Architekti, jinak úspěšně pracující s univerzálním modelem své patentované skládané stavby, tu museli přijít s neobvyklým řešením. Bez hrubšího zarovnávání terénní vlny anebo budování vyvýšené podstavy se rozhodli usadit obydlí do zdánlivě nerovnovážné pozice na hraně svahu. S tím, že ji „jen“ podepřeli. Výhodou bylo, že dům tím získal příhodné umístění uprostřed parcely, a nemuselo dojít k nějakým radikálnějším zásahům do okolí, jež by znehodnotily přírodní kouzlo lokality. Hrana svahu se nestala překážkou, ale přirozeným prvkem místa, na němž se odehrává každodenní život. Idea za samotnou stavbou vycházela z jednoduché představy, požadavku na vytvoření otevřeného a plně funkčního prostoru k bydlení. Největší akcent tu byl kladen na obývací pokoj, tedy středně-formálně laděnou společenskou místnost, v níž se obyvatelé vyskytují přes den a kde se setkávají s pozvanými přáteli. Kuchyň, ložnice, pracovna, potenciální dětský pokoj i hygienické zázemí se pochopitelně nachází na zastavěné ploše 108 metrů čtverečních též, ale důraz na prezentaci už tu nebyl tak silný. Obývací pokoj měl fungovat jako útočiště 12 měsíců do roka, ať už je za okny třeskutý mráz anebo vcelku vlídné léto. V obou případech pak měl nabízet kontakt s vnějším okolím: těsně napojenou úpravnou zahradou (ta má prostor pod/nad hranou terénní vlny, přístup k domu je veden formou skládaných nášlapných kamenů po ve zlomu svahu) i s okolím širším, březovým hájem a borovicovým lesíkem. Komfort dotyku s vnějším prostředím, fyzicky i vizuálně, je silnou stránkou tohoto projektu. Protože obývací pokoj, usazený v čele domu, za prosklenou stěnou, volně navazuje na zastřešenou terasu, jež přechází ve vlastní zahradu a dostupnou pergolu. V létě se tak celý dům mění na jeden velký obývací pokoj s travnatým kobercem. Terasa může sloužit i jako venkovní kuchyně, jídelna, místo k romantickému podvečernímu posezení. A v zimě? To se dům a jeho obyvatelé více uzavírají a mohou se spolehnout na to, že důkladná konstrukce, podpořená důmyslnou izolací a trojvrstvými skly zajistí, že uvnitř nebude ani stopa po zimě. Pro zasněžené měsíce si obydlí uchovává silnou stopu po severském – skandinávském minimalismu. Úpravnost hygge se vyplácí, protože nepřesycený interiér nevyvolává stísněnost. Dům, byť je z povahy své konstrukce modulární, netrpí pod-vybaveností. Pokoje mimo sektor obývacího pokoje jsou sice trochu menší, ale světlé stěny i dostatek oken se starají o tom, že místnosti působí velmi uvolněným dojmem. Napomáhá tomu i správná orientace domu ke světovým stranám a terasa obkružující celý dům. Sdílené společenské místnosti s verandou jsou orientovány k jihu (slunce příjemně prohřívá a prosvětluje), zatímco soukromé pokoje jsou situovány do zadní partie, přivrácené k jihu a lesu. Funguje tu příjemné mikroklima. Zasazení domu „na hranu svahu“ stavbu vizuálně nadzvedlo nad okolí a dalo jí rozhled, kontrolu nad lokalitou. A v „suterénní“ části se tím vytvořil příhodný prostor pro umístění všech provozních nezbytností: jímek na odpadní vodu, vodosběrnou nádrž, čističku. Celá realizace přitom sází jen na přírodní nebo jednoduché materiály. Je tu ocel, sklo a dřevo. Vnější úpravy fasády zajišťuje obklad z dřeva borovice, externí zábradlí jsou ze dřeva a kovového lana. Interiér pak doplňují designové kousky dekoračního vybavení, jež dodávají obydlí rustikální vyznění.Že venku umí být tuhý mráz, závěje sněhu? Že parcelou probíhá terénní vlna? Nic z toho obyvatele tohoto domu trápit nemusí. Protože je vystavený chytře.Materiály: BIO-architectsFoto-kredit: Sergey Melnikov