Plačící Begonie mají kaskádovitě převislé větve s efektními závěsy květů. Květy mohou být barvy fialové, růžové, červené, oranžové, žluté i bílé, často jde o kombinaci barev květů či barevné panašování na okrajích korunních plátků. Plačící Begonie dodají vašemu balkónu, terase i okenním parapetům opravdu elegantní, okouzlující a exotický vzhled. Kdo tyto kultivary begonií ještě nezná, neuvěří, že jde o stejný rostlinný druh, jaký sice vlastní, ale ve zcela jiné podobě. Plačící Begonie patří do rodu begonie (Begonia) z čeledi kysalovité (Begoniaceae). Rod se dělí do více druhů a prodává se mnoho šlechtěných kultivarů. A právě jedno mají všechny až na výjimky společné, totiž že pochází z nižších pater tropických oblastí, kde rostou v tropických deštných lesích jako podrost. Vyžadují proto sice vyšší teploty, zároveň však světlý stín. Pouze několik druhů a kultivary z nich vyšlechtěné tolerují i plné slunce, ne však letní polední za největších veder. A právě plačící begonie snesou i plné sluníčko, ovšem dopoledne či v podvečer, jinak se jim daří nejlépe, stejně jako ostatním begoniím, v polostínu. Plačící begonie vyžadují dobře propustnou půdu, přičemž výborně odolávají suchu a teplu, což je ideální právě pro pěstování na balkonech nebo terasách a venkovních okenních parapetech. Substrát sice musí být propustný, ale také humózní. Nikdy nesmí být přemokřený. A pozor, i plačící begonie vyžadují v roce období klidu. Usnadní nám to však venkovní teploty, s jejichž poklesem přichází odkvétání, čímž si rostliny řeknou o uložení k zimnímu spánku. Přes zimu rostliny držíme na chladnějším a suchém stanovišti. Během jara a léta je dobré tyto rostliny zalévat každé 2 až 4 dny. Čím slunnější je jejich stanoviště a čím vyšší jsou venkovní teploty, tím častější volíme zálivku. A pozor, následkem přílišného slunečního záření nám květy begonií mohou zhnědnout. S rychlením sazenic začínáme cca 2 až 3 měsíce před posledními mrazíky, klidně tedy již v únoru. Než pak sazeničky půjdou ven, je třeba pečlivě sledovat venkovní teploty včetně těch nočních. Byla by škoda přijít o krásné sazenice či jejich bohaté kvetení. Begonie jsou vlastně trvalky, které však mohou růst vytrvale pouze v oblastech tropů. V podmínkách mírného klimatického pásu je můžeme pěstovat pouze jako letničky. Ve venkovním prostředí by nepřežily zimu. Plačící begonie jednoduše získáte tak, že si zakoupíte semínka, která v předjaří vysejete doma v teple či ve vytápěném skleníku. Běžně se prodávají balíčky se semeny různých barevných odrůd plačících begonií. V balení je obvykle 20 semen. Begonie objevil v 17. století francouzský františkánský mnich Charles Plumier. Ten rostliny pojmenoval na počest intendanta francouzského námořnictva Michela Bégona, se kterým se setkal při vědecké výpravě na Antily. Šest objevených druhů begonií (většinou s drobnými růžovými květy) Plumier popsal ve svém spise "Nova plantarum americanum genera" v roce 1703. Ovšem do Evropy byla první begonie (begonie různobarvá - Begonia discolor) dovezena až téměř o století později z východní Indie. Presl pak dal begonii český název křivolist s alternativním názvem kysala, ani jeden z nich se však neujal. Tedy s výjimkou názvu čeledi: kysalovité (Begoniaceae). Begoniím vyhovují stinná severní (případně východní) stanoviště. Právě přistíněná místa nádherně rozzáří svými výraznými, byť často drobnějšími květy. Stejně tak begonie rozsvítí stinná zákoutí zahrad, záhony podél vysokých stěn a pod košatými stromy. Ovšem právě plačící begonie je třeba kvůli převislým stonkům s květy na takových místech zavěsit i s nádobami.Zdroj: reelio.cz, rivalenti.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, reddit.com, plantscraze.com
