Aby mohla být takto znehodnocená voda vrácena zpět do přirozeného koloběhu, musí projít odpovídajícím procesem čištění. Nejjednodušší to mají obyvatelé měst a obcí, které mají vlastní kanalizační síť napojenou na čistírnu odpadních vod. V tomto případě stačí uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod s vlastníkem nebo provozovatelem kanalizace a dohodnout se na výši „stočného“ – poplatku za jejich odvádění a čištění, případně zneškodňování.

Co si však počít v obci, která vlastní kanalizaci nemá? V tomto případě máte tři základní možnosti – můžete si pořídit jímku, septik v kombinaci s následným dočištěním nebo domácí čistírnu odpadních vod. V každém případě však budete potřebovat souhlas stavebního nebo vodoprávního úřadu, podle toho, pro kterou variantu se rozhodnete.

Jímka na vyvážení

Jímka, neboli žumpa, je bezodtoková nádoba, v níž se shromažďují tekuté odpady z domácnosti. Podle příslušné vyhlášky (č. 137/1998 Sb.) lze jímku umístit pouze tam, kde není možné napojení na kanalizaci nebo využití domácí čistírny, jímka nesmí být opatřena odtokem, musí být odvětraná a přístupná pro vybírání obsahu. Zatímco dříve se stavěly jímky betonové, u kterých po čase docházelo k prosakování, dnes se pořizují především nádoby plastové, které musí splňovat požadavek vodotěsnosti a musí být umístěny v dostatečné vzdálenosti od zdroje pitné vody.

Obsah jímky je nutné pravidelně vyvážet fekálním vozem (zvaným též „hovnocuc“ nebo „mlsoun“), přičemž frekvence vyvážení závisí na objemu jímky. Potřebný objem lze zhruba spočítat podle průměrné spotřeby vody na osobu a den (150 litrů) vynásobené počtem osob, jež domácnost trvale obývají, a počtem dní, po které by jímka měla vydržet bez vyvezení. Pokud chceme jímku nechat vyvážet maximálně jedenkrát měsíčně, musíme tedy pro čtyřčlennou domácnost pořídit nádobu o objemu 20 m³.

Je zřejmé, že při průměrné ceně vývozu jímky tisíc korun se provoz tohoto zařízení poměrně prodraží, a proto asi nikoho nepřekvapí, že většina domácností vyváží jímky s mnohem menší frekvencí, než by odpovídalo jejich obsahu. Avšak „úsporné“ úpravy jímky, umožňující prosakování nebo vypouštění splašků do dešťové kanalizace nebo vodních toků, ohrožují kvalitu spodních a povrchových vod a majitelé mohou očekávat za svůj příspěvek životnímu prostředí vysoké pokuty.

Septik

Narozdíl od jímky, která je pouze shromažďovací nádrží pro splašky, septik funguje jako usazovací (odkalovací) nádoba, která slouží k částečnému předčištění odpadních vod. Septik tvoří zpravidla kruhová plastová nádrž rozdělená přepážkami na tři komory tak, aby nedocházelo k víření splašků a směšování přitékající odpadní vody s vodou odtékající. Znečištěná odpadní voda přitéká do první komory a otvory v přepážkách postupuje k odtoku. Husté kaly v jednotlivých komorách postupně klesají ke dnu, kde pomocí anaerobních procesů vyvolaných přítomnými mikroorganismy částečně vyhnívají a voda vytéká z poslední komory přepadem ven. Takto odkalenou vodu však nelze považovat za vyčištěnou (účinnost čištění v septiku je zhruba 20%) a před zasakováním nebo vypuštěním do vodních toků (k čemuž je nutné povolení vodoprávního úřadu) či dešťové kanalizace musí projít biologickým dočištěním, k čemuž se většinou používají zemní pískové filtry. Usazený kal je nutné vyvézt zpravidla jedenkrát ročně, avšak minimální vrstva se v septiku ponechává pro naočkování nových mikroorganismů.

Stejně jako jímka je septik vhodný pro nárazově užívané stavby jako jsou například chaty a jiné rekreační objekty. Narozdíl od jímky není provoz septiku finančně nákladný, klade však velké nároky na spád zařízení a na plochu pro instalaci zemního filtru.

Domácí čistírny odpadních vod

Nejekologičtějším a také nejekonomičtějším řešením pro likvidaci odpadních vod z domácnosti jsou domovní čističky. Přestože se jejich pořizovací náklady blíží oběma výše zmiňovaným variantám, většina stavebníků stále dává přednost instalaci jímky nebo septiku z důvodu složitého a zdlouhavého procesu vyřizování povolení ke stavbě a provozu čistírny. Stát tak paradoxně „podporuje“ vypouštění splašků z jímek a septiků „na černo.“

Domácí čistírna odpadních vod je ze zákona považována za vodní dílo, a proto je k její realizaci potřeba odpovídající projekt a povolení vodoprávního úřadu, jehož vyřízení trvá zhruba 3 – 6 měsíců. Povolení k nakládání s odpadními vodami stanovuje například množství a kvalitu vyčištěné odpadní vody, podmínky vypouštění či četnost odběru kontrolních vzorků. Předepsané povinnosti přímo souvisí se způsobem, jakým budeme vyčištěnou vodu vypouštět nebo dále používat.

Vyčištěnou vodu lze vypouštět do vodního toku nebo dešťové kanalizace, k čemuž potřebujeme kromě zmiňovaného povolení od vodoprávního úřadu také souhlas správce povodí nebo souhlas vlastníka či provozovatele kanalizace. Vypouštění vody z čistírny lze řešit také vsakováním, ke kterému je nutné zajistit hydrogeologický posudek prokazující, že vypouštěním nedojde k ohrožení kvality podzemních vod. Pro tuto variantu úřady většinou požadují vyšší úroveň vyčištění odpadní vody a domovní čistírna musí být doplněna například vestavěným či na odtoku umístěným pískovým filtrem.

Vodu z domovní čističky lze také použít pro zalévání vlastní zahrady – konkrétně však pouze pro zalévání trávníků, stromů a jiných okrasných porostů. Vyčištěná voda totiž stále obsahuje zbytky mikroorganismů, a nesmí tak přijít do styku s plodinami určenými pro přímou konzumaci, jako jsou například bobuloviny (jahody, maliny, ostružiny) nebo kořenová zelenina (ředkvičky, mrkev). Pokud bychom chtěli vodu z čistírny znovu použít například pro splachování záchodů, musí kvůli zmiňované přítomnosti mikroorganismů projít dalším stupněm čištění – např. pískovým filtrem s membránovou filtrací.

V obou případech je vyčištěná voda dále využívána jako užitková voda v domácnosti, čímž nedochází ani k vylévání do povrchových ani k zasakování do podzemních vod (rostliny vodu využijí v orniční vrstvě). Nejedná se tedy o vodní dílo, čímž majiteli čistírny odpadá povinnost vyřizovat povolení k nakládání s odpadními vodami. Pro tyto případy se vedle čistírny osazuje akumulační jímka na vyčištěnou vodu, ze které je pak voda čerpána k dalšímu použití.

Jak s odpadními vodami naložíme my

Při výběru domu i zařízení nutných pro jeho chod jsme se vždy snažili volit úsporná a ekologická řešení. Pro vypouštění odpadních vod jsme uvažovali o domovní čističce, ale protože jsme spěchali na vyřízení stavebního povolení, uvedli jsme do projektu jímku na vyvážení, jejíž povolení stavební úřad bez problémů schvaluje. Nemohli jsme si dovolit zdlouhavé několikaměsíční vyřizování povolení k provozu domácí čistírny odpadních vod a chtěli jsme si jej vyřídit dodatečně.

Z důvodu dlouhého čekání na druhý úvěr a vzhledem k jednorázově nižším pořizovacím nákladům (potřebná plastová nádoba se dala pořídit do dvaceti tisíc korun) zvažoval poněkud pragmatičtěji založený spolustavitel pořízení septiku s přepadem do dešťové kanalizace – nedovolené řešení, které pod označením „jímka na vyvážení“ bohužel úspěšně využívá většina obyvatel obcí bez vlastní kanalizace.

Avšak i v tomto případě se nám potvrdilo, jak důležité je si řešení domovní kanalizace a způsob odvádění odpadní vody z domu přesně naplánovat ještě ve fázi projektu. Při stavbě základové desky a s ní souvisejícími rozvody ležaté kanalizace jsme plně spoléhali na našeho projektanta a stavbyvedoucího v jedné osobě, takže fakt, že kanalizační roura ústí z domu půl metru pod terénem v betonovém základovém pasu a nejde s tím nic udělat, jsme si uvědomili pozdě. Žádné řešení odvádění odpadní vody založené na přirozeném spádu navazujících zařízení nebylo možné realizovat a instalace kalového čerpadla pro přečerpávání odpadní vody z jímky nebo septiku by byla nevyhnutelná.

Nejlepším řešením tedy pro nás byla původně plánovaná domovní čistička s akumulační nádobou na vyčištěnou vodu, kterou budeme využívat na zalévání rozsáhlých travnatých ploch na našem pozemku. Projednávali jsme toto řešení na stavebním úřadě a protože se, jak bylo dříve zmíněno, nejedná o vodní dílo, k realizaci stavby stačí původní stavební povolení. Domácí čistírna je tak vlastně vnímána jako jímka na vyvážení, i když skutečná jímka (žumpa) se s ní nemůže vůbec srovnávat.

Jak pracuje domácí čistírna

Pokud uvažujeme o pořízení domácí čistírny odpadních vod, máme na výběr mezi zařízením využívajícím ke svému chodu elektrickou energii nebo přírodní kořenovou čistírnou. Bohužel podmínky na našem pozemku stavbu kořenové čistírny neumožňují – vyústění kanalizace nelze vyspádovat a kvůli velkému množství stromů a umístění studny nemáme pro kořenovou čistírnu dostatečně velkou volnou plochu – a tak jsme se rozhodli pro první variantu.

Výbornou příležitostí pro získání informací a možností promluvit si s odborníky a výrobci těchto zařízení je mezinárodní vodohospodářský a ekologický veletrh Watenvi. Navíc mnohé firmy nabízí při této příležitosti akční veletržní slevy, čehož jsme rádi využili a vybrali si zařízení od jednoho z předních českých výrobců čistíren odpadních vod.

Princip fungování čistírny je v podstatě jednoduchý – do nádrže přitéká odpadní voda se zbytky biologických odpadů, kterými se živí mikroorganismy (bakterie) žijící v nádrži a rozkládají je na látky ekologicky neškodné. Tyto aerobní bakterie potřebují ke svému životu kyslík, který je do nádoby vháněn kompresorem. Produktem činnosti bakterií je biomasa ve formě tekutého kalu, který se v čistírně ukládá a je nutné jej vyvážet do centrální čističky odpadních vod, nebo se může zkompostovat a použít jako hnojivo.

Bakterie potřebují ke svému přežití neustálý příjem potravy, tedy splašků, což může být problém u objektů, které nejsou trvale obydlené. Moderní čistírny jsou proto zařízeny tak, že v období bez přísunu odpadní vody jsou bakterie dokrmovány usazeným kalem, čímž se zároveň snižuje jeho celkový objem a nutnost vyvážení. Naše čistírna se skládá ze samonosné plastové nádrže s vestavěnými čistícími zónami, z anaerobního filtru a systému recirkulace a rozrušování kalu. Součástí zařízení jsou rovněž plastové nádoby pro uložení kompresoru a elektrických ventilů. Způsob čištění je založen na kombinovaném působení anaerobních a aerobních kultur, díky čemuž dochází k efektivnímu biologickému rozkladu, včetně biologicky odolných látek, jako jsou saponáty, tuky a podobně.

Instalace domácí čistírny

Osazení čistírny závisí na typu zařízení a konkrétních terénních podmínkách a provádí se podle pokynů výrobce. Čistírna musí být umístěna do teplotně stálého prostředí, čehož nejlépe docílíme umístěním pod terénem, v dostatečné vzdálenosti od studny. Čistírnu je rovněž nutné zakrýt, zateplit a odvětrat takovým způsobem, aby zároveň zůstala snadno přístupná pro obsluhu, údržbu a případné kontroly dle provozního řádu.

Čistírna se usazuje do výkopu s pískovým podsypem nebo betonovou základovou deskou a postupně se obsype pískem a zeminou. Z důvodu vysoké hladiny spodní vody na našem pozemku bylo nutné nádrž, která obsahuje více výztuh, obetonovat, aby nedošlo k jejímu výtlaku. Zároveň s betonováním je nutné nádobu postupně napouštět vodou, aby nedošlo k tlakové deformaci a popraskání stěn. Akumulační nádobu na vyčištěnou vodu je vhodné umístit do těsné blízkosti čistírny, aby se využil jeden výkop. Kompresor může být uložen v těsné blízkosti čistírny v samostatné plastové nádobě nebo v technické místnosti, sklepě či garáži při dodržení maximální povolené vzdálenosti od čistírny. Zároveň je nutné počítat s instalací 220 V zásuvky se samostatným jističem.

Výhodou domácích čistíren odpadních vod je především vysoká účinnost (95 – 100%), tichý provoz bez zápachu, minimální nároky na obsluhu a údržbu, jednoduché osazení a nízké provozní náklady. Je však nutné vyvarovat se použití agresivních čistících prostředků, které by zahubily prospěšné bakterie v čistírně, a nahradit je přípravky ekologickými.