Co uslyšíme v dřevostavbě

17. díl seriálu Stavíme dřevostavbu

Datum vydání: 04.03.2011 | RD RÝMAŘOV

Akustické vlastnosti jsou jedním z často diskutovaných témat týkajících se dřevostaveb. A stejně jako v případě požární odolnosti jsou také jednou z oblastí nejvíce opředených předsudky. Avšak zkušenosti z bydlení v těchto domech dokazují, že i v tomto ohledu není důvod dřevostavby podceňovat.

Foto: www.uspornedomy.cz

Jedním z požadavků na příjemné a komfortní bydlení je zajištění dostatečné míry soukromí, a tedy i klidu na práci a odpočinek pro všechny obyvatele domu. I když se známé úsloví „ticho léčí“ používá spíše pro poukázání na blahodárné účinky ticha přírody v konfrontaci s rušným městem, i doma chceme mít svůj klid nerušený hlukem z venku nebo vedlejších místností. Když nám dnes používané materiály a skladba konstrukcí (nejen) montovaných dřevostaveb navíc nabízí v tomto směru optimální podmínky, nemusíme se údajných horších akustických vlastností dřevostaveb obávat.

Čemu je třeba věnovat pozornost

Šíření a přenosu hluku v dřevostavbě jsme se podrobněji věnovali v souvislosti se skladbou stropní konstrukce ve 12. části seriálu. Jak zde bylo zmíněno, nejsledovanějšími parametry týkajícími se akustických vlastností stavebních konstrukcí jsou neprůzvučnost vzduchová (schopnost konstrukce tlumit zvuk vznikající v jedné místnosti - prostoru a zabránit jeho šíření do místnosti druhé) a kročejová (odolnost vodorovných konstrukcí proti přenosu zvuku vyvolaného přímým kontaktem s konstrukcí).

Míru neprůzvučnosti (odporu konstrukce vůči průniku zvuku) ovlivňují skladba a fyzikální vlastnosti použitého materiálu (především objemová hmotnost), způsob napojení (spojovací body jednotlivých vrstev konstrukce zhoršují její akustické vlastnosti, proto se doporučuje namísto slepování připevnění pomocí hřebíků, sponek nebo šroubů) a počet jednotlivých vrstev (více tenčích vrstev vykazuje lepší účinky než jedna stejně tlustá vrstva). A především také typ použité akustické izolace, nejlépe v kombinaci se vzduchovou mezerou. Z tohoto důvodu se osvědčily materiály s nízkou dynamickou tuhostí (čím je materiál pružnější, tím lépe tlumí zvuk) jako jsou například izolace z minerálních, skelných nebo dřevitých vláken oproti izolacím s uzavřeným povrchem a tedy vysokou dynamickou tuhostí, jako je například polystyren. Sendvičová skladba panelů montovaných dřevostaveb, pokud je správně navržená i provedená, tedy představuje ideální řešení.

Foto: www.uspornedomy.cz

Přenos zvuku stropní konstrukcí

Přestože dřevostavby RD Rýmařov splňují normativní požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost, tlumení přenosu zvuku stropní konstrukcí považují někteří zájemci o stavbu za nedostatečné. My jsme měli možnost navštívit několik vzorových i soukromých domů (včetně jednoho domu bytového) a přenos kročejového zvuku nám přišel naprosto standardní. Zatím to však nemohu objektivně posoudit ze zkušeností z každodenního užívání, protože naše podkroví stále čeká na dokončení a chodíme tam jen velmi zřídka.

Již teď se ale snažíme požadavky na odpovídající akustické vlastnosti zohlednit při výběru vhodné podlahové krytiny. Nejjednodušším a co se týče snížení hladiny kročejového zvuku zřejmě i nejefektivnějším řešením by byly koberce – zatím však máme jinou představu a uvidíme, zda nakonec upřednostníme praktičnost před vzhledem.

Foto: www.uspornedomy.cz

Co slyšíme v dřevostavbě

Vůbec by mě nenapadlo, že nám jednou bude vadit spíše to, že v dřevostavbě něco neslyšíme, než údajný hluk, který bychom dle obvyklých předsudků slyšet měli. Protože jsme i dříve bydleli v rodinném domě, byli jsme zvyklí na ostatní „vyvolávat“ z jedné místnosti do druhé, nebo spíše z jednoho patra do druhého. A tak mě překvapilo, že v našem novém domku tento zpohodlnělý způsob komunikace nějak nefunguje.

Ne že bychom vzájemné pokřikování vůbec neslyšeli, ale většinou není rozumět, co jeden po druhém vlastně chce. Svůj podíl na tom jistě má i rozvržení dispozice přízemí našeho domu, ale především fakt, že stěny dřevostaveb RD Rýmařov se sendvičovým složením skutečně dobře zvukově izolují. Dalším překvapivým zjištěním byla skutečnost, že hluk z venku prakticky neslyšíme, na což samozřejmě mají velký vliv také kvalitní okna s trojskly.

Naopak naprosto nové pro nás byly zvuky, které občas vydává vzduchotechnika (systém teplovzdušného vytápění s rekuperací tepla). Nejčastěji máme nastavený úsporný režim cirkulace, který v pravidelných intervalech přimíchává do oběhu hygienicky nutné množství čerstvého vzduchu. Pokud je v domě úplné ticho, je v těchto chvílích možné postřehnout zvuky doprovázející aktivnější „rozjezd“ cirkulace vzduchu.

Avšak jediným zvukem, který nám v domě opravdu vadil, byl zvonek dodaný jako součást standardní dodávky. A tak jsme jej v zájmu zachování klidu a pohody v domě vyměnili za tišší a nenápadnější variantu.