Liány jsou popínavé rostliny s dřevnatým stonkem. Kořeny mají v zemi. Liána používá jako oporu okolní stromy, díky nimž se dostává do nejvyšších patr lesa, kde mají dostatek světla. Okrasné liány můžete pěstovat také na vaší zahradě. Jak liány pěstovat a chránit před škůdci? Přečtěte si u nás!
Jedno mají všechny společné, záplavu nádherně žlutých květů, ovšem výraz zlatý déšť je pouze pojmem lidovým. Dokonce označuje i konkrétní sexuální praktiku, ale to již odbíháme z říše rostlinné, takže zpět. Správně jde totiž o štědřence a zlatice.
Fasáda z popínavých rostlin je nejen krásná, ale v případě stálezelených druhů, především břečťanů, i úsporná – rostliny tepelně izolují a kořeny berou vlhkost spodní stavbě.
Je vám v zahradě líto starého, usychajícího stromu, který vám dlouhé roky poskytoval kýžený stín? Může i nadále, byť sám zemře a již se na něm na jaře neobjeví jeho vlastní listí, například vistárie a jiné popínavky jej využijí jako oporu a nejenže zazelenají, ale i krásně vykvetou. A třeba takový břečťan? Ten zajistí, že bude strom zelený po celý rok.
Popínavé rostliny dovedou proměnit pergolu, plot, altán i dům. Můžeme volit mezi rostlinami zdobnými svými listy či květy, ale například aktinidie nám poskytnou i chutné plody. Na výběr máme dokonce i mezi stálezelenými druhy.
Pokud chcete pod pergolou dostatek stínu, je nejlepší nechat ji popnout liánami. Jaké ale vybrat?
Zahradní oblouky mohou být z kovu, ale i ze dřeva. Mohou být součástí oplocení, například branky, ale mohou stát i samostatně, navíc mohou být i zajímavým řešením rostlinami popnuté pergoly.
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Bugenvilea preferuje teplá a slunná stanoviště, kyprou a propustnou půdu a dostatek vláhy. Sice pochází z tropů Jižní Ameriky, ale dařit se jí může i v našich podmínkách. Růst však přestává již při +15 °C, kdy vyžaduje sucho. Je proto třeba rostlinu před zimou ukrýt a tedy pěstovat v nádobách a letnit.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Ovíjivé rostliny a liány, kterými zkrášlíte exteriér svého domu, jsou sice chtěnou, nicméně ne jedinou stranou mince. Jsou totiž i takové, kterými si dům naopak znehodnotíte. A zdaleka ne všechny ty oplétající a vinoucí se krásky si vystačí bez opory anebo pořádné porce vaší péče.
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Jen málokdy se tak dobře snoubí přírodní estetika a vysoká funkčnost, jako u živých fasád, domů se zdmi porostlými popínavými rostlinami. Jen pozor na stav omítky a zdiva před tím, než je necháte zarůst. Aby z té zelené radosti nakonec nebylo mrzení.
Na přísavníky narážíme v zahradách a parcích, kde se dá, ostatně stejně jako na břečťan. Rozdíl je mezi nimi zásadní, břečťan je neopadavý, loubince jsou opadavé, odmění se nám však na podzim nádherným až krvavě rudým a vínovým zbarvením listů, které postupně přechází do žluté, až všechny listy skončí na zemi. Rozhodně se ale loubince nehodí do interiérů, jelikož jsou především opadavé. Čím je na interiérových stěnách nahradit?
Pokud je máte rádi, pak nejspíš nemáte pokojových rostlin nikdy dost. Jenže nic naplat - místnosti vymezené pevnými stěnami mají jen omezenou prostorovou kapacitu, a proto se nám do nich nevejde neomezené množství pokojovek. Zajímavého efektu nicméně můžete dosáhnout, když budete místo přisedlých zelených kopečků v květináčích pěstovat rostliny ve vertikálním uspořádání. Na výšku.
Z tropických deštných lesů Filipín sice nefritová a nebo také smaragdová liána postupně mizí, což je ohromná škoda, je však velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, kterou dokonce najdete i ve vytápěných sklenících chladnějších oblastí. Zde záchrana funguje, neuvěřitelná krása květů nefritové liány si to rozhodně zaslouží.
Podražce, tyto vytrvalé, přímé a nebo popínavé byliny, keře, dřevnaté liány a výjimečně i stromy jsou zpravidla aromatické a překvapí roztodivností svých květů (pozor však, květy obvykle nevoní, ale zapáchají) . Je to orchidej, není to orchidej? Ale je nějaká divná. Tak asi zní slova mnohých, kdo podražce spatří poprvé.
Pokud máte v zahradě dost místa a ideálně pak možnost pnutí těchto dvou příbuzných lián, dosáhnete jejich kombinací v době kvetení žluto-modrého, respektive žluto-fialkového zázraku. Vyrůst přitom mohou až do monstrózních rozměrů, jako by vás chtěly zardousit. Ovšem s jejich výsadbou vedle sebe to nemusí být až tak snadné.
Chcete dodat své zahradě smaragdový lesk, vyplnit zelení stinné kouty? Dodat omezenému prostoru hloubku a vytvořit kulisu neproniknutelné džungle? Pokrýt nevzhledné stěny, přidat patrovitost a vertikální vegetaci? Společnou odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek je břečťan popínavý.
Odstranění břečťanu ze zdi a nebo přímo i ze země není vůbec snadné a vyžaduje značnou trpělivost. Tato stálezelená liána vypadá zvenčí klrásně po celý rok, ovšem s jejím pěstováním se pojí i některé stinné stránky. Poměrně rychle dokáže pokrýt velké plochy zahrad, kmenů stromů, stěn, plotů a zídek, což právě od břečťanu požadujeme. Pokud se jej však naopak rozhodneme zbavit, čeká nás téměř nadlidský úkol.
Zelená fasáda z popínavých rostlin určitě má své kouzlo, pokud navíc zvolíte stálezelené druhy, funguje dokonce i jako tepelný izolant. Jaké popínavé dřeviny zvolit?
