Kokotice (Cuscuta) nikdy nikam nespěchá. Největšího životního úsilí vlastně vyvíjí ihned po vyklíčení. Již samotné vyklíčení je pro ni vlastně ohromnou námahou. Veškerou energii pak nasměruje k vyhledání hostitelské rostliny. A když se to nepovede, nic se neděje. Odejde si do věčných lovišť a šíření druhu nechá na svých souputnicích. Nijak příliš na životě nelpí, zdá se. Ale když se zadaří, panečku, to je něco. Kokotice (Cuscuta) je rodem přibližně až 170 druhů parazitických rostlin. Rostlin, které jsou parazitické až do té míry, že vůbec nepotřebují fotosyntézu. Dříve byly kokotice řazené do čeledi kokoticovitých, genetika však ukázala, že je to omyl. Byly proto přeřazeny do čeledi svlačcovitých (Convolvulaceae). Listy mají kokotice silně redukované a ne že neobsahují chlorofyl vůbec žádný, ale jeho obsah je tak nízký, že se prostě na zbarvení rostlin vůbec neprojeví. Alespoň částečně jsou nakonec některé druhy kokotic schopné i fotosyntézy (např. Cuscuta reflexa), ovšem u nás nejznámější kokotice evropská (Cuscuta europaea) vůbec! Tvrdá semena kokotic mají velmi tvrdé osemení a vydrží proto v půdě až 10 let (5 až 10 let). Parazitickému způsobu života a zákeřnosti jsou prostě tyto rostliny vybaveny dokonale. Ne že by bylo třeba tento parazitický druh, který doma především na svých polích a lukách určitě nechcete, nějak představovat třeba čtenářům na jihu Moravy či v Polabské nížině, ale například u nás na Šumavě snad kokotice neroste vůbec. Myslím, že jsem ji ještě nepotkal, ale je pravdou, že jsem ji také nehledal. Jinak ale jde pro zemědělce o velice otravný svlačcovitý plevel, jehož haustorie (přísavky) vnikají do cévních svazků hostitele a živí se jeho organickými látkami a vodou.V tropických deštných lesích může jít dokonce o trvalku, která po smrti hostitele napadá hostitele další, v našich podmínkách je to však rostlina jednoletá, tedy u nás nejznámější kokotice evropská (Cuscuta europaea). Tedy ono je to vlastně jinak, kokotice u nás dříve byla snad všude, jenže jí lidé vyhlásili válku. Na přelomu 19. a 20. století bylo kokoticí napadeno okolo 60 % porostů jetelovin. A při pozdější regulaci kokotice se ukázalo býti účinným čištění osiv na speciálních elektromagnetických čističkách, které výskyt kokotice výrazně utlumily. Do čištěné partie osiva se přimíchávají jemné železné piliny, které ulpí na nerovném osemení semen kokotice, načež jsou semena i s železnými pilinami zachycena magnetem a posléze zničena. Byť se však v mnoha oblastech naší země dnes kokotice vyskytuje jen vzácně, nejde o ohrožený a chráněný druh. A právě kokotice evropská je dokonce i dosti proměnlivou a mazanou rostlinou. Klíčí totiž postupně, její semena nepřichází nazmar naráz. A je velice přizpůsobivá. Pro hospodářská zvířata je dokonce mírně jedovatá. Na druhou stranu však prý dovede u lidí zpomalovat stárnutí a pomáhá proti parkinsonovi a alzheimerovi, dosud nevyléčitelným chorobám. Měla by je být schopna oddalovat. Může za to prý v rostlině obsažený bergenin (cuscutin).Ve světě je dalším velice rozšířeným druhem kokotice čínská (Cuscuta chinensis), v Číně se jí říká Tu Si Zi a je oblíbencem léčitelů a bylinkářů, kteří s ní léčí snad úplně všechno. Nemoci jater, ledvin, očí, neplodnost, je též účinným afrodisiakem. A skutečně přípravky, které kokotici obsahují, nejsou levné, pořád ale lepší, než zabíjet třeba tygry. Když kokotice vyklíčí ze semene, pokud se nezachytí do dvou až tří týdnů (některé zdroje uvádějí max. týden) na hostitelské rostlině, uhyne. Když se zachytí, roste velmi rychle a jak umírají hostitelé, přechází na další. Bohatě též kvete a plodí ohromné množství semen. Nová hnízda kokotice evropské se zřetelně projevují na jaře a při druhé seči již bývá jetelovina silně potlačena. Spleť kvetoucích lodyh kokotice ji prostě zakrývá. Elektromagneticky jsme vlastně dokázali vyselektovat hladkosemenné formy kokotice, které v naší přírodě a na lukách a polích v teplejších oblastech nadále přetrvávají. Ty již vymýtit nelze. Kokotice se navíc dovede množit i vegetativně částmi lodyh, které zůstávají zachycené na kořenovém krčku hostitelských rostlin, kde také dovedou často i přezimovat. Ohniska kokotice je prostě třeba ničit hned po první seči a to jde bohužel nejlépe herbicidy. Kokotice evropská roste v pobřežních křovinách, na okrajích vodních ploch, ve vlhkých lemech lesů, v příkopech, podél cest i na rumištích. V našich podmínkách zapleveluje jeteloviny (jetel luční, vojtěšku setou, úročník lékařský) a vyskytuje se hojně i na plevelích jetelovin a vedlejších hostitelských rostlinách, hlavně z čeledí Fabaceae, Asteraceae, Brassicaceae a Lamiaceae. Kokotice napadá nadzemní orgány hostitelských rostlin, jelikož tenké a většinou bohatě větvené, žlutavé, později načervenalé lodyhy, dlouhé i více jak 100 cm, obsahují drobné přísavky. A tato rostlina bez listů, jen s jakýmisi redukovanými šupinami, se ovíjí jako had a přísavkami čerpá z hostitelských rostlin živiny, energii a život. Květy má kokotice drobné, oboupohlavné, většinou čtyřčetné, sestavené v bohatá květenství průměru až 15 mm. Korunka kvítků je zvonkovitá, zbarvená červenavě, někdy žlutavě. Plodem je dvoupouzdrá vícesemenná tobolka. A bohužel může na jediné rostlině dozrát až několik tisíc velmi vitálních a odolných semen. Semena se pak rozšiřují větrem, vodou, zažívacím ústrojím zvířat a činností člověka. Nejlépe klíčí na povrchu půdy, kde tvoří zakroucené nitkové vlákno, které se přisaje na hostitelskou rostlinu. Pokud ne, jedna kokotice zaniká, chytnou se však jiné.Když tedy budete chtít někoho počastovat vulgarismem pocházejícím ze slovenštiny, který se u nás uchytil a rozkošatěl, vzpomeňte si na kokotici. Ano, přesně taková je. Akorát jí naši sedláci dříve říkali užerka.Zdroj: wikipedia.org, eagri.cz, agromanual.cz, kvetenacr.cz, biolib.cz
