Přistáli jsme na Měsíci, objevili jsme antibiotika a umíme se očkovat proti nejrozmanitějším nemocem. Přesto lidstvo nepokročilo v tom, že cihly posledních hezkých pár tisíciletí pořád děláme převážně v červené barvě. Proč? Protože to není naše estetická volba.Na vině tomu je složení cihlářské hlíny, která je bohatá na oxid železitý (Fe2O3). Ten je v přírodě běžný. A při vypalování cihel se tohle železo oxiduje. Výsledkem je červená až oranžová barva. Platí, že čím více železa, tím výraznější červená. Svou roli hraje i teplota v cihlářské peci. Nižší teplota dává světlejší odstín, od červené po lehce oranžovou, zatímco vyšší teploty dávají cihle sytě červený až nahnědlý tón. Změnit zažitou barvu cihel by pochopitelně šlo. Pokud je v cihlářské směsi více vápence nebo jiných minerálů, barva může být i žlutá, šedá či téměř bílá. To se děje u křemičito-pískových cihel. A samozřejmě, kromě složení je možné barvu poupravit přidáním barviv, pigmentů. Ale kdo by se s tím mořil. Červená barva cihel je tradiční, přitažlivá, nešpiní se a působí hřejivě teple. Bezpečnost práce na první místě, pochopitelně. Ale proč ve výběru barev stavebních helem dominuje zrovna žlutá? Má to své opodstatnění. Žlutá je totiž jedna z nejvíce viditelných barev. Respektive, ta nejviditelnější za denního světla. A zpravidla se nepředpokládá, že by se stavební projekty měly realizovat v noci. Žlutá to tedy vyhrála.Ke kvalitám žluté se počítá i to, že je jasně patrná v šeru i prašném prostředí stavby. Navíc se s touto barvou pojí podvědomý výstražný efekt. Náš mozek zbystří, když někde kolem uvidí žlutou. Však víte, žluté jsou jedovaté pryskyřníky, žlutě pruhované jsou vosy a sršni. Hluboce v naší hlavě je uložena informace, že na žlutou se zkrátka jen tak nesahá, protože žlutá přináší problémy.Není bez zajímavosti, že to zažlucení helem nemá definitivní platnost, a na velké stavbě může označovat i různé profese a role pracovníků. V bílé helmě by se například měli nechat vidět inženýři a stavební dozor, v modré zase ti, co mají co dočinění s elektřinou. Ne každý na to ale hraje. I tady zažité rozdělení barev vychází z lepší viditelnosti. Oranžová barva totiž vyniká dobrou viditelností, zvláště při snížených světelných podmínkách. Třeba při slabém světle, za šera anebo mlhy. O oranžové se přitom říká, že její velkou předností je „kontrastní“ účinek. Umí vyniknout. Ať už v šedi betonu stavby, na zeleném pozadí trávy anebo proti černé barvě asfaltu. Výstražné kužely k tomu často přidávají výstražné bílé šrafování, zatímco u bezpečnostních vest jsou dnes podstatné kromě podkladové oranžové reflexní prvky. Oranžová totiž světlo neodráží, ale reflexní prvky tento „neduh“ odstraňují.Oranžová je ve státech (od roku 1971) „oficiální“ barvou stavebních prací – ať už jde o stavby domů nebo výkopy na silnici. V Evropě má statut „high visibility orange“ a je barvou předurčenou pro osobní ochranné prostředky (OOP, PPE). I když je tu a tam najdete v bílé nebo dokonce oranžové, jedničkou dominující výběru barvy je bezpochyby zelená. Proč právě tahle barva vyhrála, když se hledal ideál venkovní zahradní hadice? I tady to souvisí s viditelností. Ale trochu jinak. Měli bychom spíš říct s neviditelností.Zelená barva zahradní hadice by měla pomáhat vizuálně splynout s trávníkem i celou zahradou. Měla by působit rušivě co nejméně. Je zjevné, že výrobci hadic se nechali unést představou svěžích zahrad a trávníků, a nebrali v potaz zahrady nezelené. Svou volbu ale mohli ospravedlnit i tím, že s jinými barvami by jim to tolik nešlapalo. Bílé hadice by se v bahně a blátě nápadně špinily, v černých by docházelo k větší absorpci tepla a tak by se zalévalo vlažnou vodou. A zelená koneckonců uklidňuje. To je mimochodem důvod, proč se taky nejčastěji v zelené vyrábí stavební sítě a vnější překryvy lešení.Zelená působí „přírodněji“ a méně rušivě i v městském prostředí. Navíc se zjistilo, že zelená síť opticky zmenšuje „agresivní“ vzhled staveniště a méně ruší okolí. Ne že by vás pohled na staveniště uklidňoval, ale nebije tolik do očí. Jak velký průšvih je na světě, když při výkopu překopnete nebo prorazíte nějaké potrubí? To se naštěstí (v neštěstí) můžete dozvědět velmi snadno. Díky barevným značkám, pruhům potažmo po celé ploše vybarveným trubkám.Jejich barevné rozdělení má mezinárodní charakter (v Česku je specifikují normy a standardy ČSN EN 806-1 a ISO 7010), takže jasno s touhle havárií budete mít po celém světě. Nejprve ty „méně“ známé: v černém potrubí vede kanalizace, fialové je o recyklované vodě, zelená patří vodě užitkové, závlahové a nepitné. Červené potrubí vede vodu ohřátou, horkou. Potažmo páru. Ta souvisí s topením. A teď už ty, které jistě znáte: Modrá, která je mezinárodně i národně standardizována jako označení pro pitnou vodu v potrubních systémech. A pak žlutá. Ta vede plyn. Tahle „duha“ barev projasňuje situaci nejen při stavebních pracích a výkopech, ale také při havarijních zásazích.Zdroj: osha.gov, nawkaw.com
