Jaké jsou skutečné dopady zastropování cen energií u nás? Jde o smysluplné řešení? Jak řeší problém drahých energií naši sousedé a co navrhuje u nás tolik nenáviděná Evropská komise?
Již loni jsme platili za energie nejvíce v Evropě
Současné zastropování cen energií vlastně vede k situaci, kdy chudí musí (jsou donuceni) šetřit, i když už nemají z čeho, zatímco bohatí dostanou dotovanou elektřinu a plyn pro v zásadě neomezenou spotřebu. Mohou si bez problémů vytápět třeba i bazény (například v Německu nemyslitelné). Jde tedy vlastně o solidaritu chudých s bohatými.
A vůbec není řešen jeden důležitý problém, totiž potřeba snížit spotřebu energií, kterých je nedostatek. A to by vlastně měla být i povinnost každého z nás bez ohledu na příjmy! Nemluvě o tom, že energie u nás byly drahé oproti sousedním zemím již před energetickou krizí. V tomto světle se obávám, že by situace nebyla lepší ani za vlád předchozích. Již loni totiž bylo u nás kritizováno, že Češi platí za energie nejvíce v Evropě.
)
Rakouská cesta
Například Rakušané vzali průměrnou spotřebu tříčlenné domácnosti a podle ní nastavili stropy. Rozhodli se, že dotovaná elektřina se bude týkat 80 % této normované spotřeby. A vše nad ní bude za běžnou tržní cenu. Dotovaná elektřina je zde za 2,5 koruny za 1 kWh. U nás je to cca 6 korun + distribuce a další položky, čili v součtu cca 9 Kč/kWh.
Připočtěme fakt, že minimální mzda v Rakousku se rovná průměrné české mzdě, a průměrný nominální příjem je ve srovnání s námi trojnásobný. Zastropovaná cena energií v Česku prostě není vůbec nízká, ke snížení spotřeby energií přitom nepovede. Navíc má každá spotřeba strop a jakýkoli růst nemůže být nekonečný.
Kdo chce spotřebovat více, měl by si pořádně připlatit
Celkový strop na dotovanou spotřebu by měl vést k tomu, aby lidé svou spotřebu snížili. Kdo se do limitu vejde, měl by platit méně než ostatní. Tak tomu ale u nás na rozdíl od Rakouska není. Kdo chce spotřebovat více, měl by si pořádně připlatit. Nejde sice ani v Rakousku o dokonalé řešení, ale pořád je o řád lepší než to naše.
)
Evropská unie sleduje zájmy i českých občanů lépe než česká vláda
A kde na zastropování cen energií vzít? Problematickou daň z mimořádných zisků (zisk je posvátný, obzvláště ten astronomický) stačí přejmenovat na daň válečnou. Zastropování cen energií přitom neznamená, že by producenti zchudli, rozdíl doplatí stát a cena je oproti loňsku výrazně vyšší, zisky proto budou enormní.
Oproti tomu Evropská komise navrhuje fixní cenu cca 4400 korun za 1 MWh elektřiny. Zisk z elektřiny prodané za tuto cenu si mohou výrobci ponechat. Cokoli nad touto hranicí by patřilo státu, aby mohl získané finanční prostředky využít na pomoc občanům. Navíc komise navrhuje daň z mimořádných zisků ve výši 33 %. Tento návrh celkem rozumně reflektuje realitu a pokud projde, jsou české vládní návrhy prakticky zbytečné.
Suma sumárum jsou české současné návrhy řešení energetické krize rozumné pro bohaté a ČEZ, nikoli pro všechny občany. U nás dlouhodobě hájíme především zájmy průmyslu, v tomto případě průmyslu energetického. Paradoxně tedy dochází k situaci, že jak má vypadat politika jdoucí vstříc občanům, nyní předvádí v naší kotlině tolik nenáviděná Evropská komise se svou armádou byrokratů. Naše vláda se nyní snaží pochopit, co se děje, a to paradoxně za situace, kdy Evropské unii předsedá.
Ochrana občanů před chudobou a snížení spotřeby energií by měly být na prvním místě
Na první pohled zní návrhy české vlády rozumně, jsou prezentovány kultivovanou řečí premiéra (díky bohu za ni), ale rozumné nejsou. Již jen proto, že cílem jakýchkoli opatření by měla být na prvním místě ochrana občanů před chudobou zároveň se snahou snížit spotřeby energií. Motivovat.
Co na tom, když pan premiér požádá občany o úspory, o rozumnou spotřebu energií, když ti vidí, že na jednu stranu nemusí díky prezentovaným opatřením jedni šetřit vůbec a druzí si už nemohou dovolit některé naprosto běžné životní potřeby. Tedy ty životní potřeby, které patří k západní civilizaci. Například zaplatit dětem oběd ve školní jídelně. Ten je sice z velké části dotovaný, ale některým již nezbývá ani na mírný doplatek.
Pokles důvěry a neklid ve společnosti
Pokles důvěry a neklid ve společnosti vždy souvisí s konkrétní politikou. A jelikož se všichni živí tvorové na této planetě snaží jen přežít a mít se co nejlépe, není se čemu divit. Platí to i pro lidi. Dopady pak mohou být různé, od závisti Ukrajincům a nenávisti vůči nim, kterým ale ve skutečnosti není vůbec co závidět, také se snaží jen přežít a jejich situace je i na našem území o dosti složitější než ta naše, až po inklinaci k populistům a extremismu. Stále navíc platí známé přísloví, že „kdo si jak ustele, také si i lehne.“
Zdroj: Stanislav Biler, A2ALARM
