Stromky, které si samovolně vyraší tam, kde je nikdo nesázel? Tak to jistě bude nějaký nepěkný dřevitý plevel, pajasan nebo škumpa, že? Ale kdepak. Scenérie z metropole se sedmi a půl miliony obyvatel vyprávějí trochu jiný případ. Stromy vyrůstající přímo ze zdí se skoro dají považovat za jeden ze symbolů Hongkongu.
Kamenné opěrné stromy
Pro tenhle specifický druh „dřevitého plevele“ tu mají i zvláštní název. Dá se poněkud neuměle přeložit jako „kamenné opěrné stromy“. To proto, že tyto stromy vyrůstají přímo z kamenných opěrných zdí a zídek, které zvnějšku proplétají hustou sítí svých kořenů.
V principu může jít o různé druhy dřevin, ale zdaleka nejčastěji to bývá Ficus microcarpa, čili fíkovník maloplodý (malolistý), známý též jako čínský banyán, odolný a dlouhověký strom.
)
Objevily se vlastně skoro samy
Nikdo je přímo ve městě nevysázel, objevily se tu vlastně skoro samy. Tedy s určitou pomocí ptáků, kteří sem zanášeli semena poztrácená z potravy či vyloučená spolu s trusem. Kdyby je utrousili jen tak, na dlážděnou ulici, asi by je smyl první déšť. Jenže během koloniální éry byly po celém Hongkongu zbudovány tisíce opěrných a nosných zdí zpevňujících svažitý terén a vytvářejících terasy.
Zídky, které stabilizovaly strmé svahy Hongkongu, se staly všudypřítomným jevem. Lemují každou větší ulici, rostou kolem každého chodníku. Postupem času se prostě semena, která přinášeli ptáci, usazovala v prasklinách mezi žulovými bloky. V těchto štěrbinách se hromadil prach, rozkládající se listí a vlhkost, čímž se vytvořily drobné kapsy půdy, kde mohla semena vyklíčit.
)
Tady nikomu nepřekáží
Stromy začaly růst tam, kde nikomu nepřekážely. Projevily přitom podivuhodnou životaschopnost. Místo aby nahlodávaly strukturu kamenných opěrných zdí, táhly se kořeny splývavě, zvnějšku, kde hledaly další místa k uchycení. Vlastně tím ty fíkovníky kamenné konstrukce obepínaly a zpevňovaly.
)
Jejich kořeny jsou mimořádně přizpůsobivé a dokáží proniknout hluboko do mezer mezi kameny a hledat vodu a živiny. Jak stromy rostou, jejich kořeny se šíří zdí, ukotvují rostlinu a zároveň vytvářejí nápadný vzhled obřího stromu vyrůstajícího z pevné skály. Některé z těchto stromů přežívají dlouhá desetiletí a dosahují výšky více než dvaceti metrů (s kořeny často ještě delšími), přestože rostou z něčeho, co se zdá být holým kamenem.
Vertikální zeleň pro město
Obyvatelé Hongkongu si na tuhle nikým neplánovanou městskou zeleň rychle zvykli už jen proto, že dřeviny se dokázaly uchytit na nemožném místě a prosperovat. Vidí v tom jistou paralelu se svými osudy. A protože vyrůstají ze svislé plochy zdí, nevyžadují další prostor na úrovni terénu. Nepřekážejí. A zároveň chrání cesty stínem, před horkem v létě. Přitom stejně jako samotný Hongkong rostou do výšky.
)
)
)
)
Stromy, které nikdo nevysadil, se staly důležitou součástí městské krajiny. A též kulturního dědictví Hongkongu. Dřevitý plevel? Ne, jen vítané zpestření městské šedi a milá připomínka toho, že metropole kdysi byla tropickou džunglí. Kvůli své ekologické, historické a estetické hodnotě si jich tu považují.
Zdroj: AmusingPlanet.com, Wikipedia.org, ČeskéStavby.cz
