Blahočet patří bezesporu mezi teplomilné rostliny, které působí velmi exoticky. Svým vzhledem připomíná pravěké rostliny. Jméno Araucaria získala po domorodých indiánech. Vyskytují se v tropickém pásu jižní polokoule, kde dorůstá 30 m, vyjímečně i 60 m. V našich podmínkách dorůstá maximálně výšky 10 m. Výška rostliny v 10 letech je přibližně 1,5 m. Hodí se pro pěstování v teplých, chráněných oblastech. Roste kuželovitě. Tvoří tlusté, kopinaté jehlice s ostrou špičkou, které jsou na větvích uspořádané spirálovitě. Celá větev působí velmi dekorativně. Kulovité šišky rostou vzpřímeně postavené a dozrávají až 3 roky, poté se rozpadají.

Rostlina je citlivá na mráz. Zejména mladé rostliny obvykle vyselektuje mráz.

Charakteristika rostliny

Původ: Austrálie, Jižní Amerika
Druh: stálezelený jehličnan
Výška: 5000 - 10000 cm
Náročnost pěstování: Rostlina je náročnější na pěstování. Je vyloženě choulostivá a těžko udržitelná rostlina.
Použití: Hodí se jako solitéra.
Trvanlivost: Při správné péči je to vytrvalá rostlina.
Odolnost: nemrazuvzdorná
Vlhkomilnost: normální
Substrát: hlinitá půda
Náročnost na pěstování: středně

Požadavky na pěstování

Stanoviště: Pro pěstování je nutné slunné stanoviště.
Hnojení: Pravidelné hnojení rostlině svědčí.
Množení: Množení je možné výsevem.
Zemina: Vhodná je vlhčí, dobře propustná půda, mírně kyselá.
Problémy: Na příliš stinném místě a ve znečištěném prostředí rostlina ztrácí spodní větve.

Články na téma Blahočet


Blahočet je strom pocházející z Tichomoří, který na Zemi rostl již vedle dinosaurů

Blahočet je strom pocházející z Tichomoří, který na Zemi rostl již vedle dinosaurů

Blahočet ztepilý, kterému se říká také aurakárie, je dávnověkým endemitem. V přírodě se dnes vyskytuje pouze na omezeném území. Mladé stromky vypadají dokonce jako naprosto dokonalé stromky vánoční. A skutečně tak může v našich podmínkách blahočet ztepilý sloužit, ovšem pouze v interiéru a pouze tento druh blahočetu. Jiné již ne.

Jehličnany trpí v zimě suchem a lámáním větví. Jak je ochránit?

Jehličnany trpí v zimě suchem a lámáním větví. Jak je ochránit?

Ať již vzrostlí jehličnatí jedinci v zahradách a parcích, tak konifery, čili jehličnany zakrslé, nemusí přežít zimu ve zdraví. A lámání větví pod těžkým sněhem a ledem je vlastně to nejmenší, co se jim může stát. Často zahrádkář na jaře usoudí, že konkrétní stromek v zimě zmrzl, je to však omyl. Nezmrzl, nýbrž uschnul. Vůči silným mrazům jsou jehličnany geneticky vybavené, ale vůči suchu jen částečně. A pokud v zimě pravidelně nepadá sníh a netaje, z promrzlé půdy ani nemohou svými mělce uloženými kořeny vodu získávat. Když pak přijde obleva a nemá co roztát, je nezbytné zalévat.