Nádhera, že? Na tom zůstat ráno déle v posteli je prostě něco zvláštně luxusního. Není to už úplně spánek, ale také to není úplná bdělost. Vaše tělo zůstává v klidu, uvolněné. Je to takové „válení se“. Někdo by to mohl vnímat jako rozmařilost, lenost nebo sklouznutí k zahálčivě pohodlnému životu. Ale to nic nemění na tom, že je to zatraceně příjemné. A právě čas dovolených a prázdnin tomu výtečně nahrává. Už nás totiž nekontroluje shon, plný diář a povinnosti. Naše tělo si tak znovu připomíná a osvojuje, čím spánek vlastně je a co je docela neaktivní odpočinek. Máme se snad za to stydět? Kdepak.Čistě z hlediska anatomie a neurologie je takové „válení se“ přesně to pravé, co naše tělo potřebuje k regeneraci a znovunastavení. Během pracovního roku je docela běžné, že si člověk postupně nastřádá jeden velký chronický spánkový dluh. Tedy dlouhodobý nedostatek spánku, ono dobíjení baterek, které tělo biologicky potřebuje noc co noc. Tělo si tento dluh pamatuje a s počátkem dovolené či prázdnin vám za něj vystaví účet. Velmi příjemným způsobem. Když ustane shon a rozběhnou se prázdniny, budíky se vypnou nebo nastaví na později, stane se i náš spánek hlubší, bohatší, vydatnější. Více regenerující. A je toho potřeba. O dovolené, kdy jsme osvobozeni od brzkého vstávání a vysedávání u pozdních pracovních e-mailů, naše vnitřní systémy využívají příležitosti k opětovnému nastolení rovnováhy. Není nic neobvyklého, že první dny dovolené spíme o hodinu nebo dvě déle než obvykle. To není známka lenosti, ale průvodní jev naší dlouho odkládané regenerace. Důležité přitom je, že jen sama dovolená nemění pouze délku spánku. Mění také jeho strukturu. Dovolenkový spánek, lenošení a „válení se“ je charakteristické menším množstvím vyrušení a menším tlakem zvenčí. Naše spánkové cykly se stávají pravidelnějšími a často zažíváme více spánku ve fázi pomalých vln, tedy v té nejhlubší fázi spánku, spojené s fyzickým hojením a podporou imunity. Vypadá to, že se nečinně flákáme v posteli. Ale tělo využívá tento čas nejen k opravě tkání, ale také k regulaci metabolismu, snížení zánětlivých procesů a k celkovému obnovení energetických zásob. Náš cyklus spánku (a bdění) je řízen cirkadiánními rytmy, které jsou kontrolovány hlavními biologickými hodinami těla. Takzvaným suprachiasmatickým jádrem v hypotalamu, podvěsku mozkovém. Tyto rytmy reagují na světlo, teplotu a denní rutinu. Když jsme přepracovaní nebo přetížení, mohou se tyto rytmy narušit a dostat se mimo synchronizaci s naším prostředím. Pokud do práce vstáváme „ještě za tmy“ a „za tmy se vracíme“ z práce, je naše vnitřní synchronizace po čase pochroumaná a narušená.Dovolenkový odpočinek spojený s válením naopak umožňuje cirkadiánnímu systému znovu se nastavit, a tím naše vnitřní hodiny přizpůsobit přirozenějším rytmům, odvislým od skutečného denního světla. V důsledku pak toto resetování vede k pravidelnějším a plnějším spánkovým cyklům, a také k lepší bdělosti během dne. Dovolená (tím nemyslíme balení a cestu na letiště) a dlouhá rána jsou rovněž spojeny s poklesem stresových hormonů. Kortizol, stresový hormon uvolňovaný nadledvinami, má totiž svůj vlastní denní cyklus. Vrcholí brzy ráno, aby nás „nastartoval“. Ale chronický stres – způsobený pracovními požadavky, dojížděním do zaměstnání či neustálými připomínkami naší zaměstnanosti (třeba skrze SMS zprávy od věčně nespokojených nadřízených) – může hladinu kortizolu nad očekávání zvýšit a tento přirozený rytmus narušit. Když si ale dáte pauzu, produkce kortizolu se normalizuje. Úplně obyčejné probuzení bez náhlého přívalu adrenalinu – kdy nehoníme autobus nebo ranní kávu -nám pak umožňuje stabilizaci spánkové architektury, ideálního vzoru spánkových fází. Což zpětně vede k méně častému buzení a klidnějším nocím. Poklidné ráno vlastně předznamenává, že se vám bude večer lépe usínat.Jedním z klinicky nápadnějších projevů spánku na dovolené je výrazný nárůst živých snů. To je důsledek fenoménu zvaného REM-rebound. Když jsme nevyspalí, mozek potlačuje REM (fázi rychlého pohybu očí), aby upřednostnil hlubší, obnovující fáze spánku. Jakmile tlak ustoupí – například během líného týdne tráveného někde u sluníčka a moře – mozek tento ztracený REM impuls dohání. Což vede k delším a intenzivnějším snům. REM spánek přitom není žádná zbytečnost. Je zásadní pro konsolidaci paměti, regulaci nálady a kognitivní flexibilitu. Je to ta fáze, kdy si váš mozek dělá pořádek v papírech. Spánek pochopitelně ovlivňuje i strukturu těla. Když ležíte, vaše páteř si odpočine od neustálého tlaku gravitace. Dá rozum, že během dne, kdy stojíte a pohybujete se, meziobratlové ploténky – měkké polštářky mezi obratli – pomalu ztrácejí tekutiny a mírně se zplošťují. To bezúčelné válení se dává ploténkám mnohem více času na rehydrataci a návrat do normálního tvaru. Proto jste mimochodem ráno o trochu vyšší, než když jste uléhali do postele. A samozřejmě, po dlouhém spánku narostete ještě více. Ne ale tak, aby to na fotkách z dovolené bylo znát.Zároveň pak během hlubokého spánku mikroskopická poranění svalů, namožené vazy a přetížené klouby těží z prodloužené doby buněčné opravy.Samozřejmě je ale v lidské biologii jen máloco jednoduché a přímočaré. Situaci se solidním lenošením totiž komplikují tzv. chronotypy. Tak se odborně nazývají lidé, kteří si spánek žádají v odlišnou dobu. Povšechně se o nich říká, že jsou například „skřivánci“ nebo „sovy“. Tedy ti, co potřebují s rozbřeskem vyskočit z postele – anebo naopak ti, kterým nečiní problémy ponocování, ale ráno je z postele musíte dostávat heverem. Zkrátka, chronotypy odráží biologické dispozice jednotlivce, které určují, kdy se cítí nejvíce bdělí a kdy mají přirozený sklon spát. Chronotyp je řízen stejným vnitřním cirkadiánním systémem, který reguluje cyklus spánku a bdění, a zdá se, že je též silně ovlivněn genetikou a věkem. Dospívající mívají obvykle pozdější „soví“ chronotypy, zatímco starší lidé se často vracejí k dřívějším, „skřivánčím“. Chronotyp přitom neovlivňuje jen poptávku po spánku. Hraje roli i v uvolňování hormonů, regulaci tělesné teploty, načasování trávení a duševní bdělosti během dne. Jak to souvisí s lenošením a válením se? Jde o to, že problém nastává tam, kde nějaké formální společenské očekávání – například brzké začátky práce nebo školy – nutí lidi (zejména ty nešťastníky onoho „sovího“ chronotypu), přijmout režim, který není v souladu s jejich vnitřní biologií. Tento nesoulad, známý jako sociální jetlag, může vést k chronické únavě, výkyvům nálady a dokonce k dlouhodobým zdravotním rizikům. Kterým se dá předcházet tím, že si během dovolené dovolíte spát tak, jak sami potřebujete a chcete.Takže pokud se třetí den dovolené probudíte až v devět či deset dopoledne, nevyčítejte si to. Nemrháte časem. Vaše tělo jen využívá kýžené příležitosti k regeneraci, doplnění sil a obnovení rovnováhy. Vaše anatomické systémy – od mozkového kmene přes nadledviny, meziobratlové ploténky až po na sny bohaté REM fáze – dělají po dobu válení se jen to, k čemu byly navrženy, když už jim konečně dopřejete jejich osobitý čas.Zdroj: TheConversation.com, webmd.com, radiopaedia.org, sleepfoundation.org
