Některé takzvané stálezelené dřeviny si sice přes zimu neponechají své zelené barvy, ovšem zůstanou různobarevné či přinesou jeden zajímavý odstín. A navíc se toto zabarvení listí mění s jinovatkou, zasněžením, oblevou. Prostě jsou živým organismem i změnami svého vzhledu způsobenými zimou. Mnohé pak stále nesou své dozrálé plody, které na těchto dřevinách vypadají v zimě pěkně a navíc jsou zdrojem potravy třeba ptákům. Ovšem většina jehličnanů a některé listnaté keře si udrží své zelené listy i v zimě. A pokud tyto dřeviny v zahradě vhodně rozvrhnete, rozčleníte, vytvoří v zimě jako celek překrásné, proměnlivé obrazy. Místo záplavy květin se na zahradě náhle objeví jasné linie a tvary a stálezelené dřeviny se stanou výbornými orientačními body. Typickými stálezelenými dřevinami jsou tisy, smrky a jedle (včetně stříbrných), borovice, jalovce, zeravy, zimostrázy, břečťany, rododendrony (pěnišníky) a jiné. Další stálezelené listnáče mají v zimě olistění se zelenožlutými, stříbrošedými či krémovými odstíny, případně i pavučinkově modrou barvu. Třeba hlošina je mnohabarevná, mahónie Bealova nápadně žlutá s tmavě zelenými kožovitými listy, borovice kleč (zakrslá horská forma) mění v zimě barvu jehličí na zlatožlutou až měděnou. Zaujmou též skalníky, kaliny, hlohyně, dřišťály, cesmíny a další. Chráníme stálezelené dřevinyPřirozenou ochranou stálezelených dřevin je v zimě sníh. Zajistí půdě výbornou tepelnou izolaci a při tání poskytne rostlinám závlahu. Sníh zajistí dřevinám stínění před prudkým zimním sluncem i ochranu před mrazem, především co se týká neopadavých listnatých keřů – například rododendronů (pěnišníků). Problém ale představuje příliš mnoho těžkého a mokrého či zmrzlého sněhu, jelikož se polámou větve. A největším nebezpečím je takový sníh právě pro jehličnany. Štíhlé jehličnaté keře proto na zimu raději svazujeme, aby si pod tíhou sněhu zachovaly tvar. Nadměrnou vrstvu sněhu z nich přitom opatrně setřásáme. Ovšem u listnáčů musíme být při odstraňování sněhu extrémně opatrní, především pak u rododendronů, jelikož jsou za mrazů křehké. Vylomí se slabé větve a poškodíme květní pupeny. Rostlinám pomůžeme i nastláním rašeliny či mulče poté, co keře řádně zalijeme. Díky nim si lépe udrží vodu a půda pomaleji zamrzne. Použít lze též listí či hrabanku. Jestliže ještě není půda zamrzlá, můžeme to udělat kdykoli před zimou i v zimě. Pokud nesněží, je důležitá ochrana stálezelených listnáčů před prudkým sluncem, respektive slunečním úpalem. Některé je snesou, jiné ne, proto vyžadují přistínění. Nízké a poléhavé keře přikryjeme chvojím, vyšším rostlinám poslouží třeba stínění rákosovými rohožemi (stínovkami) či stínící textilií. S textilií se snáze manipuluje, je levná a déle vydrží. Ovšem stíní méně. Zásadně nepoužívejte neprodyšné igelitové fólie, jelikož se na jejich spodní části sráží vlhkost a fólie též nechrání před mrazem. Rostliny nakonec uhynou na plísně a hnilobu. Tomu všemu se však vyhneme, pokud budeme dřeviny na zahradě vysazovat s rozmyslem, čili tak, aby ty vyšší a odolnější stínily těm menším a méně odolným. Případně vysazujeme na stinná místa, kde stíní třeba plot, zídka, stěna domu, pergola, altán atd. Hnojte dusíkatými hnojivy nejpozději v srpnuPokud namrzají loňské výhony a my spatříme zahnědlé konce letorostů, nevšímáme si toho, ale hned časně zjara upravíme rostlinu řezem. Namrzá nevyzrálé dřevo, pokud pohnojíme hodně pozdě a pohnojíme příliš. Později lze použít pouze hnojiva s vyšším obsahem draslíku, jelikož draslík podporuje zrání rostlinných pletiv. Jinak hnojíme například rododendrony nejpozději v červenci a většinu ostatních stálezelených keřů v srpnu, později již dusík nepoužíváme. Po dusíkatých hnojivech jsou sice silné přírůstky o větších délkách, ovšem při pozdějším hnojení již dřeviny nestačí včas ukončit vegetační období.I v zimě je důležitá závlahaMnohem větší škody než mráz způsobí stálezeleným dřevinám sucho. Tyto rostliny odpařují vodu i v zimě ovšem s přísunem vody ke kořenům je to již horší. Nejohroženější jsou mělce kořenící dřeviny a dřeviny po podzimní výsadbě. Čili i v zimě je třeba za dnů, kdy nemrzne, zalévat, obzvláště když málo sněží či vůbec a při oblevě se tedy vláha ke kořenům nedostane, protože prostě není. A pozor, je třeba, aby byla před zaléváním též rozmrzlá půda, proto potřebujeme alespoň několik dní bez mrazů jdoucích za sebou. A pozor, silné noční mrazy, které vystřídají slunný den, jsou zálivce též překážkou. Pokud se voda nevsákne do půdy a nedostane ke kořenům, zamrzne a zmrzne (uschne) i rostlina. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
