S dokonale střiženým anglickým trávníkem to není až tak jednoduché, do typické, divočeji vyhlížející přírodní anglické zahrady, se totiž vůbec nehodí, leda na golfová a fotbalová hřiště, případně ta tenisová wimbledonská. Proč se typický anglický trávník natolik liší od anglických zahrad? Může za to vynález žacího stroje, tedy vřetenové sekačky na trávu! A proto také dnes najdeme v anglických zahradách právě anglické trávníky. Na pojem anglický trávník si dokonce i jedna česká firma nechala registrovat ochrannou známku. Když se ale kouknete po internetu, mnoho lidí, převážně ekologů, na anglické trávníky nadává, láteří, nemohou jim přijít na jméno, varují před nimi. „Anglický trávník je pro krajinu smrtící,“ varuje jeden ekolog v palcovém titulku. A jiný: „Anglický trávník znamená pro včely a ostatní hmyz tragédii.“ Přidává se i další, když svým palcovým titulkem hlásá: „Čím vším móda anglických trávníků škodí životnímu prostředí.“ Ten je již sice trochu umírněnější, ale jeho seznam zločinů páchaných anglickými trávníky je o to širší, pečlivější a zuřivější. SMRT ANGLICKÝM TRÁVNÍKŮM, pějí všichni svorně a zřejmě hodlají založit zahradnickou sociální stranu práv lučních porostů. Jak to vlastně s anglickými trávníky je? Za všechno může vynález vřetenové sekačky, vlastně té sekačky, která je dodnes vůči zatravněným plochám, tedy jejich jednoděložnému rostlinstvu, zdaleka nejšetrnější. Žací stroj, kterému dnes říkáme vřetenová sekačka, byl vynalezen právě v Anglii již v roce 1830. A právě v té době vznikl pojem anglický trávník. S kosou a srpem prostě do té doby nebylo možné dosáhnout pěkně střiženého pažitu. A kladivem nejvýše tak zatlučeme kolík či hřebík. Jenže zapomeňte na elektřinu, benzín a motor, vřetenová sekačka byla jednoduchou mechanickou hračkou a je jí vlastně dodnes. Udržovat hustý, zdravý a nízký trávník, který má na sobě pruhy, přitom není vůbec snadné. Tedy co do pracnosti, jinak jde o jednoduché, vlastně primitivní činnosti. Sekat se musí pravidelně, ale také musíme provádět na jaře a na podzim vertikutaci, čili trávník prořezat a zbavit mechů a jiných nečistot, na jaře též aerifikujeme, tedy provzdušňujeme, aby trávník mohl dýchat, musíme hnojit a zalévat, je toho prostě hodně. Jistý prodejce moderních sekaček, tedy těch, které travní hmotu rozšmelcují na padrť spolu s hmyzem, dokonce na svých stránkách hrozí, že byste přece nechtěli tu primitivní vřetenovou sekačku, jaké se prodávaly za komunismu. Ještě s komunismem na nás, zahrádkáře a zahradníky, holečku, vždyť ji vymysleli před 200 lety v Anglii. A my dobře víme, že na ni ty tvoje předražené benzínové smrady zdaleka nemají! VŘETENOVÝM ŽACÍM STROJŮM NAZDAR! Anglické zahrady jsou skvostem mezi světovými styly zahrad, jsou přirozené, ale pestré, budované s citem pro kompozici, výhledy do okolní krajiny a provázanost s ní. Anglické zahrady korespondují s architekturou domu, přitom však přirozeně přecházejí do okolní krajiny. Vlastně jde o na první pohled nekonečný prostor zahrady, který není omezen plotem. A tím se u nás mohou pyšnit leda tak některé zámecké parky. Například park zámečku Červený Dvůr, kde je dnes psychiatrická léčebna. Tradici českých plotů a oplocení nevyjímaje. Zato právě v Anglii ploty často chybí, případně jsou jen nenápadné. Hlavní předností takových zahrad jsou výhledy na všechny strany a naopak i zvenčí do zahrady. Velké zahrady přitom navazují na krajinu příkopem, ano něčím takovým, čím je v Praze proslulý příkop jelení. Hlavním rysem anglických zahrad je prostě snaha se přiblížit co nejvíce a co nejlépe přírodě. V anglických zahradách jsou ponechávány přírodní materiály bez povrchových úprav, třeba tvrdé dřevo si časem získá zajímavou patinu a vydrží v zahradě opravdu dlouho. V syrové podobě, tedy bez broušení a nátěrů, je ponecháváno i dřevo měkké. Ať již v podobě zahradního nábytku, altánu, besídky, pergoly s trelážemi a tak dále. Často využívají i cihly a kámen. Pro anglické zahrady jsou také důležité tvarované dřeviny, které dotváří koncept. V anglické zahradě nikdy nevidíte celou zahradu z jednoho místa. Zato v našich zahrádkách a zahradách vidíme dokonale střižený anglický trávník odevšad. Luční porosty na vás, Češi nezdární, dávám za pravdu ekologům. Alespoň se naučíte žít spolu s hmyzem. Naučte se také organicky propojit dům se zahradou, tedy tak, aby jedno nemohlo existovat bez druhého a přitom to vypadalo přirozeně. Trvalky jsou vysazované tak, aby na sebe svým kvetením navazovaly. Prostě a jednoduše se nesmí stát, že by v sezóně na záhonu nastalo byť jen krátké období, kdy zde nepokvete vůbec nic. Navíc jsou voleny také druhy se zajímavými listy, vzrůstem, tvary korun, ale i plody. Anglické trvalkové záhony (takzvaná rabata) jsou zakládané buďto v ploše jako solitéry navazující na sebe, anebo u vyšších stěn či plotů. Pokud jsou ve volné ploše, mají vyvýšený střed, čili nejvyšší druhy najdeme uprostřed. U stěn vždy najdeme nejvyšší druhy naopak v pozadí, za nimi pak ideálně živý plot či popínavky. V popředí se skví druhová variabilita trvalek nižšího vzrůstu. Tak praví Angličané. A anglický trávník? Ten je zde již tak nějak navíc, byť je od vynálezu žacího stroje vnímán jako samozřejmá součást anglické zahrady. Za prvé to s dokonalostí nepřehánějte, tedy pokud zrovna nebudujete golfové, fotbalové či tenisové hřiště ve wimbledonském stylu. Zapomeňte na sekačky robotické a jiné elektrické či benzínové, pořiďte si jednoduchou sekačku vřetenovou. Ta totiž travní rostlinky jen podřízne a dále již nechá být. Zároveň je nejšetrnější i k hmyzu. Za pravdu také dejte ekologům, ať jste s nimi smířeni a nemusí zakládat vesměs levicové politické strany, proto alespoň část travní plochy nahraďte loukou, jejíž porost posekáte dvakrát za sezónu, seno usušíte a darujete či prodáte za nízký peníz někomu ve svém okolí. Tedy pokud seno sami nepotřebujete. Pravidelně udržovanou zatravněnou plochu pravidelně dosévejte, pokud je to třeba, směsí travin méně náročných na živiny a vodu. Určitě se to vyplatí. Vytvořit si hustý, sytě zelený a nízký trávník je vlastně jinak snadné. Stačí chuť a dodržení několika primitivních zásad. Vězte, že traviny dokonce patří k nejúspěšnějším rostlinám na světě, najdete je i na místech, kde se jiným rostlinným druhům nedaří. Dokonce tam, kde se podmínky téměř vylučují se životem, ale ne zcela. Je prostě třeba zvolit vhodné travní druhy v podobě travní směsi a poté musíme o svůj trávník pravidelně pečovat. Vždy si sám řekne, co potřebuje. Když žloutne, je sucho a vyžaduje vodu, nikoli však za vedra, nýbrž brzy ráno a navečer. Občas dosypeme písek, aby trávník lépe dýchal, v zimě po trávníku rozhazujeme dřevní popel, ze kterého se nám vyplavují minerály, jinak ale hnojíme i jinými vhodnými přípravky. Pokud sleze sníh a na trávníku jsou holá místa, je třeba dosít, ale až po pravidelné jarní vertikutaci (prořezání) a aerifikaci (provzdušnění). Prořezání pak provedeme ještě na začátku podzimu, aby se trávník do zimy zase rozrostl. Likvidujeme též dvouděložné plevele a mechy, plevelů se však zajisté zbavíme i jen pravidelným sekáním travní plochy, zatímco mechy vyžadují vertikutaci, stejně jako odumřelé zbytky rostlin. Vytvoříme tak prostor pro růst nové trávy. Po aerifikaci (provzdušnění) vždy dosypeme písek, aby se dostal až hluboko do otvorů vzniklých v travním drnu a půdě. Přes sezónu sekáme alespoň jednou týdně, poslední posečení provedeme někdy v říjnu, poté trávník spolu s popadaným listím pořádně uhrabeme a čekáme do jara. Za suché zimy je dobré na trávník házet sníh sbíraný ze zpevněných ploch, tedy pokud tyto plochy neošetřujeme solí. A to je v jádru asi tak vše. Samozřejmě si lze na téma trávníků zakoupit stohy knih a navštěvovat přednášky na univerzitě. Běžný zahrádkář to ale nepotřebuje.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
