to musí umět. Je třeba myslet na teplotu kompostu, chránit jej před chladem a vlhkostí, nepřekrmovat ho.
V Česku ročně vyprodukujeme, přepočítáno na všechny obyvatele, okolo 500-550 kilogramů odpadů ročně. Nemalý díl - asi pětina z toho - připadá na domácnosti. Jenže právě tady se nabízí největší prostor pro zlepšení. Něco mezi 40 – 60 % domácnostmi vyprodukovaných odpadů, okolo 30 -70 kilogramů na každou osobu v domácnosti, totiž spadá do kategorie biologicky rozložitelných odpadů. Bioodpadů. Ve zkratce řečeno – věcí, jež se menší či větší míře dají kompostovat.
Pokud vás tedy trápí vysoké poplatky za svoz odpadu, přeplněné kontejnery anebo dlouhá cesta k hnědým popelnicím, je vcelku logickým řešením začít ten organický odpad kompostovat. Mít někde u domu - na vlastní nebo společné zahradě, ve venkovním zázemí bytu nebo třeba na balkoně kompostér, se rozhodně vyplatí. A nejen proto, že šetříte peníze za svoz odpadu tím, že snižujete množství odkládaného odpadu.
V zimě nám to moc nejde. Proč?
S kompostérem produkujete něco s přidanou hodnotou. Kompost, organicky výživný substrát pro vlastní zahradničení. Který můžete vyrobit i z odpadů, jež pro vás žádnou hodnotu nemají – z listí, posekané trávy, sena a slámy, steliva, dřevních a ovocnářských zbytků, a zbytků z kuchyně. Nabízí se ovšem řečnická otázka. Když je kompostování tak báječné – úsporné, produktivní, k přírodě šetrné a nepracné – proč to neděláme všichni?
)
Odpověď není prostá, a má dvě nepotěšující části: protože to neumíme a protože „zima“.
Řízený a usměrněný biologický rozklad, kompostování, má totiž svá jednoduchá pravidla. Kvalitní kompost má prostě určité nároky na naši péči. A když je nedodržíme, nefunguje to tak, jak by mělo k úplné spokojenosti. A s tím právě souvisí i ta část odpovědi se zimou. Ta totiž rozkladné procesy zbrzdí, a může celý kompost zablokovat, přehltit anebo zvrhnout.
Kompost nemá rád zimu
Kompostování je super pořád a dá se dělat i v zimě. Ale musí se to holt umět. Biologický rozklad v kompostéru probíhá nejlépe za teplot v rozmezí 32 - 60°C. Udržet tuto optimální „provozní“ teplotu v zimě ale není nic snadného. Prvním předpokladem pro fungující kompostér v zimě je tedy zabránění teplotním ztrátám, jeho izolace. Pokud se bavíme o kompostéru stojícím někde na zahradě, je třeba mu ještě před zimou poskytnout ochranu proti ztrátám tepla – zespoda (můžeme jej zahloubit a přidat mu podklad izolační vrstvy, větvoví), můžeme na něj (i po stranách) navršit zához se starého shrabaného listí. Zhruba metr takové vrstvy z každé strany.
Zakoupený kompostér můžeme obložit balíky slámy. Můžeme si vypomoci vrstvou geotextilie nebo izolační tkaniny, zvenčí či zevnitř uchycené na stěny kompostéru. Obecně se tedy budeme snažit o to, aby kompostér ještě před zimou získal co nejvíc na objemu, a jeho „jádro“ s šikovnými mikroorganismy nepromrzalo. Klidně si do začátku můžete vypomoci s teploměrem. Pokud kompost sníží svou teplotu pod optimum, nastydne, zpomalí se tím biologický rozklad. Když promrzne, rozklad se zastaví. Téměř úplně - případně jej nahradí formy rozkladu anaerobní, za nepřístupu vzduchu. A to je problém. Anaerobního rozkladu se totiž zhostí úplně jiné mikroorganismy. Je to proces pomalejší, více zapáchající. Takový kompost určitě nechceme.
)
Musí dýchat, nesmí plavat
I proto se se zateplením kompostéru pojí jeden funkční paradox. Chceme jej izolovat od zimy, zabránit ztrátám tepla – ale nesmíme zcela zabránit přístupu vzduchu. Obalit na zimu kompostér igelitem je chyba, užitečné mikroorganismy bychom tím dříve nebo později zadusili. Spíš než tuhý a neprodyšný obal potřebujeme něco jako prodyšný měkký polštář. Ze stran, kudy na kompostér bude foukat studený vzduch, musí ten polštář být silnější. Před zimou je proto dobré kompost přeházet, rozkládající se hmotu rozmístit po stranách, aby k horkému jádru zůstal zachovaný přístup vzduchu, ale nepromrzlo, a nad něj klást izolační vrstvy. I vzduchové kapsy nadýchaného, zpřeházeného a neusedlého kompostu fungují jako výtečná izolace.
Jedním z největších problémů kompostérů v zimě je vlhkost. Tedy vlhkost, která kondenzuje na povrchu kompostu, a postupně protéká až k jádru. Vyplavuje ho, ochlazuje, může napomoci promrznutí. Jak to řešit? Stříška nebo po stranách odvětrávaný poklop pro kompostér není vůbec špatný nápad. Typicky venkovní kompostéry zápasí se sněhem, který na jejich povrchu taje, ale komplikace mohou mít i plastové boxy, s kondenzací vlhkosti uvnitř. Je to problém, který v jejich (i ve svém) zájmu musíte vyřešit vy sami. Máme zatepleno, problémy s vlhkostí nás netrápí? Perfektní! Znamená to, že kompost spí a nemáme jej budit? Kdepak.
)
To správné krmení
Právě na takovém dobře založeném a zazimovaném kompostu můžete dál likvidovat biologicky rozložitelný odpad. Jen v zimě v trochu rozumnějším režimu. Nepřehlcovat, nepřekrmovat. Kompost si normálně „pochutnává“ na tzv. hnědých (na uhlík bohatých) a zelených (bohatých na dusík) ingrediencích. Ideální poměr mezi hnědým a zeleným je 30:1. Přes jaro-léto-podzim to problém není, ale v zimě máme mnohem více kuchyňského, na dusík bohatého odpadu. Proto se hodí mít někde bokem i nějaké suché listí, zbytky trávy, které budeme s kuchyňským odpadem do kompostu zamíchávat. Právě na tohle se často k naší škodě zapomíná, a pak se na ospalém kompostu vrší páchnoucí zbytky z kuchyně.
Jinak ale na dusík bohaté odpadky problém nejsou. Zatímco hnědé odpady mikroorganismy zaměstnávají, ty zelené jim dodávají výživu. Při zamíchávání zeleného a hnědého se držte při povrchu, do hlubin kompostu a k jeho jádru moc nešťourejte. Jinak efektivitu rozkladného procesu na kompostu může ovlivnit řada věcí. Pro zimu nejpodstatnější je ale to, čím jsme nakrmili kompost na podzim. Vyhnout bychom se měli silnějšímu větvoví, klacíkům, jehličí, ořechovému a dubovému listí, listí ošetřeném herbicidy. Jsou pro kompost příliš těžké do žaludku. A pak brzdí už tak zpomalenou rychlost rozkladných procesů v zimě. Jinak je zima pro kompostování v podstatě ideální, odpad zde uložený ztratí 50 – 70 % svého objemu.
)
Řešení problémů? Počkejte na jaro
Když se vám něco nepovede, a kompost stejně zamrzne? Nenahřívat, nerozmrazovat. Jen byste na chvilku oživili ty poslední vegetující mikroorganismy, a vzápětí by je mráz dorazil. Na zamrzlý kompost už taky prosím nepřihazovat další odpadky, jako krmení. Počkejte na jaro. Přerovnejte celou haldu a začněte nanovo. Ale myslete na efektivní zateplení a opatření proti vlhku pro další zimu.
Nechejte si na jaro stranou trochu suchého odpadu – listí, sena, slámy. Po zimě bude kompost nejspíš trochu vlhčí, lehce zamokřený, mazlavý. Přídavek a promíchání se suchým materiálem mu znovu pomůže nabýt tu správnou konzistenci, a povede k jeho provzdušnění, rychlejšímu nastartování k aktivnímu biologickému rozkladu. Na jaře taky kompost ocení trochu víc zeleného odpadu, respektive toho na dusík bohatého.
Pokud zvládnete na podzim kompostér správně zateplit, příhodně jej nakrmit, zabráníte průniku vlhkosti a jeho promrzání, můžete těžit z výhod biologického rozkladu odpadů klidně po celý rok. Kompostovat se dá i v zimě, jen je třeba to umět.
Materiály: FamilyHandyman.com, FCC-Group.eu
