Méně spolehliví prodejci si na montáž „někoho“ sjednávají a tím se zbavují záruk za ni, velice složité jsou pak i případné reklamace materiálu. Tímto způsobem často fungují velké celorepublikové řetězce s podlahovinami, ovšem jsou zde i výjimky. Je mnohem lepší sjednat zakázku u firmy, která má vlastní montážníky, eventuelně u samotného řemeslníka. Nejlepší vizitkou je doporučení od spokojeného zákazníka. EKONOMIKA: Koupit si někde podlahu a pak si ji nechat položit navíc není ani ekonomicky výhodné, nemůžete si totiž uplatnit sníženou sazbu 9% DPH na celou zakázku a zaplatíte 19%. Rozdíl DPH vám tedy může v opačném případě částečně hradit cenu pokládky. Dobré firmy s vámi sepíší montážní list či smlouvu a spočítají orientační rozpočet zakázky. U malých a jednoduchých zakázek se počítá rozpočet přímo na prodejně, na složitější zakázky jezdí nejprve technik. Důležité je také vědět, že většina firem vybírá zálohu na materiál ve výši 30 až 50 % rozpočtu. ÚPRAVA PODKLADU: Kvalita montáže většiny podlahových krytin je závislá na kvalitě podkladu. Pod plovoucí podlahy či parkety musí být podklad naprosto rovný (přípustná odchylka ± 2 mm na 2 m délky), jinak vám bude podlaha vrzat a bude se snažit v krátkém spoji vycvaknout ze zámku. Pod PVC, korek či linoleum musí být podklad dokonale hladký, jinak vám tyto podlahoviny kompletně okopírují každou jeho nerovnost. Pamatujte, že ani sebedokonalejší strojově nalitý beton nikdy není dostatečně hladký, je neuzavřený a může se po nějakém čase začít v nejfrekventovanějších místech drolit. Praskliny v betonu se musí vyspravit, malé vytmelit, velké ´sešít.´ Pro vyrovnání špatných podkladů podlaháři používají nejčastěji samorozlévací stěrkovací hmoty. Problematické podklady se zbytky lepidel, asfaltu či barev se musí natřít speciální penetrací, jinak se vám stěrka nechytne. Na úpravě podkladu se nevyplácí šetřit, levné stěrky či nesprávně zvolené penetrační nátěry vám v budoucnu mohou přinést velké starosti. VLHKOST: Vlhkost je pro každý stavební obor problém. Ne jinak je tomu u podlahářství. Beton potřebuje pro svou 100% pevnost 28 dní, jinak je to však s jeho vlhkostí. Optimální doba vysychání betonu o 5 cm tloušťce je cca osm týdnů. Budete-li chvátat s položením materiálu na vlhký podklad, vyhazujete peníze oknem. PVC či linoleum se zvlní, laminátové plovoucí podlahy zvednou a dřevo zvětší svůj objem v místnosti až o několik centimetrů. Pamatujte, že betony musí být dostatečně vyzrálé a žádným přitápěním chemickou reakci vysoušení nijak výrazně neurychlíte. Nejlepší je, pokud dostatečně větráte. Chcete-li do novostavby dřevěnou podlahu, nepoužívejte buk ani javor. Ostatně, tyto dvě dřeviny nejsou pro svou objemovou nestálost vhodné ani k pokládce na podlahu s podlahovým topením. CELOPLOŠNÉ LEPENÍ: Dřív se vše pokládalo takzvaně ´na volno,´ bez lepení. Není divu, zdravotně nezávadná lepidla neexistovala. PVC či koberce se často vlnily, což je jejich přirozená vlastnost. Mění totiž své rozměry v závislosti na změně vlhkosti či teploty v místnosti. Dnes si ale můžeme vybrat z nepřeberného množství disperzních lepidel i fixačních nátěrů. Teprve po přilepení materiálu (kromě plovoucích podlah) vám může podlahář poskytnout záruku. Materiály se mohou lepit pouze na dokonalý podklad. Nedoporučujeme koberce ani PVC pokládat NAVOLNO. Přilepením PVC prodloužíte jeho životnost minimálně o třetinu a snížíte riziko protržení při stěhování nábytku či při posunutí židle od stolu. Koberce s filcovou podložkou můžeme položit pouze do celoplošné fixace, která slouží jako suchý zip – nemůže se navlnit, přitom však lze koberec kdykoli lehce sundat. PVC či linoleum je po nalepení třeba zaválcovat, aby se vyhnaly bubliny vzduchu a materiál se pořádně vtiskl do lepidla. PŘECHODOVÉ LIŠTY: Každou podlahu je třeba nějak zakončit. Pro ukončení ve dveřích se používají přechodové lišty nebo dřevěné prahy. Nejlepší lišty jsou však kovové a seženete je v neuvěřitelné škále provedení, od klasických obloučků pro různé výšky podlah, až po schodové či ukončovací profily a podobně. Nejčastěji se přitom používají lišty hliníkové, které jsou potažené odolnou laminátovou fólií s různými imitacemi dřevin. Nedoporučujeme používat přechodové lišty z plastů, každý plast po čase vytvrdne a praskne. SOKLOVÉ LIŠTY: Pro ukončení podlahy u zdi se používají lišty soklové. Zde je nejvhodnějším materiálem naopak plast. Plastové lišty jsou pružné a dokážou se tedy do určité míry přizpůsobit nerovnostem zdí. Vyrábí se v široké škále barevných provedení včetně imitací dřevin. U dobrých prodejců seženete i speciální profily pro elektrokabeláž, dřevěné, hliníkové či mosazné lišty a podobně. Rozhodně nedoporučujeme používat levnější MDF lišty, jsou velice náchylné na vlhkost, kroutí se, bobtnají a dezén se po čase smyje. ZÁVĚREM: Nahustit všechny rady do jednoho článku opravdu nelze, neboť každá stavba má svoje specifika a každý problém má své řešení. Nejpodstatnější a zřejmě nejdůležitější radu jsme si však nechali na konec. Chcete-li se vyvarovat problémům a skutečně mít kvalitně položenou podlahu, opravdu to nechte na odbornících.
