Pokud stavbu chrání ústav památkové péče, je míra ochrany všech jejích původních stavebních prvků mnohdy vůči našim peněženkám a nervům doslova devastující. Pokud ale (nikoli však proto) takovou ochranu dům nemá (nutno říci, že mnohdy bohužel), je nám doslova vydán na milost a nemilost. Samozřejmě mohou být stavební konstrukce či jejich části v natolik špatném stavu, že vyžadují výměnu. Potom bychom však měli brát ohled na původní stav a vybrat vždy odpovídající náhradu. Stejně tak bychom si měli vážit původní řemeslné práce a nový stavební prvek realizovat jako její novodobé zrcadlo.Renovací původní podlahy zachováme atmosféru domuV zásadě lze z původních podlah renovovat především podlahy dřevěné. U starých venkovských chalup jsou to podlahy prkenné, u městských domů a dalších staveb často parkety. Pokud již dům prošel v minulosti renovací, můžeme se v jednotlivých jeho místnostech setkat s prkennou podlahou i parketami. V každém případě jde vždy o masivní dřevo se schopností více násobné renovace. Pokud samozřejmě není materiál již příliš degradovaný. Na povrchu škodí vzhledu dřeva UV záření, dřevěné mase zase vlhkost a s ní související hniloba, stejně jako škůdci (larvy červotoče či tesaříka, ale i hlodavci). Nenávratné škody způsobí houba dřevomorka, kdy musíme odstranit původní materiál ještě alespoň 1 metr od napadeného místa. Jak renovovat starou podlahuPokud není třeba žádný z dílů staré podlahy vyměnit, nebo nahradit alespoň jeho část, máme vyhráno. Nejčastějším způsobem renovace je zbroušení povrchu (mnohdy stačí i překartáčovat „rejžákem“), vysátí dřevního prachu a následný šetrný nátěr. Na staré podlahy se doporučují přírodní oleje, s vosky, které jsou pro dřevo též velmi vhodné, bývá u podlah potíž, jelikož se na povrchu vytvářejí při styku s tekutinami fleky. Na druhou stranu je ale snadné nátěr opravit. Určitě je vhodná impregnace dřeva. Olej či vosk dodají podlahovému dřevu nádherný přírodní odstín. Původní parkety je pak možné po zbroušení a vytmelení spár lakovat. Nanášíme více jak 1 vrstvu laku (alespoň 2) a každou nanesenou vrstvu je třeba zbrousit brusnou vatou. Pokud si nejste jisti, požádejte o radu zkušeného řemeslníka či raději restaurátora. Doporučí vám vhodné materiály konkrétních značek a vhodné pracovní postupy. Upozorní vás na stupeň poškození, který je ještě vhodné tolerovat a který již nikoli.Kam položit rozebranou podlahuPokud chceme (respektive musíme) původní dřevěné podlahy rozebrat (například kvůli nové hydroizolaci podlahy), je vhodné vrátit později podlahu na své místo. Zachováte tak původní tvář starého domu, řemeslný um minulých generací. Interiér bude autentický a nepůjde jen o dojem, nýbrž o realitu. Obdobného efektu dosáhneme, pokud původní podlahu po rozebrání prohlédneme, velmi poškozená místa vyřežeme a podlahu později položíme do menší místnosti. Velmi obtížné totiž bývá sladit nový dřevěný materiál, kterým bychom museli poškozené plochy nahradit, s původním a stářím již „ošlehaným dřevem.“ Umělé vytváření patiny je přitom extrémně drahé a získat jiná stará prkna či fošny ze stejného druhu dřeva velmi obtížné.Nezapomeňte, že staré prkenné podlaze vůbec nevadí mírnější poškození larvami brouků či odřený povrch a mírnější prošlapy. Pokud budete dávat do starého domu nové a moderní věci, vždy to bude vypadat jaksi divně. Stejně tak nevadí prošlapané stupně starého dřevěného schodiště nebo ohlazená madla. Keramická a cihelná dlažbaJiž od poloviny 19. století se v domech začala objevovat slinutá keramická dlažba (chodby, předsíně, kuchyně). Často šlo o šachovnice, dlažbu se zajímavými ornamenty, ale i dlažbu v jednom čistém odstínu. Pokud se vám v domě zachovala tato původní, velmi kvalitní a tvrdá dlažba, nelikvidujte ji. Stejně jako stará prkna, dýchá na vás stará slinutá dlažba historii. Poškozené díly (například prasklé) stačí pouze vyměnit. A jelikož si někteří výrobci váží tradičních výrobků, je dokonce možné sehnat novodobou náhradu, která na původní místo zapadne rozměrem i odstínem. V opačném případě je třeba hledat, sledovat inzeráty na internetu a sami si inzeráty podávat.Kromě keramiky se ve starých chalupách vyskytovala také dlažba cihelná a také cementové dlaždice, nejčastěji v podobě šachovnice. I pro tyto materiály platí, že je můžeme rekonstruovat. Stejně jako původní keramická dlažba jsou i tyto staré dlaždice velice pevné a odolné, což většinou neplatí pro dlažbu novou. Původní cihelné dlaždice najdeme ve starých domech v různých formátech – obdélníky, kostky, šestiúhelníky a další tvary. Cihelná dlažba se používá již od středověku, což dokazuje její historický půvab a nesmrtelnost. Mnohdy byly do cihelných dlaždic vytlačované ornamenty. Cihla má tu výhodu, že je prodyšná a pokud tedy bojujeme v domě s vlhkostí, velmi nám pomůže. Zajímavý efekt vytváří její nestejnoměrná barevnost a dokonce i vlhkost se na cihelné dlažbě stane malířským štětcem. Cihelnou dlažbu napusťte olejem nebo hydrovoskem a není pak problém ji vytírat. Cihelnou dlažbu najdeme ve starých chalupách také na půdách a v hospodářských objektech.Prostě platí pravidlo, že žádná novodobá náhrada nikdy zcela nenahradí původní materiál. Pokud vám však nezbude nic jiného, volte takové nové dlaždice, které se původnímu originálu co nejvíce podobají. Kamenná dlažbaO kamenné dlažbě není třeba se nějak obšírněji zmiňovat. Každý kus je originál a navíc vydrží věčně. Problém bývá akorát s vlhkostí, pokud je kámen do podlahy zabetonován či lepen na lepidlo. Zásadně jej musíme ukládat do kladečské malty, nebo dokonce do lože vápeno-pískového. Na podlahách najdeme pouze tvrdší druhy kamenů. Při spárování kamenů je třeba povrch jednotlivých kusů bezprostředně otírat. I když je kámen velmi tvrdý a pevný, je také silně pórovitý.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
