Pokud si můžete vybrat nějakou kvetoucí rostlinu do své zahrady, stává se jedním z těch vůbec nejpodstatnějších faktorů vašeho výběru barva jejích květů. Kritériu barvy při našem výběru ustupuje většina dalších faktorů. Životnost a trvanlivost rostliny, náročnost péče, vůně. Není tak podstatné, co je to za druh, jestli to u vás dobře poroste nebo jestli ji vůbec máte kam dát. Jde čistě o estetické hledisko, jak bude barva květů ladit se zbytkem vaší zahrady.Ať už má ta která rostlina zapadnout mezi ostatní, anebo jasně vyniknout, celé se to točí kolem hlavní „estetické“ hodnoty, barvy květů. A jestli to někdo dobře ví, tak ti, jejichž profesí je šlechtění a tříbení různých variet kvetoucích rostlin. Chtějí vám prodat produkt své práce, přirozeně přinést na trh to, co je žádané. A tudíž je trend jasně nastavený k tomu, že se vytvářejí především vizuálně přitažlivé kombinace. S velkými květy, jasných až zářivých barev. K radosti všech zahradníků, kteří mají zrovna o takové rostliny eminentní zájem. Krása přitom vítězí na všech frontách, ale při boji barev a velkých květů jsou bohužel i padlí. Honba za velkými květy, zářícími jasnými barvami, má totiž i své negativní důsledky. Dopadá na nenápadné a přesto dost podstatné opylovače. Jak? To v článku uveřejněném na webu The Conversation vysvětluje Claire Therese Hemingwayová, profesorka kognitivní ekologie z univerzity v Tennessee.Malá odbočka: Co je ona kognitivní ekologie?Vědní obor, zkoumající zkušenosti, které si zvířata utvářejí ve svém přirozeném prostředí. Třeba zrovna to, na základě čeho se opylovači učí rozeznávat, které květy jsou pro ně vydatnější pylem a nektarem. Jak rozpoznávají jednotlivé květy od sebe a čím to, že si vybírají jen určité typy květů. A musí se nechat, že právě tihle opylovači nehledí na poptávku zahradníků po velkých květech s jasnými barvami úplně s nadšením. S vysvětlením, co je na tom špatně, je třeba začít od nektaru. Co to je? Výživný a sladký roztok, bohatý na přírodní cukry. Ve zkratce je to ale prostřený stůl nachystaný pro hosty, opylovače. Je to jedno velké lákadlo, které je chutnou pochvalou pro přelétávající hmyzáky. Odměnou za to, že se na té které rostlině zastavili. Proč se rostliny snaží něco takového vůbec poskytovat? Mají k tomu svůj osobitý motiv. Při pití sladkého nektaru se totiž na ony hmyzáky může přilepit nebo zachytit pyl.Pyl obsahuje samčí pohlavní buňky rostliny. Které, když se hmyz usadí na správném místě na jiné květině, mohou oplodnit samčí pohlavní buňky a vytvořit semena, z nichž vyrostou nové rostliny. Tento proces je nezbytný pro reprodukční úspěch rostliny. Rostlina to povětšinou sama „neobšlápne“ a tak si nechává pomoci od opylovačů. A aby opylovači měli důvod se u ní vůbec zastavit, láká je na odměnu nektaru. Jak chutná a vydatná ta odměna bude? To prezentuje mimo jiné právě svými květy. Jejich tvarem, barvou. Hodně zjednodušeně, princip je docela podobný jako u reklamních poutačů, billboardů a velikých nezaměnitelných log některých populárních fast-foodů u dálnice. Některé nás nechávají klidné a míjíme je bez povšimnutí. U jiných se nám, jen při jejich zahlédnutí, začnou sbíhat sliny a honit mlsné chutě. Při spatření konkrétního reklamního poutače se nám připomene, kde nám posledně tolik chutnalo a chceme tam zajít na občerstvující svačinku znovu.Opylovači si taky „pamatují“, kde jim posledně chutnalo. Kde se k nektaru dostali (pro ně) snadno. Například včely jsou často přitahovány modrými, žlutými a bílými květy, které mohou být úzké a trubkovité nebo otevřené. A ať nezmiňujeme jen hmyzí opylovače, třeba takové kolibříky přitahují jasně červené a oranžové květy s úzkými otvory a trubkovitým tvarem. To je jejich nejoblíbenější fast-food. Rostliny se za miliony let postupného vývoje evoluce této pro ně tak prospěšné spolupráci uzpůsobily. Své květy – strukturou, barvou, tvarem, vůní – přetvořily tomu, aby k sobě lákaly konkrétní druhy opylovačů. Právě takové, které jim nejlépe pomáhají s přenášením pylu. A stejně tak jako ne každého zláká reklama na bagetu nebo hambáč, protože ho víc vábí přepálené smažené kuře, i opylovači se „naučili“, kde podle reklamního poutače konkrétního květu dostanou to, co chtějí.Jenže pak do toho vstoupili lidé. Zahradníci, šlechtitelé. A začali cíleně vyvíjet a podporovat určité rysy rostlin, zatímco jiné opomíjeli. Nejčastěji, jak už víme, těch květů. Aby byly krásné, velké, plné, výrazné. A tahle šlechtěním nesmírně urychlená úprava rysů květin, hnaná estetickými důvody, může být pro opylovače překážkou. Celou dobu byla evoluční vazba o rostlinách, které něco potřebovaly od opylovačů, a opylovačích, kteří za tu protislužbu dostali nějakou odměnu. S příchodem lidí se to ale zkrátka změnilo. Lidé si od rostlin nežádají pyl a nepotřebují za to sladkou odměnu. Chtějí květy krásné a mimořádné. Že se tomu pořád zdráháte porozumět? Zkusíme to na příkladu z typické zahrady. Třeba oblíbené zahradní rostliny, jako jsou růže a pivoňky, jsou dnes často šlechtěny tak, aby měly více okvětních lístků a větší květní hlavičky, což je činí vizuálně výraznějšími a pro člověka rozhodně přitažlivějšími.Ale ty extra okvětní lístky však mohou opylovači blokovat přístup do středu květu, kde se nachází nejvydatnější porce nektarové odměny.Onen reklamní poutač, logo květinového fast-foodu, přitom září do světa ještě přitažlivěji, než kdy dříve. Ale pro strávníky z řad opylovačů se tu návštěva stává zklamáním. Ta největší pochoutka pro ně není bohužel na jídelníčku přístupná. Jako kdyby v KFC při vašem příjezdu vyřadili všechna kuřata a nechali si jen saláty, cibulové kroužky, hranolky a kukuřici. Špatné to není, ale určitě jste se tu nezastavovali jen kvůli přílohám. Cítíte zklamání, rozčarování. Přijde vám, že jste byli ošizeni. A opylovači to vidí úplně stejně. Navštěvují konkrétní květiny kvůli chutné odměně, a ta tu rázem není. Kolikrát se ještě nechají zklamat, než je reklamní poutač takového pro ně neproduktivního květu přestane přitahovat? A jak výrazný pokles návštěvnosti vyumělkovaný květinový fast-food ještě snese, než ztratí schopnost přenášet svůj pyl skrze opylovače?Je dobré si přitom uvědomit, že všechny rostliny bez rozdílu pracují s omezeným rozpočtem. Mají jen určitý díl energie, který si mohou dovolit investovat do budování procesně nákladných květů. A pokud, pohnuty šlechtěním, budou muset vynakládat příliš mnoho energie na budování esteticky příjemných, ale energeticky nákladných prvků, může to znamenat, že jim zbude méně energie na investice do odměn nezbytných pro přilákání opylovačů.Květina hnaná šlechtěním může vyrobit exkluzivní květ, ale na nektar už jí nezbude. A u intenzivně šlechtěných odrůd rostlin to může jít až tak daleko, že ty extra okvětní lístky zcela nahrazují reprodukční části. Protože tyto plnokvěté rostliny nemohou efektivně šířit pyl ani produkovat semena, nejsou schopny se ve volné přírodě rozmnožovat a přenášet tyto své mutace. Aby se tyto rostliny daly pěstovat jako zahradní odrůdy, lidé je množí řízky – malými částmi odříznutými ze stonku, které lze zakořenit a vypěstovat tak klony mateřské rostliny. Mnoho běžných zahradních rostlin má oblíbené plnokvěté odrůdy, včetně růží, pivoněk, kamélií, měsíčků, tulipánů, jiřin a chryzantém. Například růže se staly synonymem pro mnoho hustě uspořádaných okvětních lístků. Tyto oblíbené zahradní odrůdy jsou však obvykle plnokvěté nebo mají mnoho dalších okvětních lístků, které blokují přístup do středu růže, ale neposkytují opylovačům žádnou odměnu. Plnokvětá růže je fajn pro lidi, na pohled. Ale pro opylovače má minimální hodnotu.Lidé šlechtěním květů „škodí“ i tak, že opylovače nezáměrně matou. Prolétající hmyzák je řekněme uvyklý na květ pětičetný, tmavě červený. A my mu předvedeme vyšlechtěný květ desetičetný, třeba ve fialové nebo světle růžové. Není divu, že je pak zmatený a dost možná odletí nevšímavě jinam. Takhle jeho oblíbená restaurace nevypadá. Snažíme se měnit vůni rostlin, tvar květů, barvu, uspořádání, vzrůst. Ale to všechno má své následky. Samostatnou kategorií jsou pak rostliny, které v našem ryze zištném lidském zájmu nenecháme ani vykvést. Protože z toho, že nám vykvete máta, bazalka, dobromysl, rozmarýn nebo mateřídouška, máme pramalý užitek. Dobré pro nás ty rostlinky jsou, dokud rostou. A svou energii investují do aromatické vůně svých listů, kterými si kořeníme jídlo a život. Jakmile jdou do květu, přestávají tak intenzivně vonět a chutnat. Nám. Byť právě v ten moment by květy mohly zachutnat opylovačům.Zkrátka, hon za šlechtěním velkých výrazných květů, boj o vyšší estetickou hodnotu a krásu, má i své negativní dopady. A vyplatí se zvážit, jestli místo krásy nevysadit na své zahradě něco, co možná nevypadá tak báječně, ale má svou hodnotu i pro opylovače.Zdroj: TheConversation.com, sites.tufts.edu, journals.plos.org, Conservation Biology, Cell.com, Purdue.edu
