Čemu se v architektuře říká refurbrishment? Většinou to obnáší udělat ze staršího objektu, s nějakým daným využitím, objekt s využitím docela jiným. Aniž by se přitom navenek nějak výrazně proměnil. Projekt z Marseille, nazvaný krátce Apartment S, tuhle volnou definici naplňuje. Z objektu historického přístavního skladiště – respektive z jednoho podlaží – dělá obytnou jednotku. Určenou spíše pro krátkodobý pobyt turistů, než k trvalému obývání. Přitom zhodnocuje vizuální sílu historické zástavby i fenomenální výhled. Ale zadarmo to nebylo. Už proto, že korpus původního objektu rostl z širokých kamenných zdí, stavba byla protkána masivními trámy a byť se zvolené patro třetinou objemu své plochy svůdně natáčelo k přístavu a těm krásným výhledům, zbývající dvě třetiny plochy podlaží připomínaly spíše tmavou a vlhkou středověkou šatlavu. Architekti si v rámci rekonstrukce museli dát hodně záležet na tom, aby nenarušili vnější vzhled stavby. A strukturní podstatu stavby. Místa uvnitř, na které by se dalo tvořivě sáhnout, tak bylo překvapivě málo. Profesionálové ze studia Enzo Rosada Architecte zmiňují, že při navrhování projektu se potýkali s řadou paradoxů. Na jedné straně měli k dispozici klenuté chodby palácových rozměrů, ale vedle nich jen komůrky malých pokojů. Objekt disponoval širokými výtahovými šachtami a prostorným napojením koridorů – v nich se pohybovali tažní voli, zdvihající zboží kladkou do patra – ale prakticky žádná funkční schodiště. Lidé se tu dříve pohybovali po žebřících. A v tomto prostředí pak museli realizovat přestavbu cílenou na moderní stylové obývání. Sto metrů čtverečních zvoleného apartmánu tedy rozdělili na část intimní/soukromou. To je ta upozaděná, s omezeným výhledem. Do ní vsadili zajímavě koncipovanou ložnici na podiu, s betonovým blokem koupelny. A do přední části, s výhledem, situovali obývací pokoj, jídelnu a kuchyňský ostrůvek. Obývací pokoj velkoryse osvětlují dvě monumentální původní okna. Výhled z ptačí perspektivy na Starý přístav a jeho nepřetržitý balet lodí je tou hlavní kvalitou bytu, a na koncepci je to znát. Vnitřní prostor, nyní otevřený jako v loftu, je sjednocen betonovou deskou. Interiérem se prolíná staré zdivo, renovované trámy i původní kamenné prvky. Plynulost dispozice podtrhuje použití masivního dubového nábytku, jehož různá tloušťka působí jako přechod mezi obývací částí, obloženou smetanovou barvou, a ložnicí, zahalenou do zatemňovacích závěsů. Dřevěná konstrukce kryje všechny nezbytné technické prvky, od vytápění po klimatizaci, stejně jako kuchyň se spotřebiči, knihovnu, prádelnu a šatnu. A doplňkové mosazné kování ladí se dřevem a betonem v celém bytě. Je to zkrátka hezký příklad refurbrishmentu – nového využití starého objektu - okno do minulosti.Materiály: Enzo Rosada architecteFoto-kredit: Stéphane Aboudaram | WE ARE CONTENT(S) SEGUIR
