V průběhu celého dne, každou jeho vteřinou, jsme obklopení zvuky. A hlukem, který můžeme chápat jako zvuky obtěžující. Jsme i jejich zdrojem, protože náš hlas, smích, dupání nebo funění, může působit nelibě. Třeba na sousedy, kteří jsou jen pramálo zvědaví na naše cinkání příbory nebo to, co si pouštíme v televizi. Hodí se přitom zmínit, že konstantní expozice hluku má na naše fyzické i psychické zdraví velmi neblahé dopady. Deptá nás, nenechá nás vyspat, působí rušivě, komplikuje nám soustředění, zažívání. A také se vyplatí zmínit, že hlasitost zvuku vnímá každý subjektivně, navíc podle specifických okolností. Kapání vody do dřezu není až takový kravál, ale pokud jej máme poslouchat celou noc, může nás to ukolébat zrovna tak jako s námi pořádně zamávat. Snaha vytvořit pro sebe prostředí, ve kterém nebudeme rušeni hlukem, a ani náš hluk nebude rušit ostatní (třeba už z důvodů vlastního soukromí) je proto naprosto logická. A podléhá i opatřením, přesněji normám, vycházejícím z Nařízení vlády č. 148/2006Sb., O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (a pozdějších novel). V němž se hovoří o tom, jak mají šíření hluku zabraňovat hmotné či vrstvené konstrukce, díky principu tzv. vzduchové neprůzvučnosti. O co jde? Je to schopnost konstrukčních materiálů, vztažených na vodorovné i svislé konstrukce (tedy nejen stěny, ale i stropy a podlahy) zachytit hluk, šířený vzduchem. Udává se s indexem Rw, jako tzv. vážená stavební neprůzvučnost, v decibelech. Vyjadřuje tedy vlastnost materiálu tlumit hluk. Čím vyšší, tím lepší. Tedy většinou, při správném provedení. Tady se hodí zmínit další maličkost. Decibel (dB) je logaritmickou jednotkou. Roste skokově po desítkách. Takže slyšitelný šepot plynoucí do vašich uší ze vzdálenosti 10 centimetrů, u nějž se udává 50 dB, není dvakrát tišší, než start tryskáče (100 dB). Rozdíl je doslova stotisícový. Pro vnitřní prostory staveb platí řada povolených limitů, přípustných hodnot akustického tlaku (decibelů) a požadovaných Rw, které se liší u bytových domů, nemocnic nebo třeba hotelů. V závislosti na celkové a průměrné expozici, v různých hodinách dne (protože v noci má být klid). Obecně se přitom zvažuje hluk pronikající zvenčí, a hluk šířící se zevnitř konstrukce. Současná norma pro bydlení momentálně vychází z toho, že dělící konstrukce musí mít schopnost nepropustit hluk o intenzitě minimálně 53 dB. Nutno dodat, že je to hodnota minimální, nikoliv však optimální. Je to jen to nezbytné minimum. Navíc se index Rw stanovuje pro jednotlivé materiály v laboratorních podmínkách, které ne vždy odpovídají reálnému provozu domácností, takže se skutečně vyplatí, v rámci dobrých sousedských vztahů i vlastního komfortu, poohlížet se po materiálech, které garantují větší index vzduchové neprůzvučnosti. Klasické plné cihly jej totiž většinou nedosahují, lehké příčně děrované cihly v závislosti na konkrétním typu jen někdy, duté tvárnice z betonu většinou ano a litý beton prakticky vždy. Vzduchová neprůzvučnost konstrukcí je totiž přímo úměrná hmotnosti/ objemové hustotě použitých materiálů. Lehčené zdivo příček (s čestnou výjimkou sendvičových konstrukcí) tak není obvykle doporučenou volbou. Chcete něco lepšího? Samozřejmě. Pokud vám jde skutečně o tlumení akustických ruchů, musíte se zanořit do hlubin katalogů stavebních materiálů a hledat. Materiálů, které splňují normové požadavky, případně je překonávají, je dost. A dají se navybírat materiály jak pro nosné (obvodové i vnitřní) i nenosné konstrukce. Budete je brát pro celý dům? Teoreticky nemusíte. Užitečnou zajímavostí je fakt, že norma o 53 Rw neplatí pro všechny místnosti. Jen tam, kde se počítá tzv. klidovými zónami. Ložnice, dětské a obývací pokoje, případně pro na ně napojené kuchyně. Jenže řada akustických stavebních materiálů dnes vyniká i dalšími vlastnostmi (vysokou pevností a velmi dobrými tepelně-akumulační schopností), takže se o nich během projektové fáze nebo před rozsáhlejší rekonstrukcí vyplatí přemýšlet šířeji. To, jestli vás zaujmou spíš akustické cihly, akustické tvárnice anebo jiné modely akustického zdiva, přitom bude silně záležet na tom, jaký hluk (zvenčí/zevnitř) potřebujete odstranit, a jakou metodu montáže zvolíte. Případně, kolik místa z interiéru hodláte obětovat. Univerzální řešení neexistují. Jiné typy se hodí pro jednovrstvé akustické dělící příčky, další pro dvojité mezibytové stěny, pro odpružené konstrukce kontaktní nebo bezkontaktní. Rozhodně se ale o nejrůznějších „aku“ materiálech vyplatí vážně přemýšlet. Pohoda je součást každého domova, a nepřiměřený hluk, vycházející z chabé vzduchové neprůzvučnosti, ji může dost zásadně limitovat.
