Japonské zahrady jsou typické hojným použitím zajímavě tvarovaných dřevin, jezírky propojenými malým potůčkem, vodopády a klenutými můstky přes vodní plochy a drobné propojující vodní toky, ale i pavilony ve stínu typických okrasných dřevin. Výraz japonská zahrada, stejně jako bonsai, je však matoucí, původně se vytváření japonských zahrad s klenutými můstky přes vodní prvky a pěstování bonsají dostalo do Japonska z Číny a Korey společně s filosofickými směry buddhismem a taoismem. Jde tedy o již tisíceletou tradici. Ještě před 12 stoletími se japonské zahrady podobaly těm čínským. Před devíti stoletími pak začaly být zakládané takzvané suché zenové japonské zahrady (karesansui) pouze s několika vhodně umístěnými kmeny a plochou pokrytou uhrabaným pískem a štěrkem – ideální místo pro meditaci bez přebytku vnějších podnětů. A právě v té době začaly vznikat také miniaturní stolní zahrady (saikei) z pečlivě přebraných kamenů výjimečných tvarů, symbolizující hory a jezera. Voda zde byla nahrazena pískem a celá scenérie byla doplňovány bonsajemi. Výhodou takových „miniaturních zahrad“ je možné umístění v bytě, zimní zahradě či na balkóně, ale i na malé ploše malého pozemku. Dnešních typů japonských zahrad je ale vícero. Například zahrady čajové (rodži), s kamennou studní (tsukubai) a naběračkou z bambusu (hishaku), přes které se po nášlapných kamenech volně prochází do stylové čajovny. Tyto zahrady vyžadují znaky „omšelosti“ (sabi), patiny, věcí přetrvávajících sta a tisíce let – kameny porostlé mechem, ohlazované tisíce let vodním proudem, staré dřevěné předměty a podobně.V zásadě lze říci, že japonské zahrady v sobě vždy kloubí 2 základní prvky – kámen a vodu. Kámen zde symbolizuje věčnost, neměnnost a voda opak – nestálost, proměnlivost, koloběh. Čili jde o neživý a živý prvek. A právě v případě miniaturních zahrad a aranží s bonsají je voda často nahrazována neživým pískem, případně štěrkem a drobnými oblými oblázky.Bonsaje, rozkvetlé sakury, můstky přes vodní prvky a altány pagódového typu uchvátily Evropu už před více jak sto lety. Na naše území přinesl módu japonských zahrad spisovatel a cestovatel Joe Hloucha (1881-1957), který svými knihami inspiroval mezi světovými válkami profeisonální zahradníky i amatéry. Pak nastala dlouhá mezera a móda japonských zahrad se k nám vrací právě nyní. Jejich vytvoření přitom není zase až tak obtížné, stejně jako údržba, chce to však trpělivost a tedy čas a cit. Přitom tak vtisknete své zahradě „příběh.“ Co je bonsaiBonsaj (bonsai) znamená v překladu „rostlina v ploché nádobě.“ Byť vzniklo pěstování bonsají v Číně a Korey před zhruba 2 tisíci lety, právě Japonci vylepšili a uspořádali systém jejich pěstování. Cílem pěstování bonsají je pomocí stálého hledání nových forem vytvářet ze zcela obyčejných, ale i exotických dřevin, elegantní, lidskou rukou šlechtěnou formu bytí. Bonsaj lze kromě plochých nádob pěstovat i v přírodních podmínkách. Leckterá pěstěná japonská zahrada vlastně vypadá, jako by byla složena z bonsají. Pořizujeme bonsaiPěstování bonsají je velice náročné a tomu odpovídá i cena těchto „pokojových, ale i venkovních dřevin.“ Je třeba si pro bonsaje vypěstovat cit a získat určité návyky. Aby se nám podařilo bonsaj vytvarovat podle našich představ, potřebujeme na to alespoň 4 až 5 let, kdy vyroste dostatečně silný kmen, záleží však na druhu dřeviny. Mnoho pěstitelů proto raději sáhne po koupi již vzrostlé bonsaje, téměř „dokončené.“ Můžeme buďto pořídit stromek rostoucí již 2 až 3 roky a ten dále ořezávat a přesazovat do ploché nádoby. Můžeme ale také koupit již hotovou bonsaj včetně nádoby. Při koupi bonsaje však musíme být ostražití. Její koruna musí být velmi pěkná, neřku-li nádherná, zajímavá, kmen silný, výborný kořenový systém a dřevina musí celkově působit zdravým dojmem. Zajímá nás tedy vždy forma a vnější vzhled bonsaje. Abyste se dokázali alespoň základním způsobem orientovat, představujeme vám základní typy bonsají. Jednotlivé druhy bonsají byly klasifikovány právě japonskými designéry podle formy. Používají se proto japonské názvy: ChokkanBonsaj symetrické vertikální formy, přímý vertikální kuželovitý kmen, který je volně pokrytý větvemi. MoyogiBonsaj nesymetrické vertikální formy, kuželovitý kmen s malým sklonem k osnově a nejvýše se třemi menšími zakřiveními, který je rovnoměrně pokrytými větvemi. ShakanBonsaj nakloněné formy (nakloněný kmen), vrchol i kořenový systém jsou obrácené v protisměru oproti základu kmenu, kořenový systém je silný. FukinagasiBonsaj větrem ohnuté formy (nakloněný kmen, především u vrcholu), větve směřují na stranu sklonu. HokidachiBonsaj vějířovité formy - rovný kmen, který je rozvětvený do vějíře. KengaiBonsaj svislé nebo stupňovité formy (zkřivený kmen i větve), větve jsou svěšené dolů přes okraj nádoby. Han-kengaiBonsaj polosvislé nebo polokaskádové formy, kmen i větve jsou vodorovné vůči kraji nádoby. IshitsukiBonsaj skalní formy - kořeny dřeviny obrůstají kameny uložené v zemi. SokanBonsaj dvojité formy - 2 kmeny různé výšky a mohutnosti, které vyrůstají z jednoho kořenového systému. SankanBonsaj, u které vyrůstají z jednoho kořenového systému 3 kmeny. KabudachiBonsaj vícekmenové formy, čili jde o rostlinu s několika kmeny různé tloušťky, která připomíná keř, počet kmenů musí být lichý. Yose-ueTakzvaná lesní kompozice - více stromů různých rozměrů a stáří v jedné jediné nádobě. IkadabukiBonsaj formy ve tvaru voru - kmen ležící na půdě nebo v ní, větve jsou svislé a rostou nahoru, dřevina vytváří dojem lesní skladby z několika stromů. Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
