Petržel ve vývarech a v polévkách je snad naprosto nezbytná, nejlépe ta čerstvá. Lze jí však také dochucovat saláty a jiné pokrmy, dozdobit chlebíčky a lahůdkové mísy, ale také vařit omáčky. Ostatně třeba základ oblíbenou české pochoutky jménem svíčková tvoří právě kořenová petržel spolu s mrkví a celerem. Jaký je rozdíl mezi petrželí kořenovou a listovou?
Petržel zahradní (Petroselinum crispum) rozlišujeme kořenovou, plocholistou (či hladkolistou) a kadeřavou. Ty druhé dvě jsou logicky listové, pěstované na list, ovšem listy můžeme využít i z petržele kořenové. Při pěstování petržele kořenové a listové (resp. naťové) pak platí jeden zásadní rozdíl, tu kořenovou jednotíme, aby kořeny mohly zesílit, zatímco listovou necháme růst hustě a průběžně otrháváme (resp. ostřiháváme).
)
)
Petržel zahradní je krytosemenná rostlina z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Pochází ze střední a východní oblasti Středomoří (Libanon, Izrael, Kypr, Turecko, jižní Itálie, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Malta, Maroko, Alžírsko a Tunisko), naturalizována je však po celé Evropě. Na trh pěstitelé dodávají nať, kořen s natí a kořen bez natě. Podle ČSN 46 4365 se petrželka a petržel s natí nabízejí pouze v jedné jakosti.
)
V kuchyni nezbytná petržel také uzdravuje
Kořenová petržel obsahuje aromatický éterický olej (kořen i nať), vitamin C (cca až 170 mg na 100 g), provitamin A , beta karoten, železo, draslík, fosfor, hořčík, síru a křemík. Bohužel při vaření dojde ke ztrátě vitaminu C, na ten jsou však mimořádně bohaté listy a ty se konzumují syrové (i sušené) a nebo přidávají do vývarů a polévek až na závěr. Z listových petrželí je k vaření vhodná petržel plocholistá, tou kadeřavou dozdobíme nesladké pokrmy (např. chlebíčky).
Žvýkáním čerstvé natě petržele neutralizujete zápach z úst například po konzumaci cibule a česneku, ale i alkoholu. Pravidelná konzumace petržele brání vzniku anemie, povzbuzuje játra, zlepšuje bolestivé stavy při dně, zlepšuje trávení, ale i uvolňuje hladké svalstvo, zmírňuje bolesti hlavy včetně migrén a uvolňuje bolavý žlučník.
)
Pěstujeme kořenovou petržel
Vysít můžeme kořenovou petržel již během listopadu. Pokud však podzimním termínům výsevu nedůvěřujete, stačí ji vysít v březnu. Semínka jsou drobounká, v jednom gramu je jich až cca 750. Petržel kořenovou pěstujeme v takzvané druhé trati, jelikož nesnese nerozloženou organickou hmotu v půdě. Je také velice háklivá na přísušky, obzvláště pak v době klíčení a vzcházení. Navíc nejlépe roste v půdě teplé a lehké, písčité.
)
)
Jelikož klíčí poměrně dlouho, je dobré přidat do výsevu několik semínek ředkvičky, abychom viděli, kde jsme petržel zaseli. Stačí však také dostatečně označit řádky. Klíčení semínek urychlíme namočením na jeden den do vody. Poté provedeme výsev tak, že semínka smísíme s pískem po osušení savým papírem a ihned vysejeme. Do doby, kdy již mají rostlinky výšku cca 2 cm, nesmí půda vyschnout. Výsev jednotíme nejprve na dva centimetry a když petržel ještě víc vyroste, pak klidně i na vícenásobnou vzdálenost. Čím budou rostliny od sebe dále, tím silnější kořeny vyrostou, čím blíže, tím tenčí a delší. Využít lze přitom v kuchyni i malé jednocené rostliny.
)
Kořenová petržel zůstává v půdě nejdéle z běžně pěstované zeleniny, vegetační doba tuzemských odrůd je až 180 dní, čili půl roku. A v případě odrůdy Olomoucká jde dokonce o rekordních 190 až 210 dní. Pěstovat však můžeme i ranější odrůdy, například Atiku, kterou lze sklízet již v září a využít jako svazkovou i s natí.
Pěstujeme naťovou petržel
Naťovou petržel nejednotíme a sklízíme průběžně podle potřeby. Možná je ale i jednorázová sklizeň a sušení nebo zamražení. Ovšem v případě kadeřavé petržele dává smysl pouze konzumace v čerstvém stavu, z konzervace se doporučuje pouze zamražení. Jelikož i hustota rostlin naťové petržele musí být rozumná, výsev také mísíme s pískem.
)
Naťové odrůdy petržele se dělí na kadeřavé a plocholisté (hladkolisté). Jak jsme již výše zmínili, kadeřavé petržele se hodí na ozdobu, ty plocholisté se využívají jako aromatická bylina a zelené koření. Na půdu a zálivku má listová petržel stejné nároky jako kořenová a stejné je to i s klíčením.
V mokrých půdách a půdách s nerozloženou organickou hmotou trpí petržele rzivostí kořene, která se stane branou pro hniloby. V těžkých a kamenitých půdách kořenová petržel netvoří pěkné kořeny, ty jsou krátké, tenké a méně kvalitní i co do chuti, vůně a obsahu látek. Navíc se kořeny často rozdvojují a tvoří více takzvaných ocásků.
)
Jelikož je petržel dvouletá rostlina, je vždy dobré nechat nějaké rostliny naťových odrůd na záhoně i další rok, čímž získáme semena, která vypadnou na zem. Máme tak na více let postaráno o stálý přísun nových sazenic.
Listovou petržel lze pěstovat i v truhlíku či květináči za oknem a pokud zrovna nemáme semena té listové, klidně vysejeme kořenovou a využijeme jako naťovou.
Zdroj: wikipedia.org, izahradkar.cz, korenicko.cz, zdravinaroda.cz, ireceptar.cz
)
