Dřeviny v okolí domu tu obvykle chválíme, ale musí se nechat, že v případě nečekaných smrští, vánic a nárazových větrů se mohou stát i zdrojem komplikací. Ulámané větve mohou poškodit zaparkované auto, střechu, nebo dokonce někoho zranit. Předcházet se tomu má a dá pravidelnou kontrolou zdravotního stavu, kondice stromů. Pravidelná prořezávka a odstraňování suchých větví z koruny je základ. Přesto není od věci mít kolem sebe stromy, kterým silnější vítr potíže nečiní. Protože vítr působí na stromy velkou silou, může dojít buď k jejich rozlomení, anebo rovnou vyvrácení. Pokud se budeme bavit o zdravých stromech v dobré kondici, může k něčemu takovému dojít hned z několika přirozených příčin. Například jejich stavba, habitus i materiál, není uzpůsoben takovému náporu, vychylování a ohýbání. Jejich kořenový systém může být velmi mělký, nehluboce plochý. A pak nedokáže kmen dostatečně stabilizovat.Případně se může jednat o dřevinu, která se typově hodí pro výsadbu v hustším zápoji, ale jako solitér není s to působení intenzivní vnější síly odolat. Ne každá dřevina se hodí naprosto všude, a chvályhodná snaha o vysazení stromu by měla vycházet nejen z estetických pohnutek, ale také z ohledu na budoucí bezpečnost okolí. Mělce kořenící, lehce lámavé a nestabilní dřeviny by neměly stát na stanovišti se silnou expozicí vůči nevlídnému povětří. Na co se vyplatí klást důraz? Na to, aby mohly stromy, pokud po nich tedy chceme odolnost vůči větru, růst pokud možno přirozeně. Což se lépe řekne, než udělá. Na jedné straně je třeba vést a vhodně směrovat jejich růst pravidelnou prořezávkou – protože taková udržovaná koruna bude vzdušnější, strom bude lépe dýchat, bude zdravější a hlavně, silný vítr se tu nebude mít tolik o co zapřít – ale nesmíme při prořezávce sklouznout k deformaci koruny.Habitus, chcete-li celkový výzor stromu typický pro každý druh, musí zůstat zachován. Rozložení jeho hmoty musí odpovídat optimu. Pokud budete rostlou korunu prořezávat léta tak, aby se vám větvě netlačily do oken v patře, bude se postupně převažovat, a můžete tím narušit stabilitu celé dřeviny. A ta pak ve větru neobstojí. Je na to třeba myslet už při výsadbě, že se malý semenáček nebo sazenička se po létech změní na něco o dost většího. Pro strom, jeho zdraví a kondici, je zásadní plnohodnotný kořenový systém. Je proto nemoudré omezovat jej. Čím rozrostlejší, tím odolnější. Takže pokud při pokládání dlaždic nového chodníku zaútočíte na jeho kořeny, může vám to po pár vichřicích strom nehezky oplatit. Nepotěší ani další doporučení: byť jsou exotické dřeviny přenádherné, v našich podmínkách si vždy budou lépe stát dřeviny domácí, původní.U nás typicky topoly, habry a duby, dřeviny ideální do v https://www.shutterstock.com/cs/image-photo/mighty-roots-majestic-old-beech-tree-259571906ětrolamů. Ve vyšších polohách pak třeba buky, javory a lípy. A pokud se vám nechce čekat, protože všechny zmíněné si dávají s růstem docela na čas, můžete sáhnout po rychlejších břízách a jasanech. Na extrémních stanovištích, místech nepříjemně suchých, s celoročně silným větrem nebo na skalnatém podloží pak neuděláte chybu s borovicemi. Ty se země drží jako klíště. Vejmutovku (Pinus strobus) ale raději vynechejte.Je třeba brát to s rezervou, protože na řadě míst se klimatické podmínky už dost proměnily. A zrovna v arzenálu exotických dřevin se nachází dost těch, které jsou na větrné podnebí více než dobře vybaveny. Například? Z exotických cizinců zázraky dokáže tisovec dvouřadý, rostlé cesmíny a jalovce. K nezaplacení může být na větrném stanovišti jinan dvoulaločný. Ten totiž, podobně jako šácholan velkokvětý (magnólie) buduje svůj růst do stran a je rozložitý. A vypadá nádherně. Vedle nesáhnete ani s americkým jasanem, nebo kanadským javorem cukrodárným, který se kořeny opravdu pevně drží země a přitom je ve kmeni pružný. Domácí klasika ale vede, protože už víme, jak se chovají v jednotlivých ročních obdobích. Světlokmenné buky nás tak příjemně potěší tím, že nejodolnější jsou v zimě, bez listí.Tam, kde každoročně očekáváte větrnou zimu, jsou dobrým řešením. Pokud se nacházíme v o něco vyšší nadmořské výšce, není špatným nápadem javor klen. A borovice lesní dokáže stát i jako solitér, a pokud se příliš nevětví, ustojí i ten orkán. Když naopak půjdeme s nadmořskou výškou dolů, pro nižší polohy se výtečně hodí silnokmenná lípa a dub, případně jasan a topol černý a šedý. U nich je ale třeba počítat s tím, že „jejich výška nezná mezí“. Pokud se rozhlížíte po něčem, co dorůstá skromnějších proporcí, můžete se zaměřit třeba na velmi estetickou borovici pokroucenou či limbu, rychlerostoucí (zvláště na vlčích půdách) vrby bílé a křehké (nedejte na jejich název), případně se můžete vydat cestou jeřábů. Ty by si to možná zasloužily nejvíce.Patří totiž k endemitním dřevinám Evropy, a hned 107 ze skoro čtyř stovek místních druhů se dnes počítá mezi ohrožené. Možná by se vyplatilo je znovu začlenit do našeho života a zahrad, zvlášť když jsou tak odolné. Z polokeřů a nižších dřevin pak můžete vsadit na „pružnou“ hlošinu úzkolistou, případně na rakytníky. Snesou ledacos, a vítr jim neuškodí.
