Už to bude téměř tři roky, co jsme se v podstatě neplánovaně, ze dne na den, rozhodli pro stavbu vlastního domu. Od té doby jsme učinili (a často i měnili) řadu důležitých rozhodnutí, investovali mnoho času i peněz, odpracovali stovky hodin, vyslechli spousty doporučení a rad a získali mnoho nových zkušeností a poznatků. A i když to někdy nebylo úplně jednoduché a vše se nevyvíjelo vždy tak, jak bychom si přáli, našeho rozhodnutí stavět nelitujeme – stálo to za to.

Jednoznačně nejdůležitějším rozhodnutím byl výběr stavební firmy, díky čemuž jsme se nikdy nedostali do fáze naprostého zklamání, zoufalství či bezmoci a ani jsme se nemuseli potýkat s nekončící řadou reklamací, tak jak to zažilo mnoho klientů zkrachovalých nebo nekvalitní práci odvádějících firem. Navíc díky volbě hrubé stavby na klíč jsme si ušetřili mnoho práce, času, starostí, nervů a možná i rodinných rozepří, které by nás čekaly při stavbě svépomocí. 

Jak bydlíme

Do našeho nového domu jsme se začali stěhovat loni před Vánocemi a po půlročním bydlení jsme až na některé drobnosti velmi spokojeni. Museli jsme se naučit správně nastavit a regulovat systém vytápění a větrání, především v kombinaci s občasným přitápěním v krbu a snížili jsme teplotu ohřevu vody, která byla původně zbytečně vysoká. Ze začátku nás zaskočila větší prašnost v domě, což je však jev typický pro všechny novostavby. Naštěstí prachu začalo postupem času výrazně ubývat a dnes jeho množství odpovídá provozu v běžném domě.

Příjemně nás překvapil nízký přenos hluku a tepelná setrvačnost v interiéru. I když jsme během loňského chladného podzimu a na začátku zimy v domě nevědomky dlouhou dobu netopili, vnitřní teplota klesala velmi pomalu a naopak přes noc vyvětraný interiér se v parných dnech vůbec nepřehřívá – spíše máme pocit, že v domě je příliš chladno na to, jak je venku horko.

Nové bydlení splnilo naše očekávání i co se týče energetické náročnosti – dle dosavadní spotřeby by se měly náklady na celkovou potřebu elektrické energie (na vytápění, větrání, provoz spotřebičů, domácí čistírny a osvětlení) pohybovat kolem dvaceti tisíc korun ročně. 

Co bychom udělali jinak

Po půl roce bydlení v montované dřevostavbě, která dle návštěv stále ještě voní novotou, jsme nenarazili na mnoho věcí, které bychom chtěli změnit nebo bychom příště udělali jinak. Přestože jsme byli limitováni rozměry a vzhledem vybraného typového domu, co se týká rozvržení dispozice interiéru, podařilo se nám vytvořit řešení, které nám naprosto vyhovuje. Nejlepším rozhodnutím v tomto případě bylo přistavěné zádveří a zvětšená technická místnost, bez čehož bychom si každodenní provoz v domě neuměli vůbec představit.

Jedinou významnou věcí, kterou bychom příště řešili jinak, je způsob vytápění. Teplovzdušné vytápění se nám totiž příliš neosvědčilo. Nejvíce nám vadí, že teplotu nelze v jednotlivých místnostech regulovat dle aktuální potřeby a že tento typ vytápění neprodukuje klasické sálavé teplo, takže člověk má subjektivní pocit chladu, i když je v místnosti teplo. Naopak nucené větrání s rekuperací tepla, se kterým jsme teplovzdušné vytápění zkombinovali kvůli společným rozvodům, by se mělo stát naprosto samozřejmou součástí těchto typů dřevostaveb a jednoznačně bychom ho všem budoucím zákazníkům společnosti RD Rýmařov doporučili. Nikdy jsme neměli jediný problém s orosenými okny, přílišnou vlhkostí v interiéru nebo počínající plísní a kromě úspor za vytápění a stále čerstvého vzduchu v domě je praktickou výhodou i rychle schnoucí prádlo. 

Příště bychom také změnili rozměry oken, což nás při přípravě projektu vůbec nenapadlo, a v domě tak zůstala poměrně malá okna s původními typovými rozměry. A rozhodně bychom udělali jinak vyvedení odpadů z domu v základové desce, ale v tomto případě se jednalo o vlastní dodávku a neměli jsem se spoléhat na zkušenosti stavbyvedoucího.

Někdy mě také napadne, že by mi kvůli světlu více vyhovovalo umístění dřezu bokem k oknu (ale rozhodně ne přímo pod oknem) – byla jsem na to tak dříve zvyklá a nyní stojím k oknu zády. Každopádně takové rozmístění by se pro kuchyni v tomto domě nehodilo, současné řešení pokládáme za téměř dokonalé – vadí nám pouze šířka výsuvu v pultíku a chybějící pojezdy u některých šuplíků. To bylo způsobeno naší nepozorností při plánování kuchyně – mylně jsme totiž předpokládali, že pojezdy budou u všech šuplíků v kuchyni takové cenové relace automaticky a z obdrženého rozpisu dodávky nebylo pro nás zřejmé, že tomu tak není. Zmiňovaný výsuv je jedinou věcí v domě, která mě opravdu štve – při plánování kuchyně jsem se nechala přesvědčit (paradoxně p. Obručníkem – jiní obchodní zástupci se snaží prodat co nejvíce za každou cenu), že 30 centimetrový výsuv je příliš drahý (ten cenový rozdíl bychom při celkové ceně kuchyně ani nepoznali) a že 20 cm bude stačit. Ono by opravdu možná stačilo, kdyby vnitřní konstrukce výsuvu takového rozměru existovala. Takhle máme ve výsuvu s 20 centimetrovým čelem stejně široké poličky jako u ostatních dvou 15 centimetrových výsuvů, což jsme bohužel zjistili až při montáži, kdy už to nebylo možné změnit. Vypadá to hrozně a naštvu se pokaždé, když tento výsuv otevřu – proto jsme z něj udělali domácí bar, který moc často nepoužíváme - moje plány na předělání celého pultíku však kupodivu zatím neprošly:)

Vzhled domu

Co se týká architektonického ztvárnění domů, dle mého názoru má RD Rýmařov v tomto ohledu v porovnání s jinými konkurenčními firmami značné rezervy, i když i v jejich produkci najdeme krásné a moderní domy oceňované veřejností i odborníky. Obvykle se však pohybují v takové cenové kategorii, která není většině potencionálních klientů dostupná. I my jsme nakonec kvůli vyšším pořizovacím nákladům dali přednost kompromisu v podobě typového domu, přestože jsme původně chtěli atyp –individuální dům přesně dle našich představ. 

Rozloučení

Závěr seriálu o stavbě montované dřevostavby se společností RD Rýmařov se přiblížil ke svému konci, i když hodně práce máme ještě před sebou. Všem pracovníkům RD Rýmařov, kteří se podíleli na realizaci našeho domu, bychom chtěli moc poděkovat – jmenovitě především panu Pýchovi, Němčákovi, Doleželovi a paní Kressové a také panu Lejskovi a jeho montážní partě.

Za celou dobu stavby jsme si několikrát ověřili tyto cenné poznatky:

1. Nedělat zbytečné kompromisy a nešetřit na důležitých věcech.
2. Nespoléhat se na „odborníky“ a vše si raději důkladně zkontrolovat a prověřit. 

Všem stavebníkům bychom proto chtěli popřát, ať podobné problémy nemusí na cestě ke svému vysněnému bydlení vůbec řešit a ať se jim v novém domě krásně a spokojeně žije.