Výhody jsou jasné: sušené květy vydrží věčnost a žádají si jen minimum péče. Zalévat je určitě nemusíte, a přitom vám poskytnou radost z veselých barev. K tomu se nabízí k využití v neohraničené paletě barev, pro každý pokoj či příležitost. Vykouzlíte s nimi nezapomenutelnou atmosféru, a pak je zase můžete uklidit do krabice. Jednoduché a dokonalé, ne? Rostlinky a květy k sušení můžete sbírat po celou vegetační sezónu, ale spoustu námahy si můžete ušetřit tím, že je sami na svých záhoncích vysejete. Zahrada jim sluší, a dobře se doplňují s ostatními letničkami a trvalkami, kterým dodávají na bohatosti a pestrosti. Na pěstování jsou nenáročné. Žádají si jen propustnou a prohřátou půdu, dostatek světla a trochu opory, zvláště u vyšších druhů. Většinu z nich ale dobře znáte. Suchokvěty, kraspédie, levandule, pestrovky, béry, chrpy i šalvěj na vaší zahradě jistě nechybí, stejně jako „chlupatý“ zaječí ocásek nebo smilek. Přímým výsevem ze semen zase můžete nachystat černuchy, nevadlece, irské zvonky, statice, prorostlíky klasnaté, světlice i řeřichy (Atraxa). Hodí se pochopitelně zvážit vaše aranžerské plány do budoucna, a tomu přizpůsobit výběr/výsev. Pravda, každá budoucí „slaměnka“ si přitom žádá něco drobet odlišného. Helichrysum bracteatum (slaměnka listenatá) kolem sebe potřebuje místo, aby mohla plně rozvinout svůj potenciál desítkami květů. K tomu, aby ostrožka stračka skutečně dospěla do krásy, potřebuje stanoviště chráněné před větrem. Pokud jí tohle přání vyplníte, odmění se vám záplavou květů od bílé přes růžovou po modrofialovou. Exotikou trochu zavání poblekla (Catananche caerulea), která chřestí jako kastaněty. Pichlavé bodláky – máčky, můžete vypěstovat řízkováním. Jejich nesporná krása ale může trochu bolet. Skromností a nenáročností pak příjemně překvapí Goniolimon tataricum, tedy tatarský modrý závoj. Vynikajícím dekoračním doplňkem je například mochyně, které si ve vazbě dlouho uchovávají svou barvu. K tomu aby se dobrala správných proporcí, ale potřebuje místo. Teprve jako pořádný keř se dá zužitkovat i pro suchou vazbu. Černuchy a limonky potřebují dostatek slunce. Nevadlece, připomínající kohoutí hřebínky, se zase neobejdou bez opory. Žluté kraspédie potřebují nepříliš vlhká stanoviště s nezhutněnou půdou. A hlavně čas, protože jim to do květu trvá. Orientovat se můžete například podle barev květů. S červenou se hlásí šuškarda, vřesovec, laskavec, okrasná kostřava, medyněk a česnek, s bílou měsíčnice, hortenzie, rozvité travnaté kavyly, plesnivky, pupavy a plaménky. Do smaragdově zelené hrají břečťany, třeslice a bojínky, hnědou vykouzlíte orobincem anebo ozdobným artyčokem. Pro modrou je tu statice a bělotrn, žlutou barvu si uchovává zlatobýl či kopretina-vratič. Počítejte ale s tím, že časem se část barev z kompozice vytratí. Vybírat ale můžete i podle metody sušení, kterou si v domácích podmínkách můžete dovolit. Ne každý má totiž komoru či sušárnu. Na vzduchu se nejsnáze suší (při teplotách kolem 22-26°C) šater, ostronožka, šalvěj, limonka, chrpa, astilbe, stračka a levandule. V troubě lze sušit druhy, které při pomalém sušení ztrácí barvu. Prvosenky, růže, hortenzie, dobromysl, pšenice, oves, pěnišníky a rozmarýny. Chce to ale trochu cviku. K sušení rostlin s pomocí glycerínu, který je spíše konzervací, se hodí listy vavřínu, aspidister, kapradin (které si tak zachovají svou sytou barvu), fikusů a skalníků. A pokud fandíte „suchému sušení“ s pomocí vysušovadel, silikagelu a boraxu, můžete sáhnout po šeříku, modřencích, ostálkách, pivoňkách, pryskyřníkovitých, liliích, kaméliích a křehkých motýlokvětých hrachorech. Co dál? Inspiraci můžete nasbírat v článku Jak na sušení květin pro aranže a věnce. Už máte nasušeno? Rostliny a květy můžete ještě zafixovat s pomocí laku na vlasy (dodáte tím stabilitu a uberete na křehkosti), a usnadníte si pozdější čištění. To se obvykle provádí s pomocí ofukování fénem. Ten nenaruší vazbu a přitom odežene usazený prach. Teď ale nastává to nejnáročnější. Aranžování. Naštěstí je všude kolem nápadů víc než dost. Využít můžete například klasickou suchou vazbu do dekorativních váz. Vytvářet můžete i boxy a kazety plné pestrobarevných květů. Okvětná lístky vypadají kouzelně i samostatně, umístěné v lékovkách či průhledných skleničkách a dózách. Aranžovat je můžete do výpletů a sítí, do dřevěných výřezů. Nasušené květiny můžete zapracovat do věnců, a to nejen na dveře, ale i závěsných. Vypadají nádherně. Květy můžete doplnit dárková balení, využít je k tvorbě působivých blahopřání. Můžete je doplnit kresbou anebo nalepit jako živé obrazy přírody, stejně jako jimi doplnit rámy zrcadel a obrazů. Také můžete vytvářet stabilní podklad s květinovou výzdobou, zalitím do epoxidové pryskyřice. S květy si můžete také pohrát – s pomocí desikantů (vysušovačů) z nich můžete vytvořit působivé skelety, křehké ve své zranitelnosti. Anebo je můžete různě barvit, klasicky štětcem anebo sprejovým nástřikem. Vytvářet z nich můžete ornamentální malby i působivá dioramata, ve kterých dvourozměrné vylisované rostliny doplníte trojrozměrnými vysušenými. Vyrábějte potisky, tkaniny doprovázené květy. Fantazii se prostě meze nekladou. Suché květy jsou do krajnosti vděčnou záležitostí, ale minimum péče si přeci jen zaslouží. Prospějete jim už tím, že je nedáte do místnosti s kolísající vlhkostí vzduchu (a obecně ne do vlhkých místností). Kuchyň ani koupelna jim opravdu nesvědčí. Vyvarujte se také přímému osvícení slunečními paprsky. Rychle by vybledly. Nesvědčí jim ani otřesy, a říkají si o citlivé zacházení.
