Politika řešení klimatických změn povšechně může skrývat nejrůznější zhoubnou agendu, ale existenci samotné změny klimatu úplně popřít nemůžeme. Dost důrazně nám totiž klepe na dveře. Stávající a navrhovaná opatření se v zásadě soustředí buď na adaptaci, tedy přizpůsobení se změně (třeba změnou způsobu hospodaření a skladby pěstovaných plodin) anebo mitigaci, tedy varianty zaměřené na odrušení či zmírnění následků/projevů změny. Adaptační reakcí na sucho tak může být třeba nahrazení pěstované pšenice čirokem, mitigací pak budování vodních nádrží či tůněk, se zalesněním části orné půdy. Vymezení to není nejpřesnější, protože adaptační a mitigační strategie se volně prolínají. Žádná z nich není univerzální, a je třeba ušít je na míru konkrétnímu stanovišti, v tomto případě zemědělci. Obvykle se s nimi ale pojí dost zásadní proměna způsobu hospodaření, často pak s omezením výnosu či produkce. Nic veselého. Předností agrolesnictví pak je, že v sobě kombinuje prvky adaptace i mitigace, a byť je ve své podstatě opravdu pořádným zásahem do zažitého způsobu hospodaření, výnos tolik neomezuje. Spíš naopak. Ale v rámci přesnosti je nutné dodat, že jej diverzifikuje. Nečiní tak zemědělce závislým na konkrétním sezónním výnosu z jedné plodiny, ale širším spektru pěstovaných produktů. A to včetně dřeva a živočišné výroby. Protože stromy a zvířata jsou pro tento model zásadní. Z farmáře se tak, s jistou nadsázkou, souběžně stane i „lesník“ a chovatel. Dochází tu k hlubšímu propojení lesní a zemědělské krajiny, produkce je zemědělská i lesnická. Včetně do systému obdělávání plně integrovaných hospodářských zvířat. A hlavně, kromě výnosu je tu třeba brát zřetel na mimoprodukční hodnoty. Třeba zvýšení ekologické stability. Jak si to představit v praxi? Ideálním příkladem by mohl být například rozvolněný porost vzrostlých stromů, pod nimiž se místy pasou zvířata. Stromy zastiňují půdu a snižují odpar vody, vytváří příhodné mikroklima. Hospodářská zvířata zlepšují vlastnosti půdy. Zanechávají za sebou organickou stopu, spásají traviny, hnojí a oživují půdní mikrobiom. Připravují půdu k osetí. Na plochách už upravených zvířaty pak zemědělec hospodaří. A protože nemá problém se suchem ani s nekvalitní půdou, jde mu to dobře. Je samozřejmě třeba se při takových ideálních představách vyvarovat romantickým iluzím. Agrolesnictví nebude smrkovou plantáží, kterou prorůstá kukuřice, a v ní se pasou krávy. Není to také všelék na všechny neduhy české krajiny, principy fungující jinde nemusí zabírat u nás. V konečném důsledku ale pořád platí, že zemědělec není na radikálním přechodu k agrolesnictví po pár letech škodný.Produkuje totiž úrodu ovoce a zeleniny, klasických hospodářských plodin, dřevo, jateční maso i mléčné produkty. Záleží pochopitelně na výběru. Necílí ale na monokulturní plantáž, jde o pestrou směs. Čistě teoreticky, pokud by mu nevyšla sezóna na jednu plodinu (což je u monokultury hop/trop), tady má v rezervě další příležitosti ke zhodnocení. Po celou dobu ale snižuje dílčí působení zemědělství na klimatické změny, zjemňuje jejich dopad a adaptuje se na ně. Takříkajíc bez ztráty květinky. Agrolesnictví zvyšuje biodiverzitu, uchovává a zlepšuje kvalitu půdy a dokáže krajinu a půdu lépe ochránit před narůstajícími extrémy, ať už je to sucho nebo přívalové srážky. Prakticky ve všech sférách zájmu vyjde tento model hospodaření lépe. Máte problém s půdní erozí, s vyčerpanou půdou, nedostatkem opylovačů, s nekvalitním substrátem, který musíte kypřit a dotovat hnojivy? Agrolesnictví tu nabízí uspokojivou odpověď. Trápí vás škůdci, prašnost, nedostatečná stabilita rostlin? Je to cesta.Ano, po stránce výnosu jednoho konkrétního druhu to není sláva. Ale nikdo neříká, že „les“ na vašem poli nemůže být třeba třešňový sad. A znovu počítejte: ovce, vlna, mléko, sýry, třešně, marmelády a džemy, třešňové dřevo pro nábytkářský průmysl. To, jestli pod korunami stromů letos nevzešly okurky (ano, pěstovat můžete díky polo-skleníkovému klimatu i je) podle vašich představ, je rázem menší komplikace. Pořád máte z čeho žít.Variací agrolesnictví je dnes bezpočet. Od sekundárních lesů s bujným podrostem, po parkovou/krajinářskou zeleň, svahové průniky polí, prvky liniové výsadby kombinované s remízky a větrolamy, aleje. Agroforestry se už před dekádou ustanovilo samostatným oborem zemědělského bádání, a nabízí nejrůznější modely, šité pro rozdílné klimatické i geografické modely. Zemědělec, který přejde na model agrolesnictví, už není notorickým pobíračem závislým na dotacích zvenčí, přisypávajícím hnojiva do krajiny (aby vůbec přežil). Stává se skutečným správcem půdy, kterou vede, zušlechťuje a ochraňuje. Je to dost odlišný model od toho, na co jsme posledních pár generací zvyklí. A to je asi ta největší překážka.I když má tento koncept tisíciletou tradici, zažitý je spíše ve středomoří a na severu Afriky. V regionech, které sucho a nekvalitní půdu řeší už hezkých pár staletí. A my to ještě úplně neumíme. Nebo jsme spíš zapomněli. Nejrůznější odnože tohoto konceptu, od pasečního hospodaření a lesní pastvy, jsme na našem území realizovali ve větší míře někdy v pozdním středověku. Naše myšlení, které se omezuje jen na produkci/výnos, není na tento přístup úplně stavěné. Současná evropská ani národní politika sice bilančně hodnotí jasná pozitiva agrolesnictví, ale nedá se říct, že by je nějak aktivně podporovala. Přeci jen, produkce je pořád na prvním místě, a stav krajiny až někde v pozadí. Odborníci se shodují na tom, že agrolesnictví je určitě slibnou cestou, ale současně dodávají, že není samospasitelným a univerzálním řešením, a že ne všechny zkušenosti z různých regionů světa jsou volně přenositelné. Někde to prostě nejde. A český zemědělec, který má vlastních starostí nad hlavu, má jen zřídka chuť, vůli a finance k tomu, aby bokem stávající produkce někde budoval navíc soukromou ekologickou selanku.Jenže les, a to ani ten „zemědělský“ nenaroste za sezónu. Pokud se chmurné představy klima-alarmistů alespoň z větší části naplní, zůstane za 10 let v zemědělství aktivní jen takový hospodářský subjekt nebo farmář, který zareagoval teď. A tím, že se vydal na dráhu agrolesnictví pojistil sebe, půdu i produkci, pro nejistou budoucnost.
