Balkonové rostliny, tedy kvetoucí krásky pěstované jako letničky, které patří na slunné balkony, lodžie, terasy, ale i venkovní okenní parapety, mají různé nároky na pěstování. A my bychom měli vždy volit takové, jaké nám zaberou tak akorát času, toho času, co na ně máme k dispozici. V zásadě můžeme balkonovky rozdělit do dvou skupin. Na druhy náročné na letní zálivku a druhy, které snesou i delší sucho. Jedno pak mají obě skupiny společné, totiž odolnost vůči vysokým teplotám, respektive doslova náklonnost. Jde tedy většinou o druhy teplomilné. I zde jsou však výjimky. Než si vybereme vhodné balkónové rostliny, měli bychom si odpovědět na několik otázek. Jaké rostliny se nám vlastně líbí a jaký bude jejich konečný vzhled, až se nám rozrostou a bohatě vykvetou? Po jaké toužíme barevné kombinaci květů a tedy jak bychom si představovali kombinaci rostlin? Ohled musíme také brát na zvolené místo, některé druhy vyžadují vyloženě slunné stanoviště a jiné potřebují přistínit. Jednoduše řečeno, na plné slunce stanovišť orientovaných od východu na jih a jihozápad se nehodí všechny druhy balkonových rostlin. Určitě se zde však nemusíme bát například o pelargonie, petúnie, million bells (minipetúnie), surfinie, gazánie a třeba sporýše. Na přistíněná stanoviště či místa orientovaná na sever až západ pak volíme například begonie a fuchsie. Při výběru rostlin je také třeba dobře zkontrolovat jejich stav, zda nejsou napadené škůdci a chorobami, zda jsou v dobré kondici. Neměly by být přeschlé ani přelívané, prostě vybíráme pěkné, statné a zdravé sazenice. Důležitý je také počet rostlin, respektive fakt, kolik místa na ně máme. Na každý balkon se vejde jen omezený počet truhlíků, o okenních parapetech nemluvě. Zato na terasách se můžeme nechat pořádně unést. Bude to však něco stát. A třeba v případě muškátů se do truhlíku dlouhého 60 cm nevejde více jak 5 až 7 silných a zdravých sazenic. Vybírat můžeme například mezi muškáty čili pelargoniemi (Pelargonium), petúniemi (Petunia), fuchsiemi čili fuksiemi (Fuksia), Million Bells resp. minipetúniemi (Calibrachoa), surfiniemi (Surfinia), gazániemi (Gazania), kosmatci (Aizoaceae), plaménky (Clematis), šruchami (Portulaca), sporýši (Verbena), lobelkami (Lobelia), sanvitáliemi (Sanvitalia), vějířovkami (Scaevola), hledíkovkami (Nemesia), bekopami (Bacopa), pantoflíčky (Calceolaria), liborami (Lantana), netýkavkami (Impatiens) a dalšími druhy jako paprskovkami (Osteospermum), Mandevilla, dvouzubci (Bidens), hvězdičkami přímořskými (Pallenis maritima) a bugenvileami (Bougainvillea). Balkonové rostliny potřebují pravidelně doplňovat živiny a samozřejmě je základem jejich pěstování i kvalitní substrát. Jednoduše proto, že kromě vyšších nároků na výživu je kořenový systém rostlin stísněn mobilními nádobami. Na substrátu a hnojivech proto nesmíme šetřit. V sezóně hnojíme klidně i dvakrát, třikrát týdně, tedy prakticky až obden, případně používám pomalu rozpustné hnojivé tyčinky, které se do substrátu zapíchnou. Čím lépe budeme hnojit, tím více se nám rostliny odmění bujným růstem a bohatým květem. Granulované hnojivo můžeme přidat již do substrátu, tedy pokud nepořídíme profesionální substrát, který již obsahuje zásobu živin až na několik týdnů. Rostliny necháme v novém substrátu přibližně dva týdny kořenit a pak začneme s hnojením například v podobě hnojivé zálivky (ve vodě rozpustné hnojivo). Pozor však, hnojíme vždy častěji, ale méně, abychom hnojivem rostliny nepopálili. Prodávají se speciální substráty určené pro balkónové rostliny, které jsou směsí rašeliny, kompostu a různých důležitých látek. Některé substráty již dokonce obsahují granulované hnojivo, které postupně uvolňuje živiny. Jiné substráty dokonce obsahují i hydrogel, který lépe udržuje vodu, bentonit zajišťující dlouhodobý a vyrovnaný příděl živin, perlit, který substrát odlehčuje a třeba i kokosová vlákna. Obvykle jde o výrazně barevné pytle s pestrou reklamou o objemech 10, 20, 40, 50 i 70 litrů. Z hnojiv můžeme používat hnojiva krystalická rozpustná ve vodě, kapalná, která se ředí vodou v určitém poměru a granulovaná v podobě granulí či hnojivých tyčinek. Obvykle se na začátku pěstební sezóny používají hnojiva granulovaná, která buďto již jsou v zakoupeném substrátu anebo je přimícháme, později aplikujeme pravidelně hnojiva kapalná, tedy rozpustná ve vodě či ředitelná s vodou. Zpočátku potřebují sazenice hodně dusíku (N), později fosfor (P v podobě P2O5) kvůli kvetení a během sezóny také dostatek draslíku (K v podobě K2O). Fosfor je rostlinami nejlépe přijatelný v podobě polyfosfátů.Pokud pěstujeme rostliny v samozavlažovacím truhlíku, můžeme ve vodě rozpustné či kapalné hnojivo přidávat právě i do zásobníku s vodou. Ani nedostatek, ani nadbytek. Svatá mantra zálivky většiny rostlin s výjimkou suchomilných a bahenních. Na prvním místě je výběr dostatečně prostorných truhlíků a nejlépe samozavlažovacích. Na druhém výsadba jen takového počtu rostlin, které mohou v truhlíku vůbec prosperovat. Na třetím vhodný substrát a pak už jen stačí vodu dolévat. Pokud nemáte samozavlažovací truhlíky, je třeba v létě zalévat za veder shora prakticky každý den, pouze za dešťů zálivku omezíme. Ne snad proto, že by do truhlíku až tolik vody napršelo, ale kvůli nízkému odparu. Vhodné je také použití půdního kondicionéru, který udrží v substrátu vodu déle. Před každou zálivkou do obyčejné nádoby je ještě vhodné zabořit do substrátu prst, pokud je substrát ještě vlhký, zalévat nemusíme. A co je půdní kondicionér? Látka v podobě prášku, který při styku s vodou nabobtná a vodu pak zadržuje. Prášek se změní v gel a právě z tohoto gelu si kořeny rostlin berou vláhu za sucha. Vodu také nasají a udrží různé keramické materiály, které se sypou na dno mobilních nádob. Kondicionéry brání vyplavování živin, snižují frekvenci zalévání, zpomalují vysychání a lépe rozvádí vodu po celém substrátu. Samozavlažovací nádoby, to jsou vlastně dvě vzájemně propojené nádoby s knoty či vzlínacími šachtami. V jedné nádobě udržujeme stálou hladinu vody, do druhé se substrátem z ní voda stále vzlíná. Kořeny rostlin si samozavlažovacích nádobách berou jen tolik vláhy, kolik právě potřebují. Přísun vody je postupný a pravidelný. Dokonce můžeme i na nějakou dobu své balkonovky opustit a neuschnou. Ovšem zpočátku musíme zalévat shora i rostliny v samozavlažovací nádobě. Alespoň prvních 14 dní až tři týdny. Dokud dostatečně nezakoření, nemají jak schopností těchto nádob využít. Díky kokosovému vláknu substrát neslehává a prodlužuje se jeho životnost. Perlit také provzdušňuje substráty, navíc stabilizuje vlhkost v půdě, zlepšuje využívání hnojiv, odolává vlhku a mrazu, ale i mikroorganismům a plísním. Má skvělé sorpční schopnosti. Bentonit je pro změnu jílovitá složka, která do sebe dovede pojmout i živiny po zálivce kapalným hnojivem. Dodává rostlinám dlouhodobě vyrovnaný příděl živin. Mnoho balkonových rostlin patří mezi víceleté, akorát je můžeme pěstovat ve venkovním prostředí v našich podmínkách jen v teplých měsících. Proto není třeba každoročně kupovat rostliny nové, ale stačí ty stávající vhodně zazimovat. Navíc z nich můžeme odebírat i řízky pro další sadbu. Nejklasičtějším příkladem jsou muškáty, které mnoho lidí nakupuje každoročně nesmyslně znova. Přitom právě muškáty se na podzim po odkvětu nejenže skvěle množí řízky, ale rostliny po řezu a zazimování ochotně přečkají na vhodném stanovišti zimu. Pokud nepěstujeme balkonovky v nádobách spolu s bylinkami a třeba listovou zeleninou, snadno se o jejich ochranu postaráme i za pomoci běžně dostupné chemie, pokud při pravidelné kontrole choroby či škůdce objevíme. Navíc ve venkovním prostředí nemohou tyto postřiky ublížit ani nám, třeba na pokojové rostliny se aplikace chemických postřiků v interiérech nedoporučuje. Je ale třeba po sezóně substrát vyhodit, jinak bychom si kompost a zahradu zamořovali pesticidy. A vyloženě zavilí odpůrci chemie prostě sáhnou po přírodním přípravku stejně jako v zahradě a ve skleníku.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
