Na trhu s infratopením dnes operují desítky výrobců, nabízejí stovky produktů a ještě větší množství konstrukčních variant. Prakticky každý z nich se přitom prohlašuje za průkopníka, který vyvinul to nejmodernější, technologicky nejpokročilejší a údajně revoluční řešení. V reklamních materiálech se běžně objevují velkolepé odkazy na kosmické technologie, patentované systémy deklarující účinnost překračující 150 % a časté citace Nikoly Tesly, Stefanova-Boltzmannova zákona či dalších fyzikálních principů, s nimiž se většina lidí naposledy setkala během vysokoškolského studia. Marketingová komunikace jednotlivých výrobců pak soustavně pracuje s odborně formulovanými, avšak z technického hlediska vyprázdněnými tvrzeními – s jediným cílem: prezentovat vlastní produkt jako univerzální řešení bez jakýchkoliv limitací. Jak infratopení skutečně funguje a na jaké parametry infrapanelů se vyplatí zaměřitProč řada rozšířených tvrzení o infratopení neodpovídá realitěJaké výhody a slabiny přinášejí jednotlivá konstrukční řešení, dostanete do ruky sadu cílených otázek, kterými při jednání s prodejcem rychle odhalíte, jestli svému sortimentu opravdu rozumí – nebo jestli raději investuje do líbivého marketingu a zavádějících slibů než do kvality samotných produktů Při výběru infrapanelu se nelze spoléhat pouze na příkon ve wattech nebo rozměry. Skutečný rozdíl mezi kvalitním a podprůměrným panelem odhalí až sada technických parametrů, které většina prodejců raději neuvádí. Na co se tedy zaměřit?Teplota přední a zadní strany infrapanelu – zásadní ukazatel účinnosti i bezpečnosti provozu. Rozdíl teplot mezi čelní a zadní plochou vypovídá nejen o kvalitě izolace a směrování sálavé energie ale I rozložení teplot mezi podlahou a stropem a tedy I spotřebě.Emisivita povrchu – fyzikální veličina, která přímo určuje, jak efektivně panel vyzařuje sálavé teplo do prostoru. Čím vyšší emisivita, tím lépe.Materiál a emisivita přední i zadní strany – každý materiál má odlišnou schopnost emitovat teplo. Volba materiálu ovlivňuje nejen účinnost, ale i životnost celého panelu.Materiál topného článku – srdce každého infrapanelu. Typ a kvalita topného elementu předurčují rovnoměrnost vyhřívání, energetickou účinnost i dlouhodobou spolehlivost.Elektrosmog – míra elektromagnetického záření, které panel při provozu generuje. Parametr důležitý zejména v obytných prostorech a ložnicích. Certifikace, záruka a její omezení – certifikáty dokládají shodu s normami, podmínky záruky pak odhalují, jak moc si za svým výrobkem stojí samotný výrobce.Čas dosažení provozní teploty – jak rychle panel po zapnutí dosáhne plného výkonu. Ovlivňuje komfort vytápění i spotřebu energie při intermitentním provozu.Každý z těchto parametrů infrapanelů podrobně rozebereme v následujících kapitolách. Právě zde začíná první zásadní diferenciace mezi jednotlivými výrobky – a to jak z hlediska energetické účinnosti, tak výsledného tepelného komfortu.Infrapanely na rozdíl od konvenčních topných systémů primárně neohřívají vzduch, nýbrž přímo předměty a povrchy v místnosti – stejným mechanismem, jakým působí sluneční záření. Klíčovým parametrem je přitom rovnoměrnost distribuce sálavého tepla: čím homogennější pokrytí vytápěného prostoru, tím vyšší dosažený komfort a nižší energetická náročnost provozu.Sálavé teplo předává tepelnou energii povrchům s dostatečně vysokou emisivitou – tedy stavebním materiálům, nábytku i dalším předmětům v místnosti. Tyto akumulované povrchy pak sekundárně ohřívají okolní vzduch, čímž vzniká příjemné a rovnoměrně rozložené tepelné prostředí bez nežádoucího proudění vzduchu. Právě tento fyzikální princip umožňuje instalaci infrapanelů jak na strop, tak na stěny.A zde nastává první technické rozřazení výrobků. Poloha panelu v prostoru totiž přímo determinuje nejen jeho provozní efektivitu, ale i výsledný tepelný komfort v místnosti. Tomuto tématu se budeme podrobněji věnovat v následujících kapitolách o principu sálavého vytápění. Infrapanely na trhu se dělí do dvou kategorií – s povrchovou teplotou do 100 °C a nad 100 °C. Panely s teplotou do 100 °C můžete bez jakýchkoli omezení instalovat na stěnu v libovolné výšce. Žádná legislativa ani bezpečnostní norma vám v tom nebrání. Jejich povrch je konstruován tak, aby ani při 100 °C nehrozilo popálení – pocitová teplota při dotyku se pohybuje kolem 75 °C.Pokud máte na výběr, montáž na stěnu je z hlediska tepelné bilance vždy výhodnější než umístění na strop. Fyzikální princip je jednoznačný – ohřátý vzduch přirozeně stoupá ke stropu bez ohledu na zdroj tepla. U infrapanelů a podlahového topení je tento jev relativně mírný, u radiátorů a přímotopů podstatně výraznější. Čím vyšší teplota se u stropu akumuluje, tím větší jsou tepelné ztráty – nejen stropní konstrukcí, ale i venkovní stěnou v horní části místnosti. I v případě, že se nad vámi nachází další obytný prostor, venkovní stěna v úrovni stropu čelí vyšší teplotě, a tedy i vyšším tepelným ztrátám. Panel umístěný na stropě vytváří pod sebou vrstvu teplého vzduchu, která nemá kam přirozeně proudit – teplota u stropu tak kontinuálně narůstá. Panel na stěně naopak generuje mírné proudění, které uvádí teplejší vzduch u stropu do pohybu a rovnoměrněji ho distribuuje po celém objemu místnosti.Právě z tohoto důvodu mají kvalitní infrapanely na zadní straně s minimální emisivitou záměrně teplotu přibližně 50 °C. Tato teplota vytváří optimální mírnou konvekci, která zásadním způsobem zvyšuje celkovou účinnost vytápění.Někteří výrobci a prodejci účelově prezentují zesílení izolace uvnitř panelu a snížení teploty zadní strany (např. na 30 °C) jako cestu k vyšší účinnosti – s argumentem, že se tím zvýší teplota přední strany. Teplota na čelní ploše skutečně naroste. Tím ale veškerý přínos končí. Omezení konvektivního proudění způsobuje nežádoucí kumulaci teplého vzduchu v oblasti stropu. Povrchová teplota čelní strany překračující 100 °C navíc z hlediska bezpečnostních norem a legislativních požadavků vylučuje jakoukoli jinou montážní pozici než stropní – což problém lokálního přehřívání vzduchové vrstvy pod stropem dále zhoršuje. Zároveň dochází k nárůstu intenzity sálavé složky a hlubšímu prostupu tepla do stěn a podlahových konstrukcí. Do stavebních prvků se tak přenáší podstatně více energie, než je pro zajištění tepelného komfortu nutné. Důsledek je přímý – vyšší spotřeba a vyšší provozní náklady. Zvýšené teplotní namáhání povrchu panelu i samotného topného elementu současně akceleruje degradaci materiálů a výrazně zkracuje životnost celého zařízení. Celkový efekt navýšení teploty přední strany při současném potlačení konvekce je tedy paradoxně opačný, než výrobci deklarují – provozní náklady neúměrně rostou. Další pozoruhodnou tezí, kterou jsou zákazníci zahlcováni, je manipulativní práce se Stefan-Boltzmannovým zákonem. Vezme se vzorec pro výpočet radiačního výkonu, původně odvozený pro podmínky blízké absolutní nule, a šikovně se aplikuje na provozní teploty infrapanelů. Do tabulky se pro tendenční porovnání dosadí povrchové teploty 80 a 200 °C, z čehož vyjdou rozdíly v účinnosti v rozmezí 30–150 %. Závěr je pak prezentován jako prostá rovnice: čím vyšší teplota, tím vyšší účinnost. A zákazník? Ten je nadšen, když se dozví, že jeho topení dosahuje účinnosti 150 %. POZOR: Žijeme v reálných domech a bytech s reálnými fyzikálními podmínkami – otopná soustava ohřívá jak vzduch v místnosti, tak přímo naše tělo. Infrapanely s vyšší povrchovou teplotou generují intenzivnější sálavý tok do okolních konstrukcí – stěn, podlah, stropů – čímž zvyšují jejich povrchovou teplotu a tím i tepelné ztráty prostupem do exteriéru. Důsledkem je vyšší spotřeba energie a rostoucí provozní náklady. Nadměrná intenzita sálavého tepla navíc způsobuje fyziologický diskomfort srovnatelný s pobytem v bezprostřední blízkosti otevřeného ohniště – může vyvolávat bolesti hlavy, pocit přehřátí a celkovou tepelnou nepohodu. K tomu je třeba připočítat zásadní technický aspekt: trvale zvýšené provozní teploty akcelerují degradaci materiálů a výrazně zkracují životnost samotných topných těles. V naší nabídce infrapanelů naleznete i topné produkty s povrchovou teplotou přesahující 120 °C – pro běžné domácí použití je nicméně nedoporučujeme.Za zmínku stojí zejména model infratopení Diskus 1100, konstruovaný pro průmyslové prostory s vyššími stropy, kde spolehlivě pokrývá i větší vytápěné plochy. Model infratopení Rondo 600 se osvědčil v architektonicky členitých interiérech – typicky v prostorech s otevřenými schodišti či víceúrovňovými dispozicemi. Emisivita je fyzikální veličina vyjádřená bezrozměrným číslem od 0 do 1. Čím vyšší hodnota, tím efektivněji daný povrch vyzařuje tepelnou energii formou isálání – a právě to je klíčový požadavek na čelní stranu topného panelu. Zadní strana musí fungovat opačně: nízká emisivita zde zajišťuje, že se tepelná energie nepředává do stěny, ale ohřívá vzduch cirkulující mezi panelem a konstrukcí. Nejbližší přirovnání je princip kachlových kamen.Čelní povrch kvalitních infrapanelů standardně vykazuje emisivitu v rozmezí 0,94–0,95. Hodnoty nad touto hranicí jsou technicky dosažitelné, avšak prakticky pouze za kontrolovaných laboratorních podmínek. Naprostá většina výrobků dostupných na trhu se z hlediska emisivity čelní plochy do uvedeného intervalu spolehlivě vejde – přesto se mezi jednotlivými panely projevují zásadní výkonnostní rozdíly, které mají zcela jiné příčiny.Na trhu se objevují prodejci a výrobci, kteří tvrdí, že povrch jejich topných těles obsahuje „kosmický" materiál. Někteří z nich osazují přední stěnu topného panelu hrubou strukturou s exoticky znějícím názvem – který má jediný účel: vzbudit dojem technologické nadřazenosti. Tento povrch je navíc obtížně čistitelný. A právě tato hrubá struktura má být údajně důvodem nejvyšší účinnosti na trhu. Podívejme se na fakta: Sálavé teplo se šíří na vlnové délce přibližně 10 μm, tedy 0,01 mm. Pokud se podíváte na povrch práškové barvy – tedy hladký povrch – pod mikroskopem, zjistíte, že i on vykazuje jemnou mikrostrukturu. Ta mimochodem zajímavě koresponduje s povrchem okolního zdiva z hlediska optické pohltivosti. Úhel sálání a rozložení vyzářené energie jsou u hladkých i hrubých panelů prakticky totožné. Srovnávací měření osálané plochy v místnosti neprokazují mezi oběma typy žádný měřitelný rozdíl (měření na katedře fyziky na Karlově Univerzitě na profesionálním spektrometru a s inframerou).Proč přední evropští výrobci hrubý povrch nepoužívají? Jednoduše proto, že nepotřebují zastírat parametry svých výrobků zavádějícími tvrzeními. Zároveň tím předcházejí praktickým problémům – hrubý povrch se rychleji zašpiní a jeho údržba je výrazně náročnější.Proč tedy někteří výrobci hrubý povrch přesto volí? Ve většině případů jde o maskování nerovností plastového topného článku. Hrubá textura jednoduše zakryje to, co by na hladkém povrchu bylo viditelné.Vřele doporučuji položit prodejcům či výrobcům jednu konkrétní otázku: Co se stane, když se povrch panelu zašpiní nebo časem ztmavne? Jak se to řeší? Odpovědi vás s vysokou pravděpodobností překvapí. Klíčový parametr každého infrapanelu, který přímo ovlivňuje životnost zařízení, bezpečnost jeho provozu i zdravotní dopady na uživatele – tedy faktory, které rozhodně nelze brát na lehkou váhu.Topné elementy infrapanelů musí spolehlivě odolávat vysokým provozním teplotám, opakované tepelné roztažnosti materiálu i případným napěťovým špičkám v elektrické síti.Levní výrobci topných panelů běžně maskují obyčejný odporový drát pod smyšleným komerčním názvem a následně produkt prezentují jako technologický průlom poslední generace. K tomu připojují nereálná procenta navýšení účinnosti, deklarují životnost v řádu desítek let – ovšem při nápadně krátké nebo omezené záruce – a v propagačních materiálech kategoricky prohlašují veškerou konkurenci za zastaralou. PODSTATNÉ: Co má ve skutečnosti vyšší hodnotu než verifikovaná provozní spolehlivost a prokazatelně dlouhá životnost? Při ekonomické kalkulaci nákladů na vytápění je nezbytné pracovat s časovým horizontem minimálně 20–30 let. Do celkového vyčíslení je nutné zahrnout i náklady na odbornou výměnu elektrikářem v případě poruchy po uplynutí záruční doby – obzvláště pokud byl panel pořízen přes e-shop bez zajištěného servisu jdou veškeré náklady za vámi. Samotná výměna panelu včetně práce vás totiž zpravidla vyjde výrazně dráž než pořízení nového infrapanelu. Zjednodušeně řečeno: jediná pozáruční porucha představuje finanční ztrátu odpovídající ceně dvou nových panelů.V reálných provozních podmínkách je dokumentováno kolísání síťového napětí i frekvence nad normativní hodnoty 250 V a 50 Hz. Použité materiály proto musí být dimenzovány tak, aby spolehlivě odolávaly násobkům jmenovitých provozních teplot bez degradace funkčních vlastností. V praxi se můžete setkat s několika základními typy topných článků, které se od sebe zásadně liší jak konstrukcí, tak dlouhodobou spolehlivostí.Topné fólie tvoří základ nejlehčích panelů na trhu – jejich hmotnost zpravidla nepřesahuje 3–5 kg, tělo panelu měří v tloušťce pouhých přibližně 0,5 cm a konstrukci doplňuje charakteristický hliníkový rám. Klíčovým omezením tohoto řešení je tepelná degradace: teploty přesahující 100 °C nenávratně poškozují plastové komponenty topné folie, přičemž i vyšší provozní napětí představuje pro tento typ článku nezanedbatelné riziko poruchy.Plastové topné články s odporovou pastou lze spolehlivě identifikovat podle hrubého povrchu panelu, který záměrně maskuje nerovnosti způsobené technologií výroby. Typickým znakem jsou rovněž rámy z hliníku nebo dřeva. Právě kombinace elektrického topného tělesa pracujícího při vysokých teplotách s dřevěným rámem představuje z hlediska požární bezpečnosti konstrukčně nevhodné a potenciálně rizikové řešení.Karbonová topná vlákna stojí na opačném konci výkonnostního spektra. Tatáž vlákna se uplatňují v průmyslových infrazářičích, kde dosahují teplot až 1 100 °C za intenzivního světelného záření. V infrapanelech přitom pracují pouze na přibližně 10 % svého maximálního výkonu – tedy v režimu hluboko pod hranicí svých fyzikálních limitů. Důsledkem je výrazně nadprůměrná životnost, která karbon řadí na první místo mezi všemi dostupnými typy topných článků. Vyšší pořizovací náklady a technologická náročnost výroby jsou důvodem, proč tento materiál volí především přední evropští výrobci s dlouholetou reputací na trhu. Pokud vám nevadí spát s Wi-Fi routerem na nočním stolku, tahle věc vás nejspíš trápit nebude. Ale jestli přemýšlíte o svém zdraví v dlouhodobém horizontu, stojí za to se u infrapanelů zajímat o jednu konkrétní věc – elektrosmog. A hlavně o to, zda má výrobce černé na bílém, že jeho panely produkují minimální hodnoty elektromagnetického záření.Nejuznávanější certifikací v tomto směru je IGEF. Její získání není finančně náročné, takže si ji může dovolit prakticky každý výrobce. Háček? Projdou jí pouze produkty, které skutečně splňují přísné limity pro elektrosmog.V praxi tuto certifikaci získávají zpravidla jen celokovové, řádně uzemněné infrapanely.A proč ji řada produktů na trhu nemá? Důvody jsou prozaické – zastaralá konstrukce a levné materiály. Některé panely nemají dokonce ani zemnící (žlutozelený) vodič, což je samo o sobě varovný signál.Podle normy IGEF by hodnoty elektromagnetického pole neměly překročit hranici 20 nT. Zajímavé je, že si toto měření můžete ověřit i sami – stačí přístroj Gigahertz Solutions ME 3030B, který pořídíte už od 5 000 Kč.Takže až budete vybírat infrapanel, ptejte se na dvě zásadní věci: Má výrobce certifikaci potvrzující minimální elektrosmog? A kolika žilovým kabelem se panel připojuje? Věděli jste, že značná část infrapanelů prodávaných pod hlavičkou evropských výrobců ve skutečnosti pochází z úplně jiného koutu světa? V praxi to vypadá tak, že si pořídíte produkt s německou adresou na obalu – ale jeho skutečným místem výroby je mimo EU. Jak to odhalit? Poměrně snadno. Vyžádejte si certifikaci CE, protokoly RWTUV nebo obdobnou technickou dokumentaci. Skutečný výrobce je v těchto dokumentech vždy uveden jednoznačně a bez možnosti záměny.Záruka 5 let nemusí v reálu znamenat 5 let. Prostudujte si záruční podmínky v manuálu – konkrétně výjimky a omezení. Mezi nejčastější patří:Záruka se nevztahuje na barevnost povrchu – pokud například strukturovaný povrch infrapanelu časem ztmavne nebo změní odstín, výrobce to nepovažuje za záruční vadu a výměnu neuzná.Topení je klasifikováno jako doplňkové a vyžaduje dozor při provozu – v případě, že panel způsobí požár a poškodí další vybavení domácnosti, výrobce se zbaví odpovědnosti a pojišťovna vám s největší pravděpodobností odmítne škodu proplatit. Proto si vždy ještě před nákupem důkladně prostudujte i ta nejmenší písmenka v manuálu.Délka záruky vs. doba působení výrobce na trhu – ověřte si, jak dlouho výrobce reálně funguje a jakou záruku deklaruje. Pokud je na trhu kratší dobu, než činí jím poskytovaná záruka, jedná se o produkt bez dostatečného ověření v praxi. Prověřujte nejen prodejce, ale i samotného výrobce a pečlivě zvažujte rizika. Totéž platí pro prodejce – pokud působí na trhu krátce a nemá prokazatelnou historii v oboru (i když na svém webu uvádí desítky let zkušeností, jde stále pouze o tvrzení bez ověřitelných dat), ověřte si jeho reálnou existenci v obchodním rejstříku podle IČ/DIČ. V takovém případě buďte maximálně obezřetní a raději zvolte dodavatele s prokazatelně delší působností na trhu a dostatečným množstvím ověřitelných referencí.DŮLEŽITÉ: Pokud na webu výrobce nenajdete certifikaci CE, zpozorněte. Jedná se o základní průkaz shody s evropskými normami – a zároveň o první věc, kterou seriózní výrobce veřejně prezentuje. Její absence je vážný varovný signál. Řekněme si to bez okolků – u běžných kvalitních infrapanelů tento parametr v praxi nehraje prakticky žádnou roli. Jak je to možné?Klamavý výrobce uvede, že jeho panel dosáhne provozní teploty povrchu o 20 % rychleji než konkurenční produkt, a z toho vyvodí tvrzení o 20% vyšší účinnosti. Zákazník je nadšený – k už tak nereálným 150 % účinnosti (viz výše), které vyplývají z vyšší povrchové teploty, si připočte dalších 20 % za rychlejší náběh o jednu až dvě minuty. Ideální strategie je pak porovnat dva zcela odlišné typy panelů – nízkoteplotní a vysokoteplotní. Rozdíl mezi jablky a hruškami zákazník neodhalí.DŮLEŽITÉ: Infrapanely po zapnutí musí prohřát celou místnost – stěny, podlahu, strop i veškeré vybavení. K tomu, aby se teplota vzduchu v místnosti zvýšila byť jen o 1 °C, potřebuje panel běžet přibližně 1 hodinu v jednom cyklu. V reálném provozu tedy infrapanely topí zhruba 1–2 hodiny nepřetržitě a poté jsou 1–3 hodiny vypnuté. Rozdíl 1–2 minuty díky rychlejšímu náběhu v poměru k 60–180 minutám celkového topného cyklu představuje naprosto zanedbatelnou veličinu. V praxi nulovou. Když se podíváme na konkrétní srovnání vysokoteplotních panelů – skleněný panel o ploše 1 m2 s tloušťkou kaleného skla cca 5 mm váží přibližně 12,5 kg. Oproti tomu panel s plechovým povrchem o tloušťce 0,5 mm při stejné ploše váží zhruba 5 kg. Rozdíl v hmotnosti ohřívaného povrchu je tedy 12,5 vs. 5 kg. Z toho plyne jednoduchý závěr: plechový panel dosahuje kratšího náběhového času bez nutnosti složité technologie nebo nebezpečně vysokých teplot. Nabízí spolehlivější a bezpečnější provoz a na stěně či stropě působí podstatně nenápadněji než hladké lesklé sklo, které ve svém povrchu zrcadlí veškeré předměty i pohyb v místnosti.Požádejte výrobce o naměřená data doby náběhu na provozní teplotu – například z 20 °C na 100 °C. Když hodnoty porovnáte, zjistíte, že plechový infrapanel dosáhne požadované teploty přinejmenším stejně rychle jako skleněný, v řadě případů dokonce rychleji. Marketingová tvrzení o údajné výhodě skla v rychlosti náběhu tak neobstojí při konfrontaci s naměřenými údaji.V našem portfoliu naleznete jak skleněné, tak plechové infrapanely. Nabízíme rovněž produkty s vyšším instalovaným příkonem a povrchovou teplotou přesahující 120 °C, u nichž lze prostřednictvím vhodně zvoleného regulátoru definovat provozní profil – například plný příkon do dosažení 100 °C s následnou postupnou redukcí výkonu. Tímto způsobem je technicky možné zajistit rychlý teplotní náběh po zapnutí. Jde o konstrukčně jednoduché a nákladově nenáročné řešení, které někteří výrobci implementují, aby podpořili svá marketingová tvrzení deklarovaná v propagačních materiálech a ne, nejedná se o patentované řešení, jen zastaralé a lety vyzkoušené jako problematické. Z hlediska dlouhodobé provozní spolehlivosti a bezpečnosti je totiž tento přístup nevhodný – právě proto jej zavedení výrobci s rozsáhlou výrobní praxí standardně neaplikují. Ani my jej nedoporučujeme, přestože jsme schopni takovou konfiguraci bez obtíží realizovat, a to i dodatečnou úpravou v rozváděči. Nad rámec bezpečnostních rizik je třeba zmínit i vyšší provozní náklady spojené s tímto režimem. Nedejte se oklamat odborně znějícím žargonem na stránkách prodejců infrapanelů ani účelovým srovnáváním jediného parametru vytrženého z kontextu. Skutečnost je taková, že rozdíly v účinnosti mezi výrobci jsou při srovnatelných teplotách, rozměrech a příkonech poměrně malé. Co se ale dramaticky liší, je kvalita zpracování, reálná životnost, možnost instalace I na stěny a tím dosažením lepší účinnosti a množství zkušeností s návrhem vytápěcích systémů.Produkty prověřené lety provozu – jak na straně výrobce, tak prodejce – jsou jednoduše nejspolehlivější volbou. Velcí světoví výrobci infrapanelů s obchodními partnery v desítkách zemí disponují něčím, co menší značky nabídnout nemohou: rozsáhlými vývojovými laboratořemi, testovacími komorami a know-how podloženým tisíci instalací a destíky let praxe. Současně musí průběžně splňovat mezinárodní normy a bezpečnostní nařízení a udržovat minimální počet reklamací – jinak na konkurenčním globálním trhu jednoduše nepřežijí. Takzvané revoluční, patentované a nejmodernější technologie, které někteří výrobci prezentují jako průlom v oboru, bývají zpravidla řešení dávno opuštěná zavedenými výrobci. Důvody jsou vždy ryze technické: buď jde o konstrukčně složitá řešení zkracující životnost panelu, nebo o úpravy, které vypadají zajímavě na papíře, ale v reálném provozu nepřinášejí žádný měřitelný efekt a pouze navyšují cenu. V nejhorším případě jde o řešení ekonomické – aby byla cena infrapanelů co nejnižší a kdy účinnost vytápění ve skutečnosti dokonce snižují – a běžný uživatel nemá prakticky žádnou možnost to odhalit bez měřicích přístrojů či přímého porovnání dvou podobných instalací.Před nákupem infrapanelů proto postupujte systematicky: vyhodnoťte informace, které dostanete, oslovte více firem, porovnejte nejen parametry, ale i historii výrobce a prodejce. Vyžádejte si reference prokazatelně starší, než je záruční doba produktu. Teprve na základě takto ověřených dat se rozhodněte.
